Chlapec A

Britský Zločin a trest v duchu neorealismu. Stejně jako Dostojevského Raskolnikova i titulního „Boy A“ tíží břímě v podobě zločinu a i pro něho je navázaní heterosexuálního vztahu (v klasickém filmu doplňující příběhová linie ovlivňující tu hlavní) příčinou obratu v jeho životě/povaze. Boy A je převážně intimním dramatem s psychologicky propracovanými charaktery, kterým samozřejmě dominuje ústřední antihrdina perfektně zahraný Andrewem Garfieldem táhnoucím prakticky celý film. Hlavní linku obohacující flashbacky postupně odhalují podstatu hrdinova zločinu, zatímco filmová současnost dále rozvíjí jeho trest, který pobytem ve vězení rozhodně neskončil, neboť cejch kriminálníka se těžko smazává. Tento film je velmi působivým příběhem člověka snažícího se znovu socializovat a jako takový funguje skvěle. (10.02.2010)

*SPOILER* Chtěl by být A Boy, místo toho je však navěky Boy A. Pokud už totiž nevinné anonymity toho prvního víceméně dosáhne, tak maximálně v očích ostatních; sám sebe nikdy naplno přesvědčit nedokáže. Hrdina zde tudíž řeší podobný vnitřní konflikt jako protagonista Triage, aby taky snímek hned ve dvou rovinách varioval působivý epilog Tanovićova majstrštyku ... "Only the dead see the end of the war." --- Jmenovat bych přitom mohl i mnoho dalších důvodů, proč si Boy A cenit - jde totiž o nesmírně komplexní záležitost. Vizuál sice zaujme, ovšem nestrhává na sebe přehnanou pozornost; a stejně tak naléhavý klavír vstupuje na scénu teprve ve chvílích, kdy se opravdu uživí. Příkladem precizního řemesla je dál taky scénář jako celek, když vzorově nakládá s flashbacky a pečlivě dotahuje všechny načaté linky. Zkrátka ... smekám, pěkně hluboko. (27.01.2014)

Boy A je jednoznačně silný film, který pokračuje a volně rozvíjí tradici britských sociálních dramat a jeho tvůrci nepokrytě manipulují s divákem - vyprávějí curriculum vitae hlavního hrdiny tak, že se s ním nedá nesympatizovat. Vyprávějí však s citem a zvláště mistrně odkrývají tajemství ústřední postavy, k čemuž využívají kompoziční instrument flashbacků, které patří asi k tomu nejzajímavějšímu v tomhle komorním snímku. Důraz je kladen především na vizuální rozměr díla - často až Rembrandtovská kompozice záběru je barokně výtvarná - pokoj utopený ve tmě a matný pruh světla z okna dopadá na nehybnou postavu ve výseku světelného pole... K tomu minimalistické hudební motivy (jen v prostorách tanečních klubů je sound poplatný manchesterské klubové scéně), pomalá dynamika střihu a úsporné herecké výrazivo s občasnými expresivními momenty zvýrazněnými originálními střihovými přechody. Celý film je ale pomalý, zádumčivý, britsky rozjímavý a především vnitřně moralizující. Co je to vina a kde leží její sémantické pole? Kdo je v tomto příběhu vlastně obětí a kdo viníkem? Jestliže ale vychází v podání vypravěčů tohoto příběhu něco zvlášť negativně, tak je to role bulvárních médií, jejichž hon za senzacemi nerespektuje nic a nikoho. Boy A je skutečně silný film - strhující melancholický film o nespravedlnosti v mnohých životech a nespravedlivé karmě, které se nedá utéci. Jakoby chtěl mimochodem říci - Přemýšlejme, dříve než někoho odsoudíme v mediální zkratce... Podobné filmy: Lilja / Lilya 4ever, Moje léto lásky, Dospívání po americku / Život jednoho chlapce (07.12.2008)

Jak já nesnáším cockney přízvuk! Což je věc, o kterou samozřejmě ve filmu vůbec nejde. Připomnělo mi to televizní film Svědek, kde hraje můj milovaný zubatý zrzek Toby Stephens. Oproti němu ale Chlapec A neskončí jako béčkový horor vhodný leda k tomu, aby u něj člověk žehlil puky na kalhotech nebo tak něco, nýbrž hrdě doklopýtá ke kompletně beznadějnému a ponižujícímu konci. Lidé jsou monstra. Neslyšela jsem to už někdy? (22.08.2010)

Nesmírně silné a působivé britské drama, které pokládá otázky, které se dotýkají celé společnosti. Zaslouží si člověk druhou šanci? Ať už udělá cokoliv? Divák neví, co si má vlastně o hlavní postavě myslet, má pociťovat sympatie? Lítost? Odpuštění? Nebo snad odpor a nenávist? To celé propojení hlavní postavy s divákem je mistrně budované, na začátku divák bádá a pomalu odkrývá osudovou událost a na konci odpověď na zásadní otázku stejně nedostane, v konečném důsledku to však někomu bude stačit na odsouzení hlavní postavy, nebo naopak někdo si tak obhájí své soucítění s hlavní postavou. A když v závěrečné scéně divákovi ukápne slza? Měl by se snad kvůli tomu cítit špatně? Tento film se bude líbit každému jinak, záleží, jak se k danému tématu každý staví. To je na tomto filmu tak výborné. Ještě musím, zmínit Andrew Garfielda, který zde exceluje, neskutečně procítěný výkon. (20.07.2012)