Mlčanie Lorny

Excelentní film v kvalitě nepolevujících Dardennů, kde se v první půli odehrává nečekaná romance, která je v jejich podání nádherná, uvěřitelná a o to silnější. V druhý půli přicházejí bolestný výčitky svědomí, silnější než osobnost, která jima trpí, takže jsme postupně jejich rozkladnou silou uváděni do světa, o němž nevíme, jestli je pravdivej či ne. Každopádně je zde snaha a touha po světle a vykoupení, k tomu na závěr tóny Beethovenovo poslední sonáty op.111, Dardennové prostě čarujou... ( spolu s nima i Arta Dobroshi, ostatní herci a jasně, Pan herec Jeremie Renier). (09.04.2011)

Kvůli výluce jsem zmeškal přípoj a hodinu čekal v Tišnově. Zašel jsem tedy do nádražního bufetu "Vendon". Název nezvyklý a tak jsem se zeptal. Jde o příjmení indočínských manželů, které jej provozují. Dal jsem si smažený sýr a pivo za šedesát a přemýšlel, co si - až konečně dojedu - pustím za film. Mlčení Lorny bylo jednou, nakonec realizovanou, variantou. A při něm jsem si vzpomněl na bufet (ve filmu jde také o "bufet") v Tišnově a byl rád, že naši imigranti jsou typu jakého jsou - paní Vendonová mi nakonec ještě pomohla hodit bágl na záda. Konečně, za imigranty nese zodpovědnost hostitelská země - a lidé v ní... Bratři Dardennové jsou "příběháři", já příběh ve filmu neupřednostňuji, myslím, že se film bez nich obejde, ale Dardennové ho umí podat: napínavě a přitom neotřele... Lorna, která se nakonec zříká světských hovorů (stejně se mluví jen o penězích), rozmlouvá už pouze se svým nenarozeným dítětem, ať už bylo počnuto čili nic. Dítě je pro ni ideálním pokračováním vztahu ke Claudymu, kterého přece jen zradila. Dardennové tomu říkají "mlčení". (04.12.2018)

ocenenia : MFF Cannes 2008 - Najlepší scenár (Jean-Pierre Dardenne, Luc Dardenne) ◘◘◘◘ pre mňa dokonalé... veľa som od filmu nečakal, a ako moc som toho dostal ..... a po dlhom čase (alebo naozaj prvý krát ?) zaznie na konci filmu bradov Dardennovcov hudba.... Beethoven (05.10.2010)

Aneb co by člověk neudělal pro belgické občanství. Popis děje vypadá zajímavě a slibuje vzrušení a akci. Nenechte se zmást! V katalogu MFF KV uvedený popis zahrnuje výrazy jako: minimalistická výstavba situací nebo střídmá foma, což film vystihuje daleko lépe. Další z filmů, které jsou sice zajímavé, ale já jsem jimi proplula, aniž bych se namočila. (14.07.2008)

Nudny belgicky film, ktory dohromady nic neponukne. Herci neznami, pribeh je cista umelina .... mizeria a bieda. 30 % (22.11.2014)

Jsem rád, že jsem na to nešel ve Varech. Tam by mi to připadlo asi o dost matnější - a zmizelo v nánosu "podobně" sociálně drtivých snímků ( s tím rozdílem, že tenhle je drtivý opravdu, většina ostatních festvalových rychlokvašek na podobná témata jen rýžuje...). Uznávám výběr autorů, respektuji precizně "natůr" filmařinu. Můj šálek čaje to ale není a na podobná témata mám raději přístup čistě dokumentární, bez hrané kostry. Podobných Loren je (bohužel nejen) v Belgii strašná spousta a z jejich příběhů, v nichž často chybí ona závěrečná naděje nesená praskajícím ohněm jako u Dardennů, by mrazilo bezesporu stejně. I je bych chtěl "slyšet". (20.02.2009)

Hodně jsem se na tento film těšila. Mám ráda psychologická dramata natočená v evropské produkci. Příběh se vyvíjel celkem slibně i když jsem čekala, že nám autoři postupně odhalí hloubku charakteru jednotlivých postav. Inu nedočkala jsem se. Souhlasím s ostatními komentáři, citelně tu chyběl srozumitelný závěr a nechápu co tím chtěl básník říci...Škoda. (30.03.2011)

film v hlavní roli s jérémie reniérem, (spoiler) pak už to jde do kytek. (endler) jo a zcela nepokrytě to víc než na tři nemá, ta čtvrtá je za, hm, mou frigiditu. ;o) (18.04.2011)

Muj ctvrty film od teto reziserske dvojice. Vsechny filmy spojuje podobny namet, socialni drama. Zde se dostaneme mezi Albance, kteri kseftuji s belgickym obcanstvim pres fingovane snatky. Mozna, ze zaver bych si predstavoval jinak, ale celkove jde o zajimavy film, ktery udrzel mou pozornost. (07.02.2024)

