Božský

Příšerná, deprimující ztráta času - poprvé za dlouhou dobu mi nějaký snímek nezachránila ani vynikající audiovizuální stránka. Nemám ve zvyku se před shlédnutím filmu faktograficky připravovat, natož si v průběhu promítání dělat poznámky pro orientaci v ději, což mělo v tomto případě fatální následky. Kdybych měl být hrubý, tak budu konstatovat, že Il Divo je nesnesitelná dvouhodinová strouha talošských jmen a obličejů, dialogů propletených tu a tam nějakým bonmotem a lá Miloš Zeman a hlavně ubíjející, vykleštěné nudy. Určitě si na toto téma něco přečtu, ale na filmový zážitek (pokud to tak ještě lze nazvat) bych nejraději co nejdříve zapomněl. (07.02.2010)

Fascinující podívaná, i pro člověka nezatíženého znalostí italských reálií. Sorrentinovi se zde podařilo nejen nechat vzniknout pozoruhodnému filmovému portétu Giulia Andreottiho, ale též obecně platnému snímku o fungování vysoké politiky a zákulisních dohod. V tomto smyslu bych se nebál tento film film přirovnat ke Coppolově mafiánské trilogii, s níž nese celou řadu podobností. Snímek samozřejmě stojí na herectví Toniho Servilla - kdo ho zná z jiných filmů, musí žasnout, jakou proměnu zde podstoupil - nejen jeho legračně odstávající uši, ale i kamenný výraz, za nímž skrývá veškeré emoce, vytváří neuvěřitený herecký výraz, který doslova omračuje. Marná sláva, ať to s tím hrbatým chlapíkem bylo jakkoli, nedá se mu upřít odzbrojující charisma, které tady zůstalo i po jeho smrti. Vytříbeně skvělý film, který mě dostal do kolen. (15.03.2015)

Nezvykle, přerývaně a nedořečeně vyprávěný životopis G. Andreottiho není příběhem jeho života, ale pokusem o portrét jeho charakteru. Což umožňuje takovou autorskou licenci, že není nutné řešit, jestli se všechno opravdu stalo tak jak snímek naznačuje. __________Divák nedostane lineární vyprávění, ale spíš množinu bodů, která se postupně skládá do obrazu s podobiznou politického manipulátora, který nechtěl získat moc kvůli výhodám, ale chtěl moc pro ni samu. _____ Abstraktnímu cíli odpovídá i abstraktní charakter hrdiny, o jehož motivaci a pocitech se nedozvíme nic. Jakoby žádné neměl a právě proto tolik bažil po politickém vlivu, protože ten jediný ho zviditelňoval. Jinak by skončil jako pro všechny neviditelný, opomíjený muž bez vlastností.______ Snímek baví až mrazivým humorem (nebo cynismem, chcete-li), chytrými dialogy, výbornou kamerou a inteligentní režií. ______ Pro neitalského diváka je ale složité zorientovat se mezi množstvím postav. I když tenhle snímek nechce vyučovat italskou historii, ale spíš zprostředkovat pocit z oné doby, přece jen bych uvítala trochu větší zviditelnění aspoň několika hlavních Andreottiho protihráčů (prostě proto, abych se v nich vyznala). ______ Při závěrečných titulcích mne zamrazilo z toho, že v tomhle případě nepůsobil zlo nějaký démonický psychopat jako Hitler nebo Stalin, ale přičinlivý úředník bez jediné vize, zato s archivem kompromitujících materiálů. P. S. Jestlipak si tenhle film pustil?/28. 6. 12./ (28.06.2012)

Důvod proč jsem si vyhledal v programu právě tenhle film rozhodně není kvůli jeho obsahu. Nemám rád politiku a na politiky mám přímo alergii, ale mám rád režisérský rukopis Paola Sorrentina a práci jeho dvorního herce Toniho Servilla a podle toho to taky přesně dopadlo. Zatímco nad genialitou některých obrazových kompozic jsem se doslova vznášel a nad hereckým Giulia Andreottiho v podání Toniho jsem chrochtal blahem, protože takhle divácky nevstřícná postava ve filmu nevegetí moc často, tak nad obsahou stránkou filmu jsem si uspořádal minimistrovství v délce zívání. Možná to bylo i díky mé nulové znalosti italské politiky a neochotě se tou celosvětové typickou koalicí politiků a zločinců nějak hlouběji zabývat . V každým případě jsem rád, že jsem viděl další "sorrentinovku" i když do zítra na ní zapomenu. (28.03.2015)

Božsky sofistikované. I keď si uvedomme takúto vec. Počas prvého skúmania vtedajších súvislostí (vnútroštátne machinácie, kariérizmus politikov, nepriestrelný mafiánsky vplyv, etc.) by si neznalec italského papalášského dvora rokov deväťdesiatich (to jest aj ja) mal pripraviť pero a papier. Mená informátorov, politikov, rôznych záujmových osôb sa sypú ako z roztrhnutého vreca, preto (keďže som ten peračník nechal doma) si bez prestojov rozšírim obzory ohľadom Andreottiho gavalierov a valím na projekčné kolo č. 2. Risknem to bez akýchkoľvek zvažovaní, pretože popri obrúsenej (kurva silnej) divadelnej mimike Servilla, s novým naratívnym modelom a režijne potentným mixom (od ničivo znepokojujúceho podmazu v predstavovačkách až po hromadné kamerové orgie) štyridsaťročného Neapolčana (Paolo Sorrentino) si viem domyslieť aký to len na mňa čaká: "colpo da maestro!"______Update=> Prvé sedenie ma zomlelo ako mlynček na mäso, síce som žasol nad unikátnym technickým prevedením, ale do plnohodnotného prežitku chýbalo kus informovanosti a asi aj vnímavosti. Po druhom pozretí vo mne kolujú už len samé superlatívy. Vedomosti rozšírené, pozornosť upretá a zo skúsenej šachovej partie o vplyvnosť som až netušene vzrušený, šťastný z dôslednej roboty. Nebudem to rozpitvávať, takto nejak si predstavujem film, ktorý sa zo začiatku zdá (alebo je) neprístupný, arogantný, náročný a pritom si to môže dovoliť, lebo tieto aspekty neskôr zúročuje k tomu aby (samozrejme pri zvýšenej percepcií) diváka absolútne odrovnal svojou sprostredkovateľskou nezaujatosťou, postmodernou invečnosťou, skrátka celoplošnou perfektnosťou. Klobúk dole. (15.04.2010)