Rapotínská tragédie

Už přes čtvrt století je Vladimír Menšík po smrti, jeho kult (především na jižní Moravě) však nijak nepomíjí - nedávno hrála Menšíkova jedenáctka proti Adamovu v rámci oslav povýšení na město, Menšíkova rozhledna stojí v obci Hlína u Ivančic atp. Já si Menšíka vážím ne jako baviče (baviči mě obecně nebaví), ale jako charakterového herce (herce charakterů vlastnímu charakteru blízkých?). Domníval jsem se, že svoji roli ve filmu "Jako kniže Rohan" sotva překoná; myslím, že k tomu měl blízko. Rovněž scénář Jana Jílka mě oslovil. Situace, která v první části spadá do rámce protikladných nevěreckých řešení: "To je hrozná tragédie!" / "Vždyť v podstatě o nic nejde", nabývá po předsedově sebevraždě nový rozměr... Vesnice se po zrušení JZD a Státních statků drasticky změnila, přestala se chovat užitková zvířata, zahrady mají estetický charakter (nebo jsou smetištěm), lidé se potkávají jen zřídka - avšak vlastnosti zviditelněné v "menšíkovských" vesnicích bobtnají a pokud přijde vhodný stimul, dramaticky se probouzejí. Jak říkal Sherlock Holmes (parafráze): "Ano Watsone, jedeme na venkov. Tam se v každé chlalupě skrývá zločin nebo alespoň špatné svědomí." (22.07.2014)

Co to ku*va je za zjevení? Menšík permanentně nadrženej (jestli je to vulgární, tak se omlouvám, ale já teď zrovna nevím, jak se to řekne jinak), Brodský úplně neschopnej uspokojit svoji ženu učitelku (nomen omen!) Kantorkovou, takže ta žere radši v posteli kremrole a v pauze u řezání dříví sesmilní s Menšíkem... No a pak se chlapi poperou (sice ne nožem a sekerou), ale přestane to bejt prdel... Nebo...? Neuvěřitelně zajímavý snímek. A k těm milostným scénám - já si myslím, že na tu dobu se všichni zúčastnění v rámci expresivního zobrazení aktu samotného, vydováděli až až :-) (07.02.2016)

Košilatá historka o nevěře natažená na celovečerní stopáž. Naštěstí jí herecké legendy dodaly svěžest a vyzvedli ji z hlubin pikantní lidové zábavy pro nenáročné a navíc demystifikace soukromého života a pracovní morálky zaměstnanců JZD, ovládaných těmi nejnižšími pudy, hraje rovněž důležitou společenskou roli - za ní nebyl také film ani po cenzurním sestřihu puštěn v době vzniku na obrazovky. Navíc je Rapotínská tragédie asi nejlepší ukázkou trendu televizní zábavy na přelomu 60. a 70. let, roku 1970 se totiž vyrojilo hned několik televizních her postavených na lascivně erotických scénách a nahotě (Psíčci Lorda Carltona, Taškařice v ateliéru, Dlouhá bílá nit), což vedení televize i opět zatuchlý komunistický aparát natolik vyvedlo z míry, že se musely změnit celé dramaturgické plány a tento typ televizní tvorby zcela zmizel na mnoho let. (05.10.2012)

Jaroslav Novotný, náš nedoceněný režisér udělal Dlouhé dopoledne. Drsné drama. Že umí i takto šílenou psychologickou komedii, to jsem netušil. Menšík sice je de facto kurevník, de jure ne, ale strašně se stydí, miluje svoji ženu Karolínu Slunéčkovou, co mu furt rodí nějaké nové děti. Jeho trápení je nezměrné a býti místním farářem, všechno bych mu odpustil. Doporučuji při sledování tohoto klenotu mít u sebe tužku a papír.  Citáty mají šílenou hloubku sexuálního štvance, jimiž jsme my všichni! Scénář Jan jílek-já si ho zjistím.... (20.07.2023)

Film působí i po letech jako zjevení a dokládá, že NOVÁ VLNA ještě v normalizačním roku 1970 úplně neopadla. Menšíkův výkon je fantastický a Brodský ho dotahuje, i ostatní jsou velmi dobří, úplně přirození "vesničané". A to řešení nevěry a existenciální problém postavy Menšíka (oceněním milostného výkonu se pokládá za úžasnou osobnost a neví si s tím rady) je zcela originální. (08.09.2018)