Zažiť Woodstock

V podstatě komorní film o klukovi, co má rád svoje rodiče a jen tak mimochodem do města přitáhne nejlegendárnější fesťák všech dob. Moc se mi líbilo, že Ang Lee ignoroval veškeré koncerty a snažil se zachytit spíše tu interakci mezi účastníky. Všude samé spontání hraní, tancovačky, prostě festivalová sranda. A ta scéna, když se sjel byla bomba. Prostě to vystihlo tu atmosféru. Chápu, že ten film spoustě lidem asi nesedne, ale ti by si měli pustit dokument o Woodstocku. Mě se Leeho záměr a zpracování líbil moc. (23.12.2012)

Co je to sakra za kluka, který vypadá jako mladý Al Pacino?:) Tak neuvěřitelně sympaticky a přirozeně ztvárněný charakter v podání neznámé herecké tváře jsem už hodně dlouho neviděla. Demetri Martin naprosto skvěle ztvárnil milého, přátelského a slušného kluka. Klidně to mohl být jeden z těch obyčejných kluků, kteří si nikdy nemysleli, že by se mohli stát součástí něčeho velkého. Ale byl to právě on, který stál u zrodu jedné z nejlegendárnějších (nejen) hudebních událostí historie. Právě jeho postava, i její vývoj se mi velmi zalíbily. Zvláště, když jsem rozpoznala, že zde funguje nějaké to jiskření s určitými mužskými postavami, začal můj zájem ještě vzrůstat. A ona možnost nějaké té "boy action" se nakonec uskutečnila a ta scéna mi způsobila horkost po těle:) Právě díky silnému příběhu, zajímavým a skvěle ztvárněným postavám v podání Lieva Schreibera, Jonathana Groffa, Jeffreyho Dean Morgana, Imeldy Staunton, Paula Dana či milému překvapení v podobě Kelli Garner, mně vlastně ani nezajímal samotný koncert. Ang Lee dokázal vytvořit tak silnou hereckou sestavu a zpracovaný příběh, že jsem ani neměla potřebu, aby se nějaká část filmu koncertu věnovala. Přála jsem si tam být. V té době "květinových dětí." V době, kdy lidé nosily dlouhé vlasy, zvonáče, tancovali (nazí:) v přírodě, poslouchali hudbu, brali všechno možné, a nezajímalo je, kdo má na sobě jaké oblečení, jak vypadá, či jakou orientaci má. Nebáli se vyjít ven takoví, jací prostě jsou. Nikdo je nekritizoval za vzhled, za to, že by měli být jiní, lepší, obyčejnější či "zapadnout." Neříkali jim, že "musí, aby..." Neptali se jich "Proč?" Byli svobodní. Tak strašně jsem si přála, se tam ocitnout. Zažít Woodstock. Protože být takto v této době mě strašně ničí a dusí... (26.09.2012)

Ang Lee je režisérský chameleon. Po comicsové pecce Hulk přišel s komorní Zkrocenou horou, pak se přeorientoval na typickou velkovýpravnou filmařinu Touha, opatrnost, a znovu se nebál změnit žánr. Jenže tentokrát přišel s příběhem, se kterým jsem se velmi obtížně ztotožňoval