Obsahy(1)
Záznam predstavenia írskeho komika Dylana Morana v Dubline. Zabávač preslávený najmä úlohou kníhkupca v seriáli BLACK BOOKS vedie nepretržitý monológ o všetkých možných aspektoch života v modernej spoločnosti - drogy, ľudský potenciál, technika, hotelové izby, rôzne účinky rôznych druhov alkoholu, deti, výchova, hudba, politika, lži, spolubývajúci, televízne spravodajstvo, Francúzi, náboženstvá, homosexuáli, Ježiš, dômyselnosť designu mužských genitálií, dialekty a dokonca aj fenomén známy ako "írske vlasy". (tomashrabek)
(viac)Recenzie (160)
Obhroublý cynismus na ujetých až úchylných tématech z úst brilantního komika Dylana Morana. Ztělesnění Bernarda Blacka v reálném světě. Neuvěřitelný výkon. Obrovská porce britského humoru té nejtvrdší kategorie. Splendid! Ale.../toto je můj osobní problém, formát stand-up comedy není pro mne asi to pravé ořechové - tedy není to chybou Dylana Morana, nýbrž chybou formátu/..., z hlediska koukatelnosti, vtipu a celkové zábavnosti je to 90 minut s jedním "ksichtem" na obrazovce, často se ztrácí tempo, často se hledá co kde jak vypointovat, často je to "čekání na fór". Ano, je to boží, ale není to tak úplně pro mne. ()
Moran skáče od tématu k tématu a Vám to ani nepřípadá nepřirozené, neboť Dylan to ze sebe chrlí tak rychle, že je zkrátka nemožné přemýšlet nad strukturou jeho projevu. Jediné, co jste schopní zachytit je spousta výborného bezbariérového humoru. Bohužel některá témata jsou slabší a Monster není dokonalou zábavou, ovšem i přes těchto několik zaškobrtnutí se jedná o výbornou zábavu. ()
Moudra a postřehy ze všedního života u kterých je nutno dodat, že bez formálního obalu - škoda jen, že to s Dylanem a jeho "stářím" nejde jako s vínem - občas mi připadá, že lehce ztrácí pojem o tématech ke kterým hovoří a dostává se do cyklů ve kterých se mnohdy opakuje.Naštěstí je tohle problematika až pozdějších skečů a z toho důvodu je pro mě kousek "Monster" za plný počet bodů. ()
Jako první Moranův výstup jsem viděl Like, Totally, a jeho prvotina Monster se mi líbila ještě víc. A po druhém zhlédnutí se to dokonce znásobilo. Chytnul mě už začátek svým krásně absurdním zákulisním rozhovorem, po celou dobu jsem se bavil a ke konci překvapivě kvalita vtipů a nátlak na moji bránici gradovaly, tedy opačný postup než u Like, Totally. V tom se navíc, jak jsem později zjistil, několik vtipů opakovalo, takže oproti druhému představení to bude ještě o půl hvězdy víc. Jinak mi přišlo, že v Monsterovi Dylan také více využíval mimiku a hraní tělem. „Nejsem rváč, víte…jsem krváceč. To nejlepší, v co můžu doufat, je, že někoho jinýho utopím ve vlastní krvi. Když se v ní neutopím první. Víte, nejsem moc dobrej v řešení takovejch věcí. Dobrej v zápasení a tak. Dokonce ani neumím plavat.“ ()
Přes vláčný začátek se to perfektně rozjelo, hlavně v druhé polovině. Dylan má výbornou anabázi o všem, hlavně o náboženství, pak o genitáliích a především o ženách. Vynikající poznatky, přesně vyřčené, brutálně vtipné. Opět spousta životních pravd a lidé v hledišti se můžou smíchy počůrat. A já ostatně také. Originální monolog s cigárkama. P.S.: Poznatek o tom, kdo je větší romantik a co si žena myslí o nových botech, sedí přesně jako prdel na hrnec. ()
Reklama