Chlapec A

Nesmírně silné a působivé britské drama, které pokládá otázky, které se dotýkají celé společnosti. Zaslouží si člověk druhou šanci? Ať už udělá cokoliv? Divák neví, co si má vlastně o hlavní postavě myslet, má pociťovat sympatie? Lítost? Odpuštění? Nebo snad odpor a nenávist? To celé propojení hlavní postavy s divákem je mistrně budované, na začátku divák bádá a pomalu odkrývá osudovou událost a na konci odpověď na zásadní otázku stejně nedostane, v konečném důsledku to však někomu bude stačit na odsouzení hlavní postavy, nebo naopak někdo si tak obhájí své soucítění s hlavní postavou. A když v závěrečné scéně divákovi ukápne slza? Měl by se snad kvůli tomu cítit špatně? Tento film se bude líbit každému jinak, záleží, jak se k danému tématu každý staví. To je na tomto filmu tak výborné. Ještě musím, zmínit Andrew Garfielda, který zde exceluje, neskutečně procítěný výkon. (20.07.2012)

Flashbacky pozvolna odkrývající co a proč (jen hlas, láhev a dým z cigarety brilantně vykreslily absenci otce jako vzoru) se prolínají ze současností, která poukazuje na obtížnost začlenění a vzhledem k povaze společnosti i nulovou možnost rehabilitace dětského zločince. Crowley mě docela otrávil vedením kocoura Garfielda, který mluvou, obličejovou mimikou a řečí těla měl za každou cenu vzbudit soucit a lítost. Bez téhle tendenčnosti by mi A Boy přišel mnohem zajímavější.. (12.10.2017)

Velmi zajímavý britský počin. Film začíná z pohledu hlavního hrdiny téměř až pohádkově, ale nakonec stejně poukazuje na fakt, že minulost dostihne každého a bláboly o tom, že se člověk nemá dívat zpátky, nýbrž jen vpřed a nechat to co bylo za sebou, jsou jen báchorkami pro chytráky. Herecký výkon Andrewa Garfielda byl pro mě trochu zvláštní a chvílemi jsem si nebyl úplně jistý, jestli mu danou emoci opravdu věřím, každopádně s jeho hrdinou jsem plně sympatizoval a ve výsledku se mi tedy provedení jeho role zamlouvalo. Jen mně nesedl až moc idylický nástup, nepřišel mi zrovna uvěřitelný (na druhou stranu, se samotným koncem, přestože mohl vyznít sentimetálně a zkusit civotě tlačit na diváka, jsem neměl nejmenší problém). Boy A si podle mě zaslouží silné 4* a odnáším si z něho mnoho pohnutek k zamyšlení. (08.10.2011)

Britský Zločin a trest v duchu neorealismu. Stejně jako Dostojevského Raskolnikova i titulního „Boy A“ tíží břímě v podobě zločinu a i pro něho je navázaní heterosexuálního vztahu (v klasickém filmu doplňující příběhová linie ovlivňující tu hlavní) příčinou obratu v jeho životě/povaze. Boy A je převážně intimním dramatem s psychologicky propracovanými charaktery, kterým samozřejmě dominuje ústřední antihrdina perfektně zahraný Andrewem Garfieldem táhnoucím prakticky celý film. Hlavní linku obohacující flashbacky postupně odhalují podstatu hrdinova zločinu, zatímco filmová současnost dále rozvíjí jeho trest, který pobytem ve vězení rozhodně neskončil, neboť cejch kriminálníka se těžko smazává. Tento film je velmi působivým příběhem člověka snažícího se znovu socializovat a jako takový funguje skvěle. (10.02.2010)

*SPOILER* Chtěl by být A Boy, místo toho je však navěky Boy A. Pokud už totiž nevinné anonymity toho prvního víceméně dosáhne, tak maximálně v očích ostatních; sám sebe nikdy naplno přesvědčit nedokáže. Hrdina zde tudíž řeší podobný vnitřní konflikt jako protagonista Triage, aby taky snímek hned ve dvou rovinách varioval působivý epilog Tanovićova majstrštyku ... "Only the dead see the end of the war." --- Jmenovat bych přitom mohl i mnoho dalších důvodů, proč si Boy A cenit - jde totiž o nesmírně komplexní záležitost. Vizuál sice zaujme, ovšem nestrhává na sebe přehnanou pozornost; a stejně tak naléhavý klavír vstupuje na scénu teprve ve chvílích, kdy se opravdu uživí. Příkladem precizního řemesla je dál taky scénář jako celek, když vzorově nakládá s flashbacky a pečlivě dotahuje všechny načaté linky. Zkrátka ... smekám, pěkně hluboko. (27.01.2014)