Klauni a vlastenci

"Nejsme ještě pod drnem, jen dokud smát se dovedem." Vcelku povedený Bočanův televizní film o tom že dělat "srandu" za protektorátu nebyla vůbec žádná sranda. A taky o tom, že někdy je horší přijít o dobrou pověst (třebas i neprávem) než přijít o život. Možná trošku paradoxně mě nejvíce nezaujal ani jeden z představitelů obou hlavních postav komiků, ale Radoslav Brzobohatý coby rafinovaný vyšetřovatel gestapa, jeho vskutku mrazivé jednání mistrně využívající metodu "cukru a biče". Přesto to celé nakonec skončilo jinak, než si asi dotyčný představoval. (22.11.2017)

Slušný a strhující pohled na život v Protektorátu, tentokrát skrze osudů dvou kabaretních komiků. Herectví Oldřicha Víznera /Saturnin/ je pro mě někdy těžko strávitelné a všechny ty jeho klaunské výstupy mě, narozdíl od bouřlivě tleskajícího publika, spíše minuly. Ale z dokumentárního hlediska beru a oceňuju pohled na problematickou dilemu, která se týkala mnoha více či méně známých herců a umělců té doby... Statečně dále bojovat a protloukat se spostou malérů a nebezpečí pro svou čest ? Nebo se přidat na výhodnou stranu a současně být považován za kolaboranta? Pozor, SPOILER! (Úplný závěr mě nečekaně překvapil, i když bylo by určitě hodně zajímavé sledovat osud takového umělca i na pozadí dalších válečných události, nebýt oné tragické smrti, případně jak by dopadl po konci války, kdyby přežil...)Konec spoileru! Zaujala mě taky postava vyšetřovatele v podání Radka Brzobohatého, který mi zde trochu připomínal Hrušínského spalovače mrtvol Kopfrkingla. Dobře postavena kamera působí zajímavě v momentech dialogů klaun - vyšetřovatel, která chvílemi působí optický klam vzdálování a přibližování stolku vyšetřovatele před vyšetřujícím :-) Působivé... (24.09.2017)

Pozůstatek filmové i herecké kvality z dob minulých, je základem tohoto výborného snímku. Taková nová vlna 90tých let, která, bohužel, za pár let ztratila na intenzitě a podobně laděných filmů jsme se skoro nedočkali. Oldřich Vízner si svou roli dává skvostně a Zdeněk Žák mu velmi zdatně sonduje. Revoluční odpor a hlavně styl humoru i postoj k nastalé situaci na prknech kabaretního divadla, musí každému naprosto jasně připomenout Divadlo Osvobozené. Problémy existenční zase Divadlo Starých forem. Ovšem zde jsou existenční problémy nejen divadelní, ale i lidské. Popravovat se dá různými způsoby víš...? Dva různý přístupy. Poddání se nátlaku nebo morální a čestné vítězství, které ovšem hodně bolí. Vedle výborné komediální dvojice je zde spousta herců v nezvyklých rolích. R. Brzobohatý si zde zahrává s manýry, které připomínají manýry R.Hrušínského, výborná práce. Skvělý humor na prknech i mimo ně, perfektní dialogy i monology a nakonec i celý životní příběh nejen Přemysla Horáčka. Bočan u mě zase válí. (11.05.2013)

Kabaret jako účinná ideologická zbraň na obou stranách opony, v Praze prodyšnější než kdekoli jinde, a zdaleka ještě ne železné. I kinematografie ji řádně reflektuje. Osvobozené divadlo v nesvobodné době. Stíny Voskovce a Wericha jsou odvážnější než by bývali byli oni sami. Odvaha kaberetního komika přináší obvykle úspěch, v podmínkách K.H. Franka nic než zkázu. (22.12.2019)

Ústupky a statečnost tváří v tvář totalitnímu tlaku. Námět ( s patrnou Hašlerovskou inspirací ) blízko formátu Hášových televizních dramat, který se zde kvalitou leckdy až povážlivě propadá "zásluhou" režijně povolené uzdy, jíž nepomáhá ani příliš televizní kamera, ani nerytmicky užitý vnitřní hlas. (09.05.2013)