Symptom Pandorum

Další z tajemných scifáren s temným a zvláštní zvuky vydávajícím interiérem veeeelké vesmírné lodi v hlavní roli. Ve vedlejších rolích jsou k vidění (až na Dennise Quaida) neokoukané tváře kupodivu schopně hrajících chlapců a děvčete. Děvče má navíc do vínku dán (sexy) německý přšízvuk a její postava se dá i vzhledem k dějové náplni popsat jako něco mezi běžící Lolou a ass-kicking Alice (z Resident Evil). Skomírající vesmírné koráby filmaři většinou umí využít a u Christiana Alvarta tomu není jinak - atmosféra je správně tísnivá a zmatená, hlavní hrdina dělá co může, aby mu z toho nehráblo, a aby to neměl moc snadné, je najednou všude plno hladových hošanů zběhnuvších z drsného comicsu Uruk-hai meets Mad Max. Postupně se odhaluje minulost postav a průběh mise, přibude ostře nabitý k pos*ání mrštný vietnamský (asi) kickboxer a vy si to začínáte celkem nezdravě užívat:) Jenže pak to začne drhnout - tu o humanistický zkrat někoho, kdo má jinak v prioritách zatraceně jasno, tam o úchylného bráchance Boba Marleyho v potápěčském obleku (na co ho sakra měl???), a už se řítíme do finále, které nejde tak docela odhadnout, ale je pro změnu plné zmatených kydů snažících se diváka neúspěšně přesvedčit, že vám tvůrci chtěli a mohli kromě akční podívané i něco sdělit. A pak vše vyvrcholí velkou závěrečnou scénou, při které vás překvapí dost zábavná myšlenka, a sice "Hehe, now you're fucked:)" A jakmile přijde zatmívačka, začne vám docházet, že to celé vlastně nedává smysl a že to vzato kolem a kolem byla docela blbina. Ale jelikož vám vydrží pozitivní emoce z té "zábavy" a pokud jste jako já, nemáte problém mrknout na to ještě jednou, s klidem dáte i přes výše uvedené výhrady 60%. A jen tak BTW ten první plakát absolutně nesouvisí s obsahem filmu. (05.01.2010)

Druhý Horizont události. Atmosférou, tajemstvím a střídmým ustalováním počáteční dezorientace (v prostoru, obrazu a příběhové ose) podepřený rozjezd se v cca polovině stopáže přeleje do scenáristicky natvrdlého béčka s odpovídající logikou, předvídatelností šokujících odhalení a figurkami namísto postav (potud ok, jen je nezbytné si zvyknout na náhlou změnu v žánru i kvalitě), ale i s mátožnou návazností scén a tragikomickým snímáním příšer (trhané či zrychlené pohyby kamery v kombinaci s bleskurychlým střihem). (19.12.2009)

Sci-fi horory nemám moc v lásce. Do tohohle jsem se tím pádem nijak nehrnul, ale nakonec mě o to víc potěšil. Rok 2174, naše přelidněná a vyčerpaná planeta je v koncích, startuje záchranná vesmírná loď. Její mise: uchování lidstva na jiném, vzdáleném a Zemi podobném světě. Vrženi do děje jsme současně s hlavním hrdinou, který se probouzí z hibernace a zpočátku ví úplný hovno. Na lodi nic nefunguje jak má, situace se s bližším poznáním jen a jen zhoršuje. Jak brzy zjistí, poflakování se v komplexním systému temných chodeb těžce smrdí průserem... Pocit neznáma, napětí, strachu, v úvodu i klaustrofobie - to vše zvládá PANDORUM na jedna. Nechybí ani taková ta sci-fi rozmáchlost a tíživost situace, plus celkově dost solidní atmosféra. Taktéž nechybí úplně (nechci a nemůžu moc prozradit) výtečná bestiální stvoření. A ze všeho nejvíc jsem se divil, že to působí celkem velkolepě a vůbec ne lacině. Nevím jestli to stálo nějaký větší prachy (řekl bych že ne), každopádně v tomto ohledu nemám jedinou námitku - dobré i na dnešní supertrikovou dobu. Prostředí, masky i triky, to vše se vydařilo, nic není cítit amatéřinou. A ještě jedno velké plus: děj se neustále, neodhadnutelně a zajímavě sune kupředu, nevybalí všechny trumfy hned v úvodu. Naopak, dozvídáme se vlastně téměř až do úplného závěru. Takže dle mého názoru velmi povedený film, který může zaujmout jak fandu sci-fi, tak hororu, tak obojího, tak ani jednoho. P.S. dá se brát i jako takový vesmírný DESCENT. (15.02.2010)

Atmosféricky slušně zvládnutý sci-fi horor, Ben by se mohl přetrhnout a albínští mutanti, co by jste na nedělní oběd k rodičům nepozvali, ovšem na druhé misce vah dialogy patřící spíše do úst komandéra Petera Quincy Taggerta z Galaxy Questu a střihač natolik trpící příznaky nemoci Pandorum, že třesoucíma rukama nebyl schopen vykonat svou práci. Nezbývá, než popřát malým Fosterčatům na Tanisu hodně štěstí.. (24.06.2010)

PANDORUM – orbitální dysfunkční syndrom. Biologické vedlejší efekty v kosmickém prostoru přivodí paranoiu.... Schizofrenická masturbace! Nevím, jestli ,,schíza“ byla někdy zfilmovaná lépe (VÍM!!), ale zde se dostávám do stádia, že vím, že nic nevím. Což mě deprimuje. Ovšem deprese se nevylučují. Zapadají do psychologické hry, odehrávající se na zajímavě vytvořené kosmické lodi. Nikdo (skoro) neví co se děje a ještě ke všemu tu řádí hnusné příšery. Nejde o sci-fi serepetičky, ale o život! A protože i ta loď je poslední dobou náladová, nezbyde jiná možnost, než....... . PANDORUM má šanci zaujmout solidním napětím, příšerami jako v Pádu do tmy a psychárnou. Může však začít nudit, protože hodně věcí se dá očekávat. Unikání příšerám ničím nepřekvapí a psychologická hra bude jen neustále se opakující písnička. Každopádně – pokud se dostanete do stadia ,,vím, že nic nevím“ a mysl se obrátí proti vám, je třeba zmáčknout tlačítko - ,,STOP!“. Proč? Protože PANDORUM. PŘÍBĚH ** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ *** (09.03.2010)