Obsahy(1)
Záznam predstavenia írskeho komika Dylana Morana v Dubline. Zabávač preslávený najmä úlohou kníhkupca v seriáli BLACK BOOKS vedie nepretržitý monológ o všetkých možných aspektoch života v modernej spoločnosti - drogy, ľudský potenciál, technika, hotelové izby, rôzne účinky rôznych druhov alkoholu, deti, výchova, hudba, politika, lži, spolubývajúci, televízne spravodajstvo, Francúzi, náboženstvá, homosexuáli, Ježiš, dômyselnosť designu mužských genitálií, dialekty a dokonca aj fenomén známy ako "írske vlasy". (tomashrabek)
(viac)Recenzie (160)
U stand-upů musí být člověk nejen vtipný, ale také divákovi sympatický. To u mě pan Moran splňuje na 110%. Jeho image irského omezeného hulváta se hodně podobá stylu Bernarda z legendárních BBooks až na to, že ubylo absurdností a přídalo se na chytrosti. Moran se svým vlastním nekonvenčním stylem trefuje do obvyklých témat, popíjí vínko, a občas si zapálí cigaretu. Pusobí dojmem přiopilého, rozcucháného váguse, ale Irové ho stejně jako já žerou a on si to zaslouží, protože v tomto oboru je to bůh. "You know, I would, for instance felate a smurf before I pick death." ()
Je možné, že mě ovlivnil Eddie Izzard a proto nedávám plný počet. Jeho stand-upy beru jako referenční. Velice vyrovnané, nenajdete v nich slabší místo a naprostá většina témat je geniálních. Na rozdíl od Morana/Monster. Naprosto nebeské kousky (zesměšňování francouzů, děti jako opilí zakrslíci) doprovází jen lehce nadprůměrné gagy. Pořád ale jde o fantastickou exhibici výborného herce (Nebo postavy? Spíš bych řekl, že po pódiu chodil Bernard Black než Moran). . . . Po několikerém opětovném zhlédnutí zvyšuji na pět, protože ty skvělé části, jsou opravdu božské a více než vyvažují pomalejší úvod. ()
CITÁT - Pomozte mi, nemám o sobě ponětí.......... CITÁT - A víte, že je to znak rozkvětu venkova a rozvoje měst, když si tam nemůžete dovolit žít ? Lidi říkaj : Ano dobře se mi tam dojíždí, žiju na protějším ostrově......... Dylanům všeobecný humor mě celkem baví. Například ty jeho pasáže o kouření, drogách a ředkvičkách. O tom, že on nedroguje a když chce prožít závrať stačí, když se v jeho věku jen rychle postaví ze židle - a je to. Je to bavič a mě prostě baví. Toto setkání je v Dublinu. ()
Morana miluji hlavně skrz Black Books. Díky doporučení jedné uživatelky sdílející mou lásku jsem se dostal k Monsteru a Like, Totally... Like, Totally je bezesporu slabší než Monster. Čím víc se smálo publikum v Londýně, tím méně jsem se bavil já. Moran často řešil blbosti a neřešil je nijak závratně zábavně. Chuť jsem si spravil na Monsteru. Ten je absurdnější, Dylan mi přijde "bernardovější" a tím i mnohem vtipnější. Člověk se až diví, jak malý je rozdíl v hodnocení těchto dvou představení... 90% ()
Moudra a postřehy ze všedního života u kterých je nutno dodat, že bez formálního obalu - škoda jen, že to s Dylanem a jeho "stářím" nejde jako s vínem - občas mi připadá, že lehce ztrácí pojem o tématech ke kterým hovoří a dostává se do cyklů ve kterých se mnohdy opakuje.Naštěstí je tohle problematika až pozdějších skečů a z toho důvodu je pro mě kousek "Monster" za plný počet bodů. ()
Reklama