Přece jen mi ta základní plán scénáře filmu - skrývání emocí - přijde trochu na efekt. Je rozdíl mezi lidmi, kteří emoce nemají - Fabio či Sokol, a lidmi, kteří emoce skrývají za masku netečnosti - Lorna. A pak jsou lidé, kteří si o emoce těch druhých hlasitě říkají - Claudy. A právě vědomí, že Claudy měl možná jediný sílu se ze začarovaného kruhu dostat (ovšem to už se nikdy nikdo nedoví), uvolní v Lorně něco do pohybu. Bohužel film sám by mohl být o dost kratší, protože ty dlouhé záběry na mlčící Lornu sedící v autě a skrývající emoce přece jen pokouší trpělivost diváka. (04.03.2012)

síla. minimalistický film s drsným příběhem. v některých místech jsem byl skutečně překvapený, závěr mě ale trochu zklamal... (22.12.2008)

Film, který kdyby měl ještě pár minut navíc, tak by mi to vůbec nevadilo, protože bych se o postavách chtěla dozvědět ještě mnohem více. Herecké kreace představitelů Lorny a Claudyho vyčerpaly na tak malém prostoru tolik různých charakterových poloh a tak intimně zahraných, že mohu jim a bratrům Dardenneovým opět jen než zatleskat za další filmový zážitek. (17.04.2011)

Film je sociálna dráma, ako si ju predstavujem. Lorna je mladé dievča, ktoré kvôli získaniu občianstva podstúpi fingovaný sobáš. Takéto veci sa určite vo svete dejú, toľko k faktografii. Ďalším aspektom filmu (okrem obviňujúceho tónu voči spoločnosti, umožňujúcej takéto praktiky), je tu citová stránka príbehu. A tá bola zvládnutá bravúrne – obidvaja herci v hlavných úlohách sú autentickí. Lorna nerozpráva veľa. Často ide o gestá, mimiku a Lornina postava umožňuje divákovi stotožňovať sa alebo naopak konfrontovať s jej počínaním. Autori nám v tomto smere nechali dostatok priestoru na premýšľanie, aj otvorený koniec k tomuto pocitu prispieva. (17.02.2024)

ROZDIEL MEDZI VÍŤZAMI A PORAZENÝMI JE V PSYCHYCKEJ ODOLNOSTI... (17.10.2009)

"Milovníci" sociálních dramatů - do toho. (18.07.2009)

Fatálny film. Absolútny vrchol dardenneovskej sociálnej drámy a ich šedivej poetiky. Kto pochopí pochopí, kto nepochopí má aspoň jasnú diagnózu. (31.05.2010)

Odosobněný a zvláštním způsobem skličující a zneklidňující příběh o ženě která toho zažila až příliš. Tvorbu Dardennů neznám, ale Mlčení Lorny mi připomínalo skandinávská dramata natočená podle hnutí Dogme 95. Ruční kamera, minimum umělého osvětlení, skoro žádná hudba a snaha o realistické zobrazení skutečnosti. Vymykala se akorát zápletka, která je mnohem temnější než bývá v těchto filmech zvykem. Začátek se nesl skoro v dokumentárním duchu, děj mě postavil do role nezúčastněného pozorovatele a chvíli trvalo než jsem získal dost informací na to abych si mohl vytvořit k postavám nějaký postoj. Hlavní hrdinka je sice celou dobu jasná, ale díky tomuto úvodu je povahově nerozlišitelná od ostatních. Svým chováním navenek působí stejně zkaženě a prospěchářsky jako zbytek zúčastněných. Jenom díky tomu že si ji kamera vybrala jako svůj hlavní cíl, jsem měl možnost vidět i její lepší stránku. Pocit který jsem si odnesl je jasný. Svět je amorální místo a nikdo není ani dobrý ani zlý, jen více či méně zainteresovaný. Tohle se bratrům povedlo, tak krásně jednoduše jsem tuhle myšlenku ještě vyjádřenou neviděl. Ovšem ne že bych se s nimi v tomto absolutním pohledu ztotožňoval. (05.03.2012)

V hlavě Lorny jsem se úplně ztratil. Nelogická, nepředvídatelná, nesmyslná. A ani vysvětlení od ženy nepomohlo. Taky se nechytala (i když tvrdila, že ano :-). Teď už asi tuším, co chtěl básník říci, myslím si ale, že autoři film nezvládli a celkově nedotáhli, mohl to být hodně dobrý zážitek. (08.03.2009)

Ze začátku trochu komplikované ve smyslu rozdělení sympatií, ale člověk je v podstatě vržen do rozehraného příběhu a chvilku trvá než se chytne. Od momentu, kdy se tak stane, jde ale o minimalisticky strhující sled událostí, které doznívají tak jak začaly, tedy náhle (chcete-li předčasně) a bez ukotvení. Za reálnou atmosféru vděčíme jednak bez výjimky přesným hereckým výkonům a v neposlední řadě střídmé a věcné režii i kameře. 85% (27.04.2009)

Další ostrý pohled mezi albánské přistěhovalce parazitující na socialistické politice současného západu. Na rozdíl od pohádkové zábavné akční jízdy 96 hodin se s Lornou dostáváme mnohem blíž k realitě, která je sice pomalejší, napětí a poučení je ale tady v Belgii minimálně tolik, jako vedle ve Francii. Za to, že jsem nedal maximum, může neuspokojivý konec a Shadwellova úžasná sofistika. 85%. (02.05.2010)