Medzi stenami

Tenhle snímek může plně docenit snad pouze učitel prožívající to vše na vlastní kůži, na podobné škole (uživ. Radek99 by zřejmě mohl vyprávět..). JÁ sám za sebe musím konstatovat, že snímek jsem si pustil s tím, že zkusím 5min a uvidím. Nakonec jsem ho dokoukal s velkým zájmem až do úplného závěru, což myslím hovoří za vše. Jedná se o velmi podrobnou sondu o stavu francouzského školství (teď samozřejmě neberu v potaz ty soukromé a výběrové), ale troufám si tvrdit, že by se dal aplikovat na velkou část zemí, Českou republikou nevyjímaje. Proto si troufám tvrdit, že osloví diváka v mnohých zemích. Po shlédnutí tohoto snímku musím konstatovat jediné. Učitelem na podobné „výběrové multikulturní škole“ bych nechtěl být ani náhodou. O to více obdivuji ty, kteří i přes všechny překážky (teď narážím zejména na finanční „motivovanost“) a zdánlivou bezvýchodnost, v sobě najdou dostatek sil a vůle dotyčné zaujmout, najít si k nim cestu, následně s nimi navázat dialog a něčemu novému naučit, tak jako v případě Francoise. Pouze, (abychom byli objektivní), zdaleka ne všichni učitelé mají přístup, jako třídní učitel této třídy. Entre les murs je pozoruhodný, inteligentní snímek, řešící stále aktuálnější palčivou otázku (vždyť co je důležitější než naše vědomosti, všeobecný přehled a začlenění se do společnosti), který si na nic nehraje, své sympatie nepřiklání ani k jedné straně, "pouze" věcně převypráví příběh jednoho "obyčejného" školního roku, jedné "obyčejné" třídy, který si svou pozornost (a ocenění) bez nejmenších pochyb zaslouží. 88,8% (05.04.2011)

No, je to umělecké dílo, to ano. #1 Učitel by měl umět ve třídě si sjednat pořádek. Měl by mít přirozenou autoritu, a nelze, aby se nechal vytočit. Nelze, aby studentky označil za potrhlé krávy. #2 Francouzská ver beige, jestliže je z takových rodin, z jakých je, a vyrůstá v prostředí Tour Montparnasse, pak je na sociálních pracovnicích, aby je zasociovali. Tohle není o škole, o které se ví, že není schopna sehnat schopného andragoga/pedagoga. #3 Systém bodů už je užíván zde na ČSFD, a jak to dopadlo... Pokud navštěvujete základní nebo střední školu, je doporučeno, se odtrhnout z impéria vládnoucí šémitsko-chámitské (Sumersko-faraónské) pokrevní linie, a pomáhat probouzet další jedince ze spárů sionistické konspirace. Základ funkčního vedení školy, je aby výchovný poradce (nyní „asistent pedagoga“) uměl složit třídní radu z neproblémových jedinců (to ve filmu právě nebylo). Je zkrátka potřeba pracovat s důkazy, které nám pomohly se odtrhnout, a ne se dál nechat naproKLAMovávat sionisty. ❌ (14.09.2011)

Tahle třída rozjívených imigrantů, se kterými se dennodenně musí utkávat nesmírně klidný a sebeovládající se francouzštinář Marin, každého rychle zbaví iluzí o učitelském poslání. Na francouzském předměstí se mísí snad všechna etnika světa, která tepou životem a nepomáhají si tezovitými nebo emocionálními výjevy (jako třeba nedávné drama rovněž ze školních lavic Mezi řádky), jen se kouskují na malé výhry, prohry, ponaučení, posuny někam.. a mezi tyhle křehké a hravé útržky se vetřela vnímavá kamera. Ta velmi obratně snímá nepředvídatelnou skupinu školáků, která bojuje o své názory, a i když chybuje, stejně jako kantor, režisér Laurent Cantet, který získal Zlatou palmu v Cannes i nominaci na Oscara, nechává na každém, aby si udělal svůj vlastní úsudek. Snímek nemá žádné zásadní vyvrcholení nebo šokující pointu, nedisponuje nějakými novátorskými hrátky s formou, prostě je vybaven silnou autenticitou (kantora hraje autor literární předlohy) a neustále nejen studenty, ale i diváka provokuje nejrůznějšími otázkami (obdivuhodný režisér Cantet nastřádal na sto padesát hodin hrubého materiálu). Inteligentní a citlivý francouzský příspěvek, který donutí k zamyšlení.. a hlavně vychází z prosté reality.. díky za něj!! (28.08.2010)

Experiment, který se vyplatil - nevěřila bych, že několik hospitací na hodinách francouzštiny dovede strhnout pozornost diváka takovou měrou, jako tento snímek - nepřikrášlený, nepodbízivý, nic nepodsouvající, pravdivý a podaný perfektní formou, je vidět, že ti, kdo se na něm podíleli, čerpali ze svých zkušeností. Kdo pracuje ve školství, tak jako já, bude si muset několikrát zavřít pomyslnou kudlu v kapse, vybavujíc si vlastní bezradnost, bezmoc i ponížení při práci s podobnými exempláři, zde těžší o pestřejší národnostní složení. O to větší je moje poklona učiteli francouzštiny, za jeho profesionalitu, přirozenou autoritu, trpělivost, slušnost, porozumění a lidství a také sílu pokračovat dál s vědomím, že výsledky se nikdy ani nepřiblíží vynaložené námaze. NEJLEPŠÍ SCÉNY: Nenávistný projev mladého učitele ve sborovně a přiznání dívky, která se za celý rok nenaučila vůbec nic. (06.03.2012)

Z obdobného soudku mám radši třeba Klass nebo Two Thirty 7, ale ta autenticita, ta autenticita... Pravděpodobně nejrealističtější film reflektující úpadek západního vzdělávacího systému... "Nefilmový" styl vyjádření dává snímku nový rozměr, chápu, že někomu může vadit, ovšem, kdyby zde neúčinkovali hlavně neherci a kamera by nebyla taková jako byla, ztratil by "Entre les murs" na své podmanivosti.. 80% (21.11.2013)