Réžia:
Jaroslav NovotnýScenár:
Jan JílekKamera:
Alois NožičkaHudba:
Jan BedřichHrajú:
Vladimír Menšík, Vlastimil Brodský, Miriam Kantorková, Karolina Slunéčková, Jaroslav Moučka, Vladimír Krška, Mnislav Hofmann, Eva Foustková, Petr Patera, Věra FarováObsahy(1)
V jedné vesnici žijí dva kamarádi. Kozák (V. Brodský) je předsedou družstva a manželem učitelky (M. Kantorková), a Vaněk (V. Menšík) je zedníkem. Vaněk má tři dcery a jeho žena (K. Slunéčková) čeká čtvrté dítě. Předseda děti nemá, ač po nich se ženou touží. Je impotentní. Ve chvíli, kdy zedníkova žena v porodnici rodí čtvrté dítě a předseda odjíždí mimo družstvo, dojde ke sblížení mezi Vaňkem a Kozákovou. Žena otěhotní. Poměr je největší zábavou celé vesnice, která se na účet předsedy hrubě baví… Hra Jana Jílka se dočkala své premiéry až v roce 1992, ačkoliv byla natočena téměř o čtvrt století dříve a byla cenzurně zkrácena pro svůj kritický pohled na poměry v tehdejším zemědělském družstvu. Ale i tak je dnes, také pro vynikající herecké výkony Vladimíra Menšíka a Vlastimila Brodského a řady dalších, pravdivou studií primitiva, který si své sebevědomí založil na chlapácké nevěře… (Česká televize)
(viac)Recenzie (26)
Jaroslav Novotný, náš nedoceněný režisér udělal Dlouhé dopoledne. Drsné drama. Že umí i takto šílenou psychologickou komedii, to jsem netušil. Menšík sice je de facto kurevník, de jure ne, ale strašně se stydí, miluje svoji ženu Karolínu Slunéčkovou, co mu furt rodí nějaké nové děti. Jeho trápení je nezměrné a býti místním farářem, všechno bych mu odpustil. Doporučuji při sledování tohoto klenotu mít u sebe tužku a papír. Citáty mají šílenou hloubku sexuálního štvance, jimiž jsme my všichni! Scénář Jan jílek-já si ho zjistím.... ()
Už přes čtvrt století je Vladimír Menšík po smrti, jeho kult (především na jižní Moravě) však nijak nepomíjí - nedávno hrála Menšíkova jedenáctka proti Adamovu v rámci oslav povýšení na město, Menšíkova rozhledna stojí v obci Hlína u Ivančic atp. Já si Menšíka vážím ne jako baviče (baviči mě obecně nebaví), ale jako charakterového herce (herce charakterů vlastnímu charakteru blízkých?). Domníval jsem se, že svoji roli ve filmu "Jako kniže Rohan" sotva překoná; myslím, že k tomu měl blízko. Rovněž scénář Jana Jílka mě oslovil. Situace, která v první části spadá do rámce protikladných nevěreckých řešení: "To je hrozná tragédie!" / "Vždyť v podstatě o nic nejde", nabývá po předsedově sebevraždě nový rozměr... Vesnice se po zrušení JZD a Státních statků drasticky změnila, přestala se chovat užitková zvířata, zahrady mají estetický charakter (nebo jsou smetištěm), lidé se potkávají jen zřídka - avšak vlastnosti zviditelněné v "menšíkovských" vesnicích bobtnají a pokud přijde vhodný stimul, dramaticky se probouzejí. Jak říkal Sherlock Holmes (parafráze): "Ano Watsone, jedeme na venkov. Tam se v každé chlalupě skrývá zločin nebo alespoň špatné svědomí." ()
Film působí i po letech jako zjevení a dokládá, že NOVÁ VLNA ještě v normalizačním roku 1970 úplně neopadla. Menšíkův výkon je fantastický a Brodský ho dotahuje, i ostatní jsou velmi dobří, úplně přirození "vesničané". A to řešení nevěry a existenciální problém postavy Menšíka (oceněním milostného výkonu se pokládá za úžasnou osobnost a neví si s tím rady) je zcela originální. ()
No tak to cumim... Cekal jsem cokoliv, jen ne takhle intenzivni a kvalitni filmovy zazitek. Mensik exceluje v malo vidane forme (a zarazuje se v mem osobnim zebricku nasich nej hercu definitivne na druhe misto, hned za Hrusinskeho...), zdatne ho podporuje (nejen svou vyjimecnou krasou) nepravem opomijena Miriam Kantorkova, a dilo dokonava opet uzasna Karolina Sluneckova v roli zeny Bozeny. Film, ktery je tezke s necim z ceske provenience srovnat...ziram v uzasu, neschopen slov... ()
První půle se tváří jako komedie, která se mění v docela smutnou tragikomedii. Jan Jílek napsal příběh z vesnického prostředí, kde se milostné vztahy proplétají mezi dalšími postavami JZD a všichni chlastají nebo obcují. Na televizní obrazovky se proto po natočení vůbec nedostal, komanči nemohli dopustit, aby pracující lid viděl, jak se členové JZD chovají a jak vypadá jejich rodinný život. Vladimír Menšík v roli zedníka Vaňka, kterej je imrvére nalitej je bezchybně zahranej charakter chlapa, kterýmu stoupla do hlavy myšlenka, že všechny ženy ho chtějí a nemůžou mu odolat. Mazec! Bróďa v roli předsedy nebo krásná Miriam Kantorková hrající jeho ženu, učitelku Renatu jsou také zásadní role. Podobně psychologicky laděný snímek od Jana Jílka byla i Dlouhá bílá nit, kterou ve stejném roce zfilmoval Ján Roháč. Je zajímavé, že počátkem normalizace v roce 1970 vznikly televizní filmy, které měly obrovskou sílu a většina z nich stejně skončila v trezoru. To samé třeba Podezření od Jana Matějovského. Pro tyhle inscenace mám velkou slabost. ()
Reklama