Milk

Konečně první první snímek s Oscarovou nominací za Nejlepší film, u kterého nominaci považuji za zaslouženou. Bravurně natočený příběh o člověku, který se nebál pravdy a byl ochotný za ní bojovat. I přesto, že nedávám plný počet považuji tento film za velmi podnětný a smysluplný. Nejde jen o nějaký levnou historku, ale o samotné myšlenky, které snad v divákovi nějakou stopu zanechají. Nemyslím tím jen vymýcení některých hloupých předsudků vůči homosexualitě, ale i zamyšlení se nad podstatou mnohých dalších zažitých nesmyslů, které někteří nazývají "boží morálkou". A nejen to. (20.02.2009)

Takže homosexualitu neuznávám, ale zato Penna jo a musím říct e i přes ne moje oblíbené téma, a film o hlavním protestantovy proti gayum, jsem nechtěl ani vidět, ale tak jsem se jednou přemluvil a světe div se.... Líbilo se mi to, i když jsem chtěl dát jen 3* ale prostě Penn je borec. A Sant je zručnej filmař. Ale taky je pravda že bych se na film znova už nepodíval. Zvláštní film. (04.06.2011)

„Ako sa učí homosexualita? Ako francúzština?“ Mám s týmto kalkulom dva problémy: na homosexualite nevidím na rozdiel od režiséra nič zvláštne (tým pádom mi pripadá čudné nakrúcať o nej filmy) a nemám rád pseudo rebelov, ktorí si postavili kariéru na drogách, alkohole a nafetovanom mlátení novinárov a teraz sa tvária ako svätí za dedinou. Narážam na nesympatického Penna, ktorý si kariéru (okrem hŕstky dobrých výkonov - 21 GRAMOV, TAJOMNÁ RIEKA) založil na vulgarizmoch. Teraz, po štyridsiatke, sa hrá na polepšeného ľudomila, ktorý chápe menšinám a bojuje za ne (ÚTEK DO DIVOČINY... ale ten ma bavil). Ani sto Oscarov môj názor nezmení – stále to bude ošúpaný kretén. Ale páčil by sa mi MILK viac, ak by ho nehral Penn? Asi nie. Je to dlhé a nudné. Moju pozornosť si udržal len vďaka perfekcionistickej atmosfére (dobové kostýmy, autá, účesy) a niektorým hercom (Emile Hirsch, Diego Luna, Josh Brolin, James Franco). Radšej si dajte R E N T. (21.03.2011)

Sean Penn už chce zase Oscara, a tak hraje homosexuála. Van Sant k tomu přihazuje scény, v nichž se líbá s Francem nebo Lunou a občas se zastaví Josh Brolin, jehož nominace na všelijaké ceny vůbec nechápu. A i když jsem nepobral ani to, proč mám absolvovat těch 8 let napěchovaných do dvou hodin, když se na začátku dozvím, jak to všechno dopadne, není Milk taková nuda, jak by se mohlo zdát. Zachraňují ho hlavně kvalitní herecké výkony (vypíchnul bych obzvlášť Emila Hirsche) a silný závěr, který se vás asi dotkne chtě nechtě. 7/10 (15.12.2008)

Spolehlivý (?) obraz doby. Úvod, nejméně konvenční část filmu obsahuje nejvíce důkazů Van Santovy radosti z kopy možností, jak zmást komerčního diváka. Kdykoliv se naskytne příležitost, využívá černobílých fotografií, televizních záběrů i zfalšovaných televizních záběrů, jejichž rozeznání od těch skutečných ztěžuje mimořádná podobnost herců s jejich předobrazy (viz fotografie před závěrečnými titulky). Po svižném představení doby a postav se van Sant začíná více soustředit na vyprávění příběhu, jehož jádro tvoří klasické volební klání s mnoha prohrami a jednou velkou výhrou na konci. Závěr a také hlavní důvod, proč o Milkovi vznikl celovečerní film, potom ukazuje, že ještě zdaleka nebylo dobojováno, což by ani nemusel podtrhávat patetický komentář o naději. Milk je důkazem, že podvratné stírání hranice mezi realitou a fikcí nemusí být nutně v rozporu se snahou sdělit nám pravdu. Častým snímáním děje přes zrcadlo/sklo posiluje dojem pouze jakéhosi odrazu fiktivního obrazu, který nemůže plně zprostředkovat minulost a již vůbec ne momenty, kdy šlo o lidský život (odraz na zakrvácené píšťalce). Film podle skutečných události tak vlastně zpochybňuje význam čím dál oblíbenějšího natáčení filmů podle skutečných událostí. Není rozumnější uvolnit prostor upřímnějších dokumentům (v tomto případě třeba: http://www.csfd.cz/film/128863-times-of-harvey-milk-the/)? Hlavní přínos Milka bych ale viděl v tom, jak odráží jinou dobu než sedmdesátá léta (ta mimochodem připomíná každý myslitelný detail), dobu svého vzniku. Pro celovečerní (tj. ne televizní) životopisný film o aktivistovi za černošská práva uzrála doba začátkem devadesátých let (Malcolm X, 1992), o téměř dvacet let později usoudil Hollywood, že hlavní divácký proud skousne film urputně bránící zájmy homosexuálů. Za dalších pár let bychom se mohli dočkat snímku o nějaké významné feministce. 80% Zajímavé komentáře: Radek99, Flipper, Tommy987, jhrasko, nightevan (27.03.2009)