Wendy a Lucy

Skvělý film, který jsem sledoval s nemalým zájmem. Představuje dosti neradostnou podívanou, protože ukazuje Ameriku v jedné z jejích nehostinných poloh - tohle je filmová zpráva ze světa lidí s neútěšnou přítomností a žalostnými vyhlídkami. Světa, kde je člověk rád za jakoukoli práci a kde je k životu na ulici už jen malý krůček. Herecky vynikající Michelle Williams zde ztvárnila postavu, o které vůbec nic nevíme - trochu se poodhalí při telefonátu s rodinou a dialogu s partičkou podobných vyděděnců jako je ona, jimž svěří svůj cíl dostat se na Ajlašku za prací, ale co je vlastně zač, jakou má minulost, odkud pochází a před čím utíká (utíká?), to se za celou dobu nedozvíme, a divák si to může jen domýšlet. Což je filmový přístup, který mi je sympatický, protože otvírá dveře vlastnímu přemýšlení nad sledovaným obrazem a výrazně individualizuje filmovou percepci tím, jak tam každý najde něco jiného - tohle je podle mě film, u něhož pravděpodobně nenajdeme dva lidi, kteří by ho vnímali zcela identickým způsobem. Pro někoho to bude k uzoufání nudná ukázka nezávislé filmařiny, pro jiného možná dojemná storka o tom, že lidi bez peněz by neměli mít psy, a další tam třeba zase najde generační výpověď eskapistů, kteří před zpackaným životem a vlastní minulostí utíkají co nejdál. Filmová Wendy si se svou situací poradí po svém a nezbývá, než jí držet palce - a dlouze se domýšlet, jak by asi její osudy mohly dále pokračovat. Tohle je film, který ve vás bude v optimálním případě doznívat hodně dlouho. (04.08.2013)

Prvý raz som tento film videl na preskačku na ČT 2 vo filmovom klube krátko pred polnocou. Už som zaspával, ale naplno som spánku oddať nemohol, lebo som (budúcu) pani manželku viezol o polnoci do roboty na nočnú. Niečo rozprávala, ja som ležal na gauči, jedným okom som driemal a druhým som sledoval televízor. Práve dávali Wendy a Lucy. Nijako extra konkrétne som si na to potom už nepamätal. Ale v spomienkach mi utkvel ten pocit, ktorý som z filmu ako z celku mal. Ten pocit bol veľmi príjemný. O cca 5 rokov neskôr ma to dožralo, zohnal som si film, nahnal som (už) manželku pred televízor a pozreli sme si to. A, nuž, hm, nuda. Nekonečné dialógy alebo naopak dlho sa nič nedeje a scéna sa norí do rozčuľujúceho ticha, kedy dávate VOLUME na plné, lebo si myslíte, že ste asi prisadli ovládač a zvuk sa znížil na minimum. Do toho nekvalitná kamera, ošarpané a ponuré americké predmestia, na ktorých skapal pes (pardon) a kde nie je žiadna robota, takže prekvitá chudoba a z toho vyplývajúce príšerné sociálne podmienky. Kameraman celé minúty sníma mlčiace postavy, o ktorých sa nič nedozvieme. Celé je to vytrhnuté z kontextu, začína sa to uprostred príbehu (bez toho, aby ste poznali začiatok) a končí sa to otvorene a v podstate „nijako“ (chcelo by sa povedať filozoficky a umelecky). Tešil som sa aspoň na psa, ale chudák Lucy tu veru toho veľa nenaštekala. Hlavná ľudská postava rozporuplná – Michelle Williams ju zahrala pôsobivo, na strane druhej ide o nesympatickú osobu. Stále hovorí o Aljaške, ale zjavne je v živote stratená, nič dobré ju nečaká a teda je azda lepšie, že príbeh končí predčasne, lebo z tohto zjavne happyend nikdy byť nemohol. Ak sa aj Wendy nejakým zázrakom dostane na vysnenú Aljašku, prinajlepšom sa zamestná ako barmanka v striptízovom bare. Potešili ma aspoň pekné postavy Willa Pattona (majiteľ autoservisu) a Wallyho Daltona (SBS-kár). Naopak, pošuk Larry Fessenden (zároveň producent filmu) je WTF (nepochybujem o tom, že presne taký dojem aj vyvolať mal, ale pozerať sa naňho nedá). (28.02.2018)

Nezávislost je jedna věc, ale když se to přežene, tak je těžký se tomu podvolit. Wendy a Lucy je hodně volnej film. Kolikrát překvapí jen samotnými dialogy, který na jednu stranu nejsou vůbec snadný, ale na druhou stranu popisujou život. Víc hvězd bych tomu dát nemohl, ale na těch 80 minut to dokázalo zapůsobit. (18.11.2010)

Mladé ženě bez domova a bez práce (a bez minulosti, o které bychom věděli) zůstalo v důsledku ekonomické krize pouze auto a pes, fena Lucy. Auto se porouchalo a oprava bude zřejmě stát víc, než si může dovolit (nemůže si dovolit nic). Když se Wendy v supermarketu pokusí pro Lucy ukrást pár konzerv s psím žrádlem, je zadržena a odvezena na policii. Po návratu k obchodu zjišťuje, že Lucy zmizela. Nemá peníze, auto ani psa. Jediné, co jí zbývá, je naděje, že najde psa i práci a nebude muset ustavičně řešit, kde složit hlavu a jak získat něco k snědku. Chmurné sociální drama se vyznačuje poměrně volnou dramaturgií, vytvářející dojem, že hrdinka pouze reaguje na situace, které se jí přihodí, namísto toho, aby sledovala určitý cíl a naplňovala tím větší scenáristický plán. Interakce Wendy s okolím, zohledňovaným i zásluhou distancovaného snímání Michelle Williams a ambientních zvuků (nahrazujících nondiegetickou hudbu), je přitom klíčová. Pomáhá pochopit proč je film řazen do cyklu neo-neorealistických dramat o hrdinech žijících, zpravidla vinou systému, v němž pro ně není místo, v ustavičné nejistotě, jak přežijí den a co s nimi bude dál (viz také filmy Debry Granik a Courtney Hunt). Samozřejmě nejde o nahodilé vršení okamžiků (stejně jako o něj nešlo v poměrně klasicky vystavěných filmech italského neorealismu). Reichardt pouze dokáže z jednoduchých scén, zpravidla podrobně zachycujících určitý proces, budovat emocionálně vrstevnaté vyprávění, přenášející na nás alespoň část existenční tíhy jejích hrdinek. Její filmy jsou nenápadné, zdánlivě se v nich nic nestane a na rozdíl od jiných festivalových dramat nenabízejí výraznou pointu nebo katarzi, ale svou pravdivostí, přesností a melancholickou náladou se vám dokážou pomalu dostat pod kůži a zůstat s vámi ještě dlouho po skončení. 80% (11.05.2021)

Protože to bylo svobodný! Protože tam byla jedna, ale i druhá strana mince! Protože ten pes měl nádherný oči! Protože vlaky patří k mým oblíbeným dopravním prostředkům, leč mnohokrát váznou! Protože bez práce nejsou koláče! A hlavně: protože Michelle Williams je perfektní herečka!! Wendy a Lucy a jejich cesta na dno s klackem a obojkem. Prostě americké nezávislé léto. (20.06.2010)