Chlapec A

Tenhle film se mi naprosto trefil do vkusu a hlavně do nálady. Ano, je to tematika o které se už stokrát mluvilo a ještě stokrát bude, ale který film o lidských osudech dnes ještě zpracovává nikým nedotknuté téma? Crowley divákovi zvláštně citlivým a osobitým způsobem - formou výkřiků, střepin a náznaků - prezentuje depresivní minulost mladíka, který se teď, po 14 letém odtržení od společnosti vrací do "normálního" života pod novou identitou. Dusivou atmosféru filmu podtrhuje jednoduchost hudebních motivů, kterými režisér rozhodně neplýtvá a hlavně výborné a přirozené herecké výkony Garfielda a Mullana. Boy A je klasickým sociálním dramatem, které chce diváka moralizovat, varovat a hlavně donutit k zamyšlení o předsudcích a nespravedlnosti a to dělá opravdu velice sugestivně. (08.08.2009)

Citlivé drama o hříchu z mládí, podkresleno nástrahami v pozdějším životě...a na mě podobné témata dokáží hodně zapůsobit a přinutí mě zamyslet se nad prezentovaným problémem, který je bohužel v civilizovaném světě, jak ho známe, na denním pořádku. Andrew Garfield buď jen prkenně hraje ustrašeného kluka skrývajícím svou minulost, ale spíše si myslím, že na počátku své herecké kariéry dozrál natolik, aby podal ten nejlepší herecký výkon, který se bude jen těžko překonávat. Pro podobné filmy mám slabost a nesnažím se v nich hledat to špatné, to stereotypní, když na mě dokáže snímek zapůsobit jako Boy A, tak už to něco znamená...80% (17.03.2015)

Flashbacky pozvolna odkrývající co a proč (jen hlas, láhev a dým z cigarety brilantně vykreslily absenci otce jako vzoru) se prolínají ze současností, která poukazuje na obtížnost začlenění a vzhledem k povaze společnosti i nulovou možnost rehabilitace dětského zločince. Crowley mě docela otrávil vedením kocoura Garfielda, který mluvou, obličejovou mimikou a řečí těla měl za každou cenu vzbudit soucit a lítost. Bez téhle tendenčnosti by mi A Boy přišel mnohem zajímavější.. (12.10.2017)

Další z výborných dramat, které jsem v poslední době viděl. Nemůžu si pomoct, ale tento jednoduchý příběh mě naprosto dostal, současnost, stejně tak jako vzpomínkové flashbacky, jdou ruku v ruce k sice trochu očekávatelnému, přesto velmi vhodně zvolenému závěru. To vše je navíc doprovázeno stylově nesrozumitelným britským (irským?) akcentem. (29.09.2008)

O tom, jak i ten nejhodnější z nejhodnějších si může v útlém věku definitivně podělat život . Trošku mi tam neseděl ten závěr, jak se najednou slehne zem po jeho "vyvolené" a ani to imaginární setkání na molu s ní nebylo zrovna nejšťastnější, pár věcí nedořešených, nebo nevysvětlených (např. vztah jeho kurátora k synovi). (10.10.2008)