Réžia:
Hynek BočanScenár:
Jiří JustKamera:
Ivan ŠlapetaHrajú:
Oldřich Vízner, Zdeněk Žák, Radoslav Brzobohatý, Jana Švandová, Jiří Hálek, Miloslav Štibich, Pavel Nový, Eugen Jegorov, Václav Kotva, Eliška Vitanovská, Michaela Vítková, Robert Vrchota, Jan Pohan (viac)Obsahy(1)
Tragikomické osudy dvou kabaretních komiků v době okupace. Kabaretní divadlo za protektorátu bylo sice pro politickou satiru a její tvůrce žhavá inspirace, ale zároveň třaskavá půda. Dva herci – Jéňa (Z. Žák) a Přemek (O. Vízner), věční rivalové, mají rozdílný názor na to, co hrát v této přetěžké době. Zatímco Jéňa se divadla vzdává, protože v něm už nevidí smysl, Přemysl na scéně zůstává a satiru dokonce ještě přiostřuje. Zpočátku se veze na vlně diváckého úspěchu. Brzy ale zjistí, že balancuje na velmi tenkém ledě. V okamžiku, kdy si ho německý zastupitel pozve na pohovor, začíná jiná hra, v níž jde nejen o charakter, ale i o život… (Česká televize)
(viac)Recenzie (25)
Momentálne si neviem spomenúť, ktorý český televízny film by sa mohol rovnať Klaunom a vlastencom. Asi by sa niečo po dlhšom uvažovaní aj našlo. Áno, vizuál je síce televízny, ale popravde tématiku okupácie uchopuje scenáristicky a herecky lepšie ako väčšina porevolučnej českej kinoprodukcie, ktorá pôsobí v porovnaní s Klaunami dosť prvoplánovo. Téma filmu, "lepší je adaptovaný problematický Čech ako zabitý či uväznený problematický Čech", je podaná dokonale nielen cez scenár, ale aj majstrovstvo pánov Víznera a Brzobohatého. Áno, aj nacista mohol vyzerať ako sympaťák, o vzhľade to predsa nebolo, ale o skutkoch. ()
"Nejsme ještě pod drnem, jen dokud smát se dovedem." Vcelku povedený Bočanův televizní film o tom že dělat "srandu" za protektorátu nebyla vůbec žádná sranda. A taky o tom, že někdy je horší přijít o dobrou pověst (třebas i neprávem) než přijít o život. Možná trošku paradoxně mě nejvíce nezaujal ani jeden z představitelů obou hlavních postav komiků, ale Radoslav Brzobohatý coby rafinovaný vyšetřovatel gestapa, jeho vskutku mrazivé jednání mistrně využívající metodu "cukru a biče". Přesto to celé nakonec skončilo jinak, než si asi dotyčný představoval. ()
Ústupky a statečnost tváří v tvář totalitnímu tlaku. Námět ( s patrnou Hašlerovskou inspirací ) blízko formátu Hášových televizních dramat, který se zde kvalitou leckdy až povážlivě propadá "zásluhou" režijně povolené uzdy, jíž nepomáhá ani příliš televizní kamera, ani nerytmicky užitý vnitřní hlas. ()
Kabaret jako účinná ideologická zbraň na obou stranách opony, v Praze prodyšnější než kdekoli jinde, a zdaleka ještě ne železné. I kinematografie ji řádně reflektuje. Osvobozené divadlo v nesvobodné době. Stíny Voskovce a Wericha jsou odvážnější než by bývali byli oni sami. Odvaha kaberetního komika přináší obvykle úspěch, v podmínkách K.H. Franka nic než zkázu. ()
Poutavý příběh jednoho statečného/nestatečného člověka v éře Protektorátu. Ze scénáristického hlediska se musí ocenit monology a dialogy na jevišti, které přináší spoustu dobových politických narážek, z nichž některé by se daly označit za celkem vtipné. Poctivá filmařina plná zajímavých exteriérů i interiérů. Naštěstí se to stihlo před McDonaldizací Prahy. ()
Galéria (3)
Zaujímavosti (2)
- Film se natáčel mj. v Městském divadle Mladá Boleslav. (Teres)
- Hra vznikla podle rozhlasového scénáře J. Justa z roku 1982. Rozhlasová inscenace s Václavem Postráneckým a Jiřím Klemem v rolích Přemka Horáčka a Jéni Čecha vznikla v dramaturgii Ivana Škápy. Inscenace „zavinila“ jeho propuštění, protože v Justově hře vedení rozhlasu rozpoznalo „reakční podstatu“. Škapa dal celou záležitost ohledně svého propuštění k soudu, který musel rozhodnout v jeho prospěch. Československý rozhlas jej opět přijal, Škapa však místo po roce opustil. (Přemek)
Reklama