Obsahy(1)
Záznam predstavenia írskeho komika Dylana Morana v Dubline. Zabávač preslávený najmä úlohou kníhkupca v seriáli BLACK BOOKS vedie nepretržitý monológ o všetkých možných aspektoch života v modernej spoločnosti - drogy, ľudský potenciál, technika, hotelové izby, rôzne účinky rôznych druhov alkoholu, deti, výchova, hudba, politika, lži, spolubývajúci, televízne spravodajstvo, Francúzi, náboženstvá, homosexuáli, Ježiš, dômyselnosť designu mužských genitálií, dialekty a dokonca aj fenomén známy ako "írske vlasy". (tomashrabek)
(viac)Recenzie (160)
Čo povedať? Moje prvé stretnutie so stand-upom Dylana Morana a hneď dokonalé. Každá veta čo povie je neobohraná, zabŕdne do života mužov, žien, francúzov, neortodoxne, ale skvele do kresťanstva....v polovici je síce trochu cítiť útlm, ale po prestávke sa tempo a množstvo humoru znásobí natoľko, že mi to spravilo náladu na celý týždeň. ()
Morana miluji hlavně skrz Black Books. Díky doporučení jedné uživatelky sdílející mou lásku jsem se dostal k Monsteru a Like, Totally... Like, Totally je bezesporu slabší než Monster. Čím víc se smálo publikum v Londýně, tím méně jsem se bavil já. Moran často řešil blbosti a neřešil je nijak závratně zábavně. Chuť jsem si spravil na Monsteru. Ten je absurdnější, Dylan mi přijde "bernardovější" a tím i mnohem vtipnější. Člověk se až diví, jak malý je rozdíl v hodnocení těchto dvou představení... 90% ()
Obhroublý cynismus na ujetých až úchylných tématech z úst brilantního komika Dylana Morana. Ztělesnění Bernarda Blacka v reálném světě. Neuvěřitelný výkon. Obrovská porce britského humoru té nejtvrdší kategorie. Splendid! Ale.../toto je můj osobní problém, formát stand-up comedy není pro mne asi to pravé ořechové - tedy není to chybou Dylana Morana, nýbrž chybou formátu/..., z hlediska koukatelnosti, vtipu a celkové zábavnosti je to 90 minut s jedním "ksichtem" na obrazovce, často se ztrácí tempo, často se hledá co kde jak vypointovat, často je to "čekání na fór". Ano, je to boží, ale není to tak úplně pro mne. ()
...a pak pustili tu písničku. Jmenovala se "The Funk Soul Brother". Na to nikdy nezapomenu, protože to byl taky veškerej její text. Byl z té písničkářské školy, kde to se slovama nepřehánějí ...pro případ, že by jich byla škoda. Znělo to jako milion požárních aut, který honí 10 milionů sanitek přes válečné území. A pouštěli to tak nahlas, až z toho začala prázdná židle vedle mě krvácet. Zpívalo se tam: "The funk soul brother. Právě teď, jé. Je to funk soul brother. Vomrkni to. Je to, no, funk soul brother. V podstatě." Já neříkám, že je to špatná písnička. To vůbec ne. Říkám jen, že byste mohli vzít dejme tomu koště, namočit ho do ňějaké brzdové kapaliny, strčit druhý konec do mýho zadku ... a posadit mě na trampolínu v jezdícím výtahu, na jehož stěny bych napsal lepší písničku, jen tohle tvrdím. Tohle nemůžu nepodepsat :-) ()
Toto bol vyčerpávajúci zážitok. Od smiechu ma bolela sánka, poplakal som si, niekoľkokrát som to dokonca musel vypnúť - tak moc humoru tam bolo. Black Books mám rád a teraz vidím, že Moran hral sám seba. Je mi jasné, že to všetko nemyslel vážne, ale stvoriť postavu, ktorá je tak rasistická, homofóbna, šovinistická a hlavne neuveriteľne cynická a nenávistná v podstate ku všetkému živému aj mŕtvemu, tomu ja hovorím umenie. "Everybody is corrupted by hotel room." Dylan Moran je Boh. ()
Reklama