Dům ďábla

Na "The House of the Devil" se zpravidla oceňuje především věrná stylizace do formy osmdesátkových hororů, ale již méně se zdůrazňuje, že tvůrci v čele s režisérem a scenáristou Ti Westem nevytvořili poctu či reminiscenci na styl minulé doby. Jejich práce se stylem a postupy žánru je mnohem konstruktivnější, ostatně jistým důkazem může být fakt, že film vůbec neobsahuje žádné odkazy na starší tituly. Toto není retro, neboť retro ze své podstaty je jen módní osvojení něčeho, co bylo módní dříve. "The House of the Devil" by i v 80. letech byl naprosto originální a strhující film. Zvolený styl zde umožňuje, aby se diváci přijali vyprávění, které je diametrálně odlišné ode všeho, co dnes v hororu vzniká. Namísto dravého tempa, excesivních senzací či prvoplánových lekaček zde přichází až delikátně budované napětí. To de facto stojí na převrácení základního principu hororů – zpravidla totiž cosi neuchopitelného vstupuje do každodenní existence postav, tentokrát ale obyčejná postava vstupuje do neuchopitelného hororového domu. Hrdinka se v domě, kam přišla na základě inzerátu na hlídání dětí, chová naprosto přirozeně (lépe řečeno typicky pro hrdinky filmů 80. let, takže volá kamarádce, kouká na televizi, jí pizzu a tancuje na hudbu z walkmanu), ale právě prostředí, do něhož vstupuje je neuchopitelné. Vyprávění dává divákům více informací než hrdince a tak napětí vyvstává z toho, kde se hrdince něco stane či kdy objeví to, o čem diváci již vědí. Většina záběrů z prostředí titulního domu je kompozičně pojatá tak, že okolo hrdinky je ponechán velký volný prostor, který ji jakoby ohrožuje – to nejen v převládajících větších záběrech, ale i v polodetailech a detailech. Ačkoli film stojí na stylu a většinu času se doslova nic neděje a pouze se buduje napětí, má film i chytrý scénář, jehož poučenost žánrem se projevuje jakoby mimoděk (třebas tím, že se hrdinka nechová jako typický žánrový moula a při vstupu do neznámého prostoru si vždy rozsvítí). Nadšení zámořské kritiky je tentokrát naprosto oprávněné - "The House of the Devil" je nejnápaditější a také řemeslně nejvytříbenější původní americký horor posledních let. (10.11.2009)

Sakra, tohle byl fakt zvláštní film. Takřka 70 minut se v něm skoro nic neděje, jen si jedna normální holka domlouvá baby sitter brigádu (nezvykle dlouho) a pak se jen sama pohybuje po velkém době (ještě déle). A to je, až na pár drobností, všechno. Přitom to ale nějak zvlášť (jak by se mohlo zdát) neškodí atmosféře, která na zatím tak obsahově nuzný příběh vystoupá do velmi přijatelných a příjemných výšin nezvykle často. A pak přijde poslední dvacetiminutovka, která ve vašich očích celý film vyzdvihne poměrně vysoko (tak jako u mně), nebo jen pokrčíte rameny a řeknete si: "Tak alespoň něco". Ten příběh není originální, vlastně není ani nějak originálně vyprávěn, ale ono to prostě funguje. Má jisté kouzlo, poutavý styl vyprávění (navzdory jeho prostotě, která ho právě možná ona dělá tak zajímavým), příjemné herecké výkony neodpudivých postav. Byť musím uznat, že občas nezvratitelná pravda, že celá zápletka prostě na celovečerák nestačí a tak jsou některé věci docela okatě natahovány, ale na druhou stranu, nakonec se s tím tvůrci poprali docela obstojně. Jedním slovem prostě klasika. Která mi dost sedla. 3,5* (13.04.2013)

Najradšej by som dal iba 3*, lebo scenár proste nie je zázrak. Ale nedá mi to. Nemôžem. Poprel by som tým v sebe niečo temné a hororové, niečo, vďaka čomu od detstva vyhľadávam horory. The House of the Devil je v rámci možností pecka, ale osobne by som ju predsa len zrejme odporúčal skôr tvrdým hororovým fanúšikom, než divákom, ktorí si pozrú 10 light hororov do roka. Na tomto filme oceňujem skvelú retro atmosféru, kedy od začiatku viete, že niečo je strašne zle, ale neviete ČO presne. No tušíte, že to nič pekné nebude a že to radšej hádam ani nechcete vidieť. Body k dobru aj za výborný kasting (zábavná Greta Gerwick, mrazivý Tom Noonan a sympaťáčka Jocelin Donahue) a skvelý dom. (23.04.2020)

Tak tohle si jednou za čas nechám líbit velice rád! Skvělá napodobenina atmosférických (okultních) hororů z přelomu 70. a 80. let. Od hudby, přes titulky, až po určité milé scénáristické berličky (Co udělá hrdinka v klíčový moment? Ano, ... - nechci spoilerovat). Pro člověka zvyklého na moderní horory, kdy divákovu pozornost probudí každých pět minut nějaká laciná lekačka, je tenhle film peklem. V příjemném i nepříjemném slova smyslu, záleží, jak se k tomu kdo postaví. Atmosféra se buduje v dlouhých záběrech, v nichž hrdinka velice pomalu prochází prázdnou barabiznou, nikde nic, jen tísnivá hudba a sem tam nějaký prapodivný zvuk. A ne a ne něco vybafnout. Někdo u toho usne (imho většina diváctva), někdo naopak bude napjatý jak struna. Podle hodnocení je očividné, do které skupina spadám já. Závěrečná divácky vděčnější "akčnější" patnáctiminutovka je poměrně sympatickým způsobem přestřelená, atmosférické inferno z prostřední části však nepřekonává. Horror movie of the year (31.10.2009)

Bylo mi jemně doporučeno, abych tomuto horůrku dala druhou šanci, že prý to není možné, aby ode mě dostal jen dvě*. Tak jsem tedy tomu dala druhou šanci... a už vím, kde byl problém. Ano, mezi židlí a obrazovkou! :-) Zimomriavky jsem z toho měla řádné, možná víc, než z jiných satanských snímků, ale když mě ta Samantha tak šíleně štvala!! Chápu, že když potřebovala peníze na nájem, tak šla cestou nejmenšího odporu, ale kde nechala zdravý rozum?! Vcelku pomalý rozjezd mi nevadil, protože pak se toho děje až moc najednou a velice rychle, až se to vše náhle doděje a vy brejlíte ještě deset minut do stěny, pak si jdete zkontrolovat zámek na dveřích a tak podobně... Zkrátka, byla jsem prve až moc přísná, protože to uráželo moji logiku (ano, mám ji), ale objektivně vzato horor je to více než slušný, i krev se tam vyskytne.. Takže navyšuji na čtyři* a jdu si pustit ještě nějaký večerníček :-). (13.08.2013)