Lidice

Nuže, nablijme si čistého vína: už jsou tady zase - rozpaky. Přepadnou mě skoro pokaždé, když se někdo pokusí zfilmovat tragické události lidské historie. Obvykle se to přežene s patosem (hlavně u émerických spektáklů), ale to není případ "Lidic", naopak, čekala jsem, jak budu bulit, smrkat, mráz mi bude běhat po zádech a bezprostředně po skončení filmu vyhlásím Německu válku (prvním válečným aktem bude přestat nakupovat v Kauflandu!). Veškeré tyhle emoce se dostavily pouze v ultralight verzi, což znamená, že jsem v druhé půli posmutněla a může za to víc má vlastní představivost, než film samotný. Tvůrci se toho pokusili do snímku narvat strašně moč a ve výsledku nic nedotáhli pořádně, většina scén mi přišla povrchní jak myšlení puberťačky a plochá jak curlingová dráha. Leckterý smyšlený film mě dokáže dojmout víc a to je pro pietní snímek průser. Tragédie Lidic si zasloužila z diváků vyždímat mnohem víc emocí - to se do určité míry povedlo až dokumentu, který běžel v TV hned potom. Nebylo to vyloženě špatné, jen slabší proti mému očekávání a představám o tomhle nepochopitelném nacistickém zločinu. 61% (11.06.2012)

Nezáživně podaný příběh za 70 milionů. Skutečně tomuto filmu nedávám málo, protože bych byla a) apriorně kritická k českému filmu, b) měla proněmecké nálady či c) zahořklou nenávist vůči své zemi, jako někteří zde - soudě podle místní diskuse a komentářů. Nízké hodnocení v žádném případě NEznamená jakékoliv popření či bagatelizaci hrůzy lidických událostí. Pokud tato zcela zřejmá poznámka uráží vaši inteligenci, pak vězte, že není pro vás, ale pro jiné. [Kino] (31.05.2011)

Taková tragédie by si zasloužila mrazivou dramatizaci. A nikoliv močopudného Harlekýna a kýčovité zvěrstvo, které vyvolá asi tak stejnou soustrast, jako granátek v Reinhardově kabrioletu. A když konečně dojde na to kýžené vypalování, které by mělo v divákovi vyvolat záchvaty tísně a klinické deprese, dáme na Horákově statku zahrát svižný marš, jenž málem jednoho přinutí vesele si podupávat nohou do rytmu. A to hudbu u filmu obvykle nevnímám. Nabubřelá nuda, která svědčí pouze o tom, že nám Péťa asi pospával, když se promítal Vyšší princip. No nic, reparát asi naštěstí nebude možný, protože "Lidice returns" by byly patrně kapku od věci a nezbývá než doufat, že pan režisér vychlastal při natáčení všechny Ležáky. (31.10.2011)

Zasloužilá marnost. Je trochu smutné, že intimní příběh Lidic nedokáže dojmout jinak než Lidicemi jako symbolem genocidy. Ale není se čemu divit. Postavy jsou prázdné, Mahler s nimi hýbe po šachovnici didakticky, Riestrova kamera se nedokáže ustálit mezi teatrální stylizací scény a realismem, film nemá absolutně žádný rytmus a celý působí zoufale nevyrovnaně. Když to nejde přes postavy, tak nějaké to popravování, škrabání nehtíků, dětské ručičky za sklem plynového auta... Patetické, umělé, chtěné. Lidice jsou klasický školní film - dojmout se a nemyslet. Otázky tu chybí, celé je to psané v kostrbatých větách oznamovacích. Kontrapunkt Protektora. Film, který z mého pohledu nemá krom zasloužilosti žádný přínos k pochopení národní minulosti. Jediná opravdu vzrušující scéna: když je Šíma v závěru vyškrtnut z oficiální verze dějin. Je smutné, že i když ho tam Nikolaevův film zase vepsal, nic zásadního se nestalo. (26.05.2011)

Kvůli takový blbosti se stalo to co se stalo. Film se mi docela líbil. Hlavně konec, ten byl živější oproti chudšímu začátku. Mrzelo mě, že při vypalování vesnice toho moc neukázali. Líbil by se mi nějaký letecký pohled na vesnici. Čekal jsem, že to bude horší. Celkem mě to překvapilo. I pár smutných scén se tam objevilo. (27.09.2011)