O' Horten

Odd Horten (už svým křestním jménem prozrazuje jistou podivnost) má ve svém osudu napsáno, že (v důchodu, tj. od svého 67 roku) musí skočit na lyžích, už proto, že se tomu celý život vyhýbal, a sejít se svou dávnou známou, možná i milou. Od své poslední (nezdařené) jízdy železničními tunely a mosty , až po svůj první skok na lyžích, se událostmi, které zpochybňují jeho dosavadní život a přitom ho naplňují, dostává do situací, které řeší tím, že je neřeší, a když jde to tuhého, řeší je tak, aby z nich nějak vyvázl se zdravou kůží. Autorský film Benta Hamera je sice laděn optimisticky, ale v mnoha okamžicích nechybí mnoho, aby se zvrtl někam jinam; a právě tyto okamžiky jsou na filmu cenné, i tím, že se často blíží k hitchcockovským seuspenzím. (26.09.2023)

Nor Bent Hamer s O'Hortenem je pro mě dnes premiérou a bude patřit mezi ty s příchutí pelyňku i když je tam pár úsměvných momentů. Mimo zajímavost, že tam byla na dvě sekundy skutečná slavná norská skokanka na lyžích Anette Sagen, je i to, že to byla snad jediná osoba v celém filmu, které bylo pod padesát let. Když jsem viděla mašinfíru Oddeho na rozlučce do důchodu, tak mně bylo hned jasné, že to pro něj nebude žádná výhra, čemuž korespondovaly i následné situace, v kterých se postupně ocitnul. Jak v prodejně cigaret, dýmek a sirek, tak při návštěvě své matky, až po setkání se Sissinerem. Jeho zastávka na točně, kdy se dívá do všech rotund na stojící vagony, byla snad nejsmutnější. Je to zvláštní snímek, který na mě dýchnul velkou dávkou smutku, pookřání a malou špetičkou naděje. Tentokrát díky za ten puntík na konci. - Viděno v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. (01.04.2015)

Film o železičářovi dosahujícím důchodového věku překonal pro mne hranici snesitelné pomalosti, o kterou se otíraly Povídky z kuchyně. Čekala jsem pointu a přišel happyend, sice pěkný, přeju jim to, ale trochu vykonstruovaný. Dvě hvězdičky za hudbu a zajímavou úvodní scénu s vlakem projíždějícím tunelem. (22.07.2009)

„Asi není třeba říkat, že už nepřijímám žádné další objednávky na jídlo.“ Strojvedoucí Odd Horten si žije svůj nevzrušivý život zahrnující kouření dýmky, stálou trasu jízdy a pravidelné přespávání ve stejném hotelu. Nic nenasvědčuje tomu, že by se mělo na jeho poklidném životním stylu něco změnit i po jeho odchodu do důchodu, kam se právě chystá…Hlavní postava baví. Dějí se jí zdánlivě běžné, a přesto trochu zvláštní věci. Jako třeba když nedobrovolně hlídá naprosto cizí dítě, prochází letištní kontrolou, přestože nikam neletí, nebo se stane spolujezdcem podivína, který řídí poslepu. Film má stejně jako hlavní hrdina své pomalé, někdy až hypnotické tempo. Chvílemi je úsměvný, místy zas posmutnělý, převládá ale jistá smířlivost. A jak se hlavní hrdina vyrovnává se stářím a důchodem, přichází najednou závěr. Ten vše otočí, a to včetně svého vyznění, což mně osobně příliš nesedlo, přišlo mi to trochu na sílu. Celkově tento milý, malý komorní snímek asi nikoho neohromí, ale díky své zvláštní atmosféře mi vychází ještě na slabší 4*. (15.09.2023)

Nenormálne namakaný film! Pre mňa, teda. Ja si lámem hlavu nad triviálnymi hlúposťami, robím si zo života peklo, ked všetko môžem elegantne, so stoickým kľudom, odšéfovať a ani brvou nemihnúť ! Proste, potrebujem, aby mi niekto poriadne prijebal, nech sa mi v tej sprostučkej palici rozsvieti! A tá muzička, tá muzička! Luxusne tam zapadla. (29.01.2011)