Symptom Pandorum

Atmosféricky slušně zvládnutý sci-fi horor, Ben by se mohl přetrhnout a albínští mutanti, co by jste na nedělní oběd k rodičům nepozvali, ovšem na druhé misce vah dialogy patřící spíše do úst komandéra Petera Quincy Taggerta z Galaxy Questu a střihač natolik trpící příznaky nemoci Pandorum, že třesoucíma rukama nebyl schopen vykonat svou práci. Nezbývá, než popřát malým Fosterčatům na Tanisu hodně štěstí.. (24.06.2010)

Takhle si zhruba představuji kvalitní horor z vesmíru. Členové posádky se postupně probouzejí z umělého spánku, trpí částečnou amnézií a aby toho nebylo málo, systémy lodě kolabují a kolem panuje nevysvětlitelný chaos. Hlavní hrdina se snaží co nejrychleji zorientovat a problém vyřešit, ale během své mise na něj čeká mnoho děsivého dobrodružství. Řekl bych, že i mimo něj byly všechny ostatní postavy bezchybně zvoleny a přestože vyznává každý úplně jiné hodnoty, se svými úděly se moc hezky vypořádají. I když se jedná relativně o starší kousek, masky příšer působily věrohodně a jednotlivé scény vcelku účinně vystraší. Kusy skládačky do sebe postupně zapadají až k neočekávanému vyvrcholení. Dodávám, že teprve tam jsem se rozhodl udělit čtyři hvězdy. 70% (09.10.2022)

HORROR? ......V žádném případě! CHAOTICKÉ SCI-FI? ......Ano. Tento příběh však neměl ani hlavu ani patu. Děsný chaos. NAPĚTÍ? ......Žádné! Děsivé scény?............Žádné. A přitom prostředí bylo ponuré a dalo se z toho něco vytřískat! Porovnávání s Vetřelcem???............. K smíchu! Vetřelci to nesahá ani po kotníky! Navíc odporné herecké obsazení.......SUMA SUMÁRUM - děsná NUDA! (Dávám pouze 3* za prostředí). (22.11.2009)

Poctivě odvedená žánrová prácička, která si v ničem nezadá s lepšími sci-fi snímky posledních let, a směle bych ji přiřadil třebas i po bok Sunshine, které - ač znatelně lepší - si jako poslední dobrou space operu pamatuji naposledy. A jestliže Boylův film je charakteristický svými žlutými filtry, v Pandorum jsem se ponořil do spektra barev šedé a modré. Christian Alvart se očividně inspiroval nejen filmy (Horizont událostí, Vetřelci), ale i počítačovými hrami (Dead Space, Suffering) a v neposlední řadě velmi pravděpodobně i skvělou knihou Non-stop od velmistra žánru Briana W. Aldisse. Vůbec to není na škodu, neboť prozkoumávání tajemné vesmírné lodi nebylo nikdy tak zábavné. Jako zápory bych vyčetl nevýrazného Quaida (Foster naproti tomu hraje bezvadně), moc rychlé akční scény a bohužel druhou půli filmu, kdy mě to jaksi přestávalo bavit... Konec ovšem bombastický, i když jsem si nemohl ironicky nevzpomenout na 2012. A velmi mě potěšil Norman Reedus v parádní miniscénce! Ke čtyřem hvězdám chyběl takhle malý kousek. (28.01.2010)

Byl velký omyl, domnívat se, že by se v případě Symptomu Pandorum mohlo jednat o typově podobný snímek jako Moon. Již po chvíli, kde se na palubě vesmírného korábu začaly objevovat digitální, agresivní potvory, děj začal nabývat na krvavosti, jsem začala mít pocit, že toto na mě nejspíš nezapůsobí. Pád do tmy ve vesmíru příliš nefungoval. Tím, že se poměrně brzy ukázalo, co že se to tam v útrobách skrývá, jakoby se zcela rozplynulo nějaké to mystično a atmosféra vymizela úplně. Přišlo mi to příliš akční, jednotvárné, měla jsem dojem, že už se nedočkám ničeho, co by mě dokázalo zaujmout. Začala jsem tedy pospávat a konec mě zcela minul. (29.10.2012)