Obsahy(1)
Záznam predstavenia írskeho komika Dylana Morana v Dubline. Zabávač preslávený najmä úlohou kníhkupca v seriáli BLACK BOOKS vedie nepretržitý monológ o všetkých možných aspektoch života v modernej spoločnosti - drogy, ľudský potenciál, technika, hotelové izby, rôzne účinky rôznych druhov alkoholu, deti, výchova, hudba, politika, lži, spolubývajúci, televízne spravodajstvo, Francúzi, náboženstvá, homosexuáli, Ježiš, dômyselnosť designu mužských genitálií, dialekty a dokonca aj fenomén známy ako "írske vlasy". (tomashrabek)
(viac)Recenzie (160)
Jedna z nejlepších stand-up comedy jakou jsem měl možnost vidět. Dylan se v projevu jako obvykle hodně stylizuje (?) do charakteru Bernarda Blacka, což je rozhodně dobře, protože je to charakter vskutku zbožňováníhodný (ať žijí konzervativní nihilisti!), na druhou stranu by mě docela zajímalo, jestli by měl tak nadaný komik v repertoáru ještě jiné smíchopudné zbraně. Některé kanóny které tady vytáhl jsou však dostatečně masivní, aby vám takhle nesmyslné šťouralské otázky vyhnaly z hlavy a udělaly vám z bránice cukající se řešeto... Takže neváhejte a vyslechněte si Dylanovy "zasvěcené komentáře" na účet rasismu, rapu, Enyi, irských médií, Francouzech, nábožentví či alkoholu... ;) 90% ()
Vystoupení Dylana Morana mě vždycky zaručeně vytáhnou z nudy či špatné nálady. Jeho humor je prostě neskutečný - přirozený, samozřejmý, cynický, roztomilý, sarkastický, uličnický, ujetý, hluboce lidský, úžasně lehký a přitom nikdy povrchní. Nevím, jestli to dělá ten merlot, který si vždycky k projekci dám, ale nic tak úžasně osvěžujícího snad ani neexistuje (když nepočítám Like, Totally a What It Is). ;) ()
...a pak pustili tu písničku. Jmenovala se "The Funk Soul Brother". Na to nikdy nezapomenu, protože to byl taky veškerej její text. Byl z té písničkářské školy, kde to se slovama nepřehánějí ...pro případ, že by jich byla škoda. Znělo to jako milion požárních aut, který honí 10 milionů sanitek přes válečné území. A pouštěli to tak nahlas, až z toho začala prázdná židle vedle mě krvácet. Zpívalo se tam: "The funk soul brother. Právě teď, jé. Je to funk soul brother. Vomrkni to. Je to, no, funk soul brother. V podstatě." Já neříkám, že je to špatná písnička. To vůbec ne. Říkám jen, že byste mohli vzít dejme tomu koště, namočit ho do ňějaké brzdové kapaliny, strčit druhý konec do mýho zadku ... a posadit mě na trampolínu v jezdícím výtahu, na jehož stěny bych napsal lepší písničku, jen tohle tvrdím. Tohle nemůžu nepodepsat :-) ()
Po shlédnutí Black Books jsem si říkal že Dylan Moran se nastylizoval do věčně kouřícího a nevrlého Irčana Bernarda naprosto dokonale...ale po shlédnutí Monster musím konstatovat že on to nehraje, on tím věčně kouřícím nevrlým Irem opravdu je :) společně s Rowan Atkinson:Live je toto nejlepší One man show, doporučuju ()
Irsko dalo světu jen dobré věci - Joyce, Becketta, kupu dalších plodných literátů...a Morana! Jeho kultivovaný stand-up nemůžu stoprocentně docenit, už jen těch výrázů kterým pročesává publikum bez mrknutí oka, vtípků, zvyklostí, etc...co ale mohu hodnotit je on jako člověk - ležérní, nepodbízející se, ze své podstaty vtipný, svůj v každé jízlivosti. On třeba jede přes půl světa do Austrálie - tam je v pěti minutovém vstupu urazí, sklidí nebávalý potlesk a sympatie všech - takový on je, přitom v tom není nic negativního či agresivního, spíše říka věci, které si mnozí myslí, ale málokdo má ty koule to říct. Co z toho plyne? Nepít ten gin, pokud nejste čtyřicetiletá ženská....atakdále ()
Reklama