Alois Nebel

Krásné a fajné animace Nebel má, takový animacím tleská, celá republika Česká. Příběhu, ale už asi celá republika tleskat nebude, na pískot to sice není, ale celý mě to přišlo hrozně zkratkovitý. Vynechám fakt, že si před filmem nečtu ani obsahy, takže jsem naprosto netušil počínání Němého, moje chyba a konec konců postavy opředeny tajemstvím, proč ne ? Ale celkově jsme sice byl unešen z vynikající práce animátorů i atmosféra se podařile skvěle, ale celý mě to přišlo jak když čtu knížku s vytrhanejma stránkama. (03.10.2011)

Je až příliš jednoduché připlácnout pozornost na banální povrch struktury děje a prohlásit ho za plytký. Taková lampa v noci. Viď, moucho. Sledujte se mnou, a sledujte pozorně. Forma tu totiž nosí děj často mlčky a komplexní sdělení, respektive množství nabízeného, vyžaduje aktivní spoluúčast diváka. Pasivní příjemce potravy se v té přímočarostí nabízené nudě těžko zasytí. Síla v asociacích. Důkaz, jak moc je důležité pokládat si správné otázky. Vedou po pěšině, kterou prozradí jen podrážky bot otisknuté v bahně než mrazem ztuhlo a překryl ho nános sněhu. To je ale potřeba počkat, než sníh zase sleze, žejo. __ Máme tu okamžik, kdy je cesta násilně rozštěpena v rozcestí. Vzniknuvší pěšinky se někdy překrývají, někdy jedna druhou na míle míjí. Obě pocházejí ze stejné minulosti, obě chromé. Cesty pro ztracené duše. Prvá pro ty, kteří pouze přežívají a rezignovaně hledají klid, prosti revolty. Pohár přetekl se smutným uvědoměním, že jeho okraj může být svlažován i nekonečné roky. Druhá, neméně zahalena mlhou pro ty, které setrvačnost žene kupředu. Sestávající z fanatického odhodlání a bolestné prázdnoty. Přežitek starého utrpení, které nikdy nenalezne klidu a stává se nepatřičným pro dobu, kam ho ta neutuchající vytrvalost zavedla. Okupují stejné mezidobí, směřují v čase do stejného okamžiku. Optikou celku jsou podivnou a nedílnou součástí ducha doby, která má ve výsledku stejné kořeny, stejné body zlomu. Jen pod drobnohledem zjistíme z jakých jednotlivostí je celek tvořen. Koukáte na roztomilý obrázek Mickey Mouse, který je složen z válečných fotek. __ Tak provázáni a přesto se míjejí. K sobě spoutáni, ale odděleni zdí. Každý svou cestou, za cílem předurčeným dnem dávno minulým. A vlaky stále jezdí laskavě neměnné trasy, a vlaky stále mají zpoždění. (Škoda toho narativního skřípání) (03.11.2011)

Hned na začátku se vám přiznám - nemám ráda komiksy! Ale ... sedí mi Rudiš - se vším všudy! Miluju Jeseníky! A železnice, myslím tím staré železnice s výpravčími, plácačkou a píšťalkou a nádražáckými uniformami. Miluji minimalistické herectví Miroslava Krobota. A neskutečně mě bavilo odhalovat v každé postavičce konkrétního herce. Možná ještě víc než v Atasu mraků! Kochala jsem se výtvarným zpracováním! Nevadil mi ani průvodní komentář vypravěčky, i když jsem zpočátku tajně doufala, že to bylo jen na úvod a dál budou mluvit obrazy. Nerušilo to, protože ke komiksům to zkrátka patří a Lojzík JE komiks! Bez potíží jsem se orientovala v ději, líbilo se mi i vykreslení hlavních postav, byť někde jen náznakovou formou. Za mě zcela určitě pět! Dobře odvedená filmařina a ještě trochu navrh!! (16.02.2014)

Film je rozhodně zajímavý v kontextu české kinematografie, ale podle mého názoru absolutně nemá šanci uspět v celosvětové konkurenci. Za jedno ta animovaná forma není tak invenční, jak by se mohlo zdát, například režisér Linklater ve svých filmech "A Scanner Darkly" a "Waking Life" využívá rotoskopii za určitým účelem (psychedelické vize a nejistota, snový svět, kde vše a nic je skutečné), stejným způsobem animovaný Nebel pro mě tento přesah postrádá. A za druhé, téma a příběh není tak zřejmý a univerzální, jako třeba v Ostře sledovaných vlacích (onehdy jsem četla, že to někdo přirovnával). Nepojednává nic obecného, spíš se tak nějak noří do nitra jednotlivce - což teda není nic špatného, to vůbec nechci říct - ale kdybych si třeba měla hrát na vědmu a odhadovat oscarové výsledky (na kterých svět nestojí, protože Američané nemají patent na rozum a na vkus, ač se tak tváří), tak bych řekla, že Nebelovi chybí nějaká silná věc, která by mu naháněla výrazné plusové body. Ačkoliv dešťový závěr mě docela pohltil a čím víc nad filmem přemýšlím, tím víc mě asi baví. Ale pořád si stojím za tím, že je to průměrný snímek. (04.10.2011)

Předem musím přiznat, že pro mě je Alois Nebel srdcová záležitost. Je to moje krevní skupina. Mám rád komiksovou předlohu, mám rád Priessnitz i Umakart, mám rád drsnou horskou přírodu v pohraničí i onu pohnutou nejednoznačnou historii těchto míst. Tedy už díky tomi je velice nepravděpodobné, že by se mi film mohl nelíbit. A ani se to nestalo. Že je film spíš vizuální a méně o příběhu to přece musel vědět každý, kdo původní příběh zná. Zde je skutečně děj podružný, hlavním motorem čehokoliv okolo Nebela je temná atmosféra. A tu se i přesto, že toho vzhledem k zfilmovatelnosti muselo být spoustu vypuštěno, podařilo do filmové řeči převést naprosto skvěle. A ani ten příběh zase až tak slabý není. Zdánlivé nic nedění se, je totiž záměrem, který dopomáhá utvářet atmosféru filmu. (11.10.2011)