René

Velice plastický zážitek. Paní Třeštíková nám tohohle pána kluka dokázala představit jako jednoho z nás, velice intimně, ve velice povědomých kulisách (inaugurace a abdikace prezidentů, cinkající klíče a hroutící se mrakodrapy tady nejspíš slouží především k tomu, abychom se s příběhem ještě více ztotožnili) a přitom není pochyb o tom, že tady sledujeme život někoho výjimečného. Pochmurný, otevřený "konec" příběhu tuto plastičnost ještě umocnuje, jelikož efektivně propojuje svět, který chceme pořád vnímat jako fiktivní a uzavřený s tím naším... Třeba Reného potkáte na cestě z kina. 80% (14.05.2009)

René je určitě působivý film, z kterého čiší nezměrná trpělivost Třeštíkové k natáčení časosběrných dokumentů. V tomto případě sledovala notorického recidivistu Reného 20 let a osobně se nemálo namočila do jeho osudu, ať už tím, že jí René s kumpány vykradl byt či, že se jí podařilo zasadit se o vydání dvou Reného knih. Některé Reného myšlenky z fleku podepíšu a mám někdy sto chutí se podepsat i pod nihilismus, jenž ze snímku čpí. Sledujeme jeho vysedávání v báni na pozadí zásadních historických událostí posledních dvou dekád a my, kdo jsme trochu nasáklí existenciální zmateností se neubráníme otázce, jestli jsme vlastně s časem naložili lépe a smysluplněji. Z čeho mě ale jímá opravdu trochu hrůza je "voyerismus" dokumentaristů obecně. Třeštíkové si vážím, ale na premiéře jsem se prostě neubránil zahořklému dojmu z ovací pro režisérku a její crew, kytičky, pukrlata blablabla, ale co vlastně samotný hrdina, jehož i ty nejintimnější chvíle jsme sledovali ? Jaký byl vlastně vztah režisérky k němu ? Uvědomuje si zodpovědnost, kterou přímým ovlivňováním jeho osudů převzala ? K nejsilnějším okamžikům filmu určitě patřil právě monolog Reného o jejich vzájemném vztahu. Fuck of people voe! (13.07.2008)

Tak tenhle časosběrný dokument se paní Třeštíkové v mých očích povedl dokonale. Nemám pocit, že něco by chybělo či snad bylo navíc, nebo že by snad příběh nijak nekončil. Dokument přesně zachycuje a doslova svou stavbou i vyznívá v "nicotu" jednoho lidského osudu. Nemožno vystoupit z neustálého kruhu nezvládnutých překážek, nezařazení se do společnosti, pokřivené hodnoty.... a pořád dokola a dokola a doblba.....Jedna věc mne, ale doslova uzemnila. Jsem z ČB a Reného neznám, ale můj život se na chvíli potkal s životem Peti, o kterém jsem se až dnes z dokumentu dozvěděla že je Reného syn....dnes je mu 16 let a znám ho od jeho 3....měl těžký osud a taky dostal spoustu pomocných lan, která zatím úspěšně pálil ...... Jedna fylozofie říká, že si své rodiče vybíráme. Opravdu? Nesklízí spíše rodiče to co zaseli? (17.03.2009)

V tomhle dokumentu mě popravdě nejvíc nezaujal život nepolepšitelného krimálníka Reného, ale právě vztah který k němu režisérka zaujímá. Odpověď na to, do jaké míry může podobný vztah, natáčení ovlivňovat osud člověka, zvláště při časosběrném natáčeni sice nedostáváme, zato vžak můžeme prožít 20 let ve společnosti člověka, pro něhož se kriminál stal domovem. (14.03.2009)

Ty tři hvězdičky jsou spíš pro neuvěřitelnou osobnost Heleny Třeštíkové, než za její dokument. Z těch Reného proslovů jsem měla chuť mlátit hlavou o stůl. Kecy, kecy, výmluvy, kecy. S časosběrnými dokumenty je potíž, že dokumentarista neví, jestli jeho "objekt" bude žít zajímavě. No René žije dost jednotvárně, vykrade auto/byt a jde na několik měsíců/let sedět. The End. (30.03.2012)