Nežní zabijaci

Jak poznamenali jiný, Dollhouse potenciál má, ale působí na mě, jako by si Whedon nebyl jistý, jak jej uchopit - příkladem budiž postavy, které mi zezačátku přišly vesměs nezajímavé a archetypální, až později se v tomto směru mé dojmy zlepšily (vcelku výrazně - tedy až na hlavní postavu). K tomu je tu ale spousta klišé, co opravdu nemusím, ať už se jedná o vedlejší zápletky (když tu navíc vezmu v úvahu, že v případě Firefly platilo, že co epizoda, to v podstatě originál, achjo...) anebo ono "Kdo se vyjeví jako loutka příště?". Nejlepší díl, Epitaph One, byl k tomu vydán jen tak bokem a přitom teprve na něm lze vidět, jak dobrý by seriál mohl být a jaký vzhledem k jeho zrušení nikdy nebude. 6/10 (15.10.2009)

Někdy si říkám, jaká hlava může něco takového vymyslet? Divákovi je pravda odhalována postupně, ale co autor, který zná příběh celý a s nemálo detaily navíc? Jestliže je pro diváka tento seriál složitý (a že teda je - vynechat jeden díl je absolutně nemyslitelné) tak autor v tom musí mít guláš ještě desetkrát takový! Nechápu. Ale jsem rád, že něco takového může vzniknout - je to jeden z mála případů, kdy jsem se nechal pohlit naprosto šílenou fantasmagorií. A jsem za to jedině rád. (25.06.2011)

Pět let čekání na nový Jossův opus se vyplatilo, přestože jsem k němu zpočátku přistupoval veskrze kriticky. Dollhouse je na poli seriálů mimořádným zjevením a dosavadním Whedonovým nejambicioznějším, nejrafinovanějším, nejchladnějším a bezesporu nejvyzrálejším počinem. Pro běžného diváka však bude Dollhouse nejspíše těžce stravitelnou pochutinou. Seriál jde proti všem zaběhnutým klišé a seriálovým konceptům (hlavní hrdinka nemá po většinu seriálu vlastní osobnost atd.). Dollhouse je v těchto ohledech jedinečný a nemá konkurenci. Whedon stvořil auru takového tajemna, za které by se nemusel stydět ani Lost, servíruje nám šokující dějové zvraty (které by záviděl i Alias) a všechno je tu chladné a "nedořečené" (a zároveň neustále chytré). K prvním epizodám jsem sice přistupoval skepticky a "missions of the week" (stand- alone epizody) mě nechávaly chladnými, nicméně druhá polovina série vrcholící vynikajícím finále mi vytřela zrak (epilog Epitaph One z budoucnosti snad ještě víc). O poznání temnější a filozofičtější druhá série nabere od páté epizody neuvěřitelné tempo, děj až do konci za přibývající anarchie a chaosu, jež neodvratně směřují k apokalyptickému konci graduje. Dochází tak na precizní lámání charakterů (z nichž má většina svou psychologickou hloubku) rukou v ruce se zajímavou dějovou linií o postupném zneužívání technologie Rossumem. Bohužel nám z důvodů ukončení seriálu studiem Fox nebylo umožněno se dozvědět za jakých okolností vlastně k apokalypse došlo (mnoho vedlejších dějových linií uspokojivě uzavřeno nebylo, osudy mnoha postav neznáme), nicméně Jossem vynucené vynikající finále působí uzavřeně a nesmírně emotivně (poslední scéna je symbolickou tečkou za celým seriálem). (07.02.2010)

Mohl to být zázrak, mohlo to být temně depresivní nebo psychologicky propracované, ale je to jen zajímavý experiment s emocemi diváka k bezcharakterní postavě. Od čtvrté epizody to docela jde, od šesté až do konce vznikající. Potenciál Dollhousu v počátečních dílech je tak nevyužitý a casting tak mdlý, že se divím, že Fox Whedona nestopl... Druhá série kvalitativně kopíruje první. Jak mě to ze začátku nebavilo, tak mě teď mrzí, že toho neuvidím víc. (13.06.2009)

Celkem zajímavý nápad, ale to provedení, vyprávění příběhu mě tedy nezaujalo. Eliza Dushku je pěkná, ale jako Echo nic moc. Další postavy taky nuda, děj plyne pomalu a nezajimavě (trošku adrenalinu do příběhu vlije Alan Tudyk jako perfektní Alpha). Čekal jsem rozhodně něco jiného, docela mě překvapilo, že se Dollhouse dočká druhé série, možná zbytečně, ale na druhou stranu se teď seriál může odvíjet jakkkoliv. Tak 2.sérii se nese v duchu té první a to mě vůbec nebaví...s Dollhousem zatím končím. 1.série = 60%. (05.01.2010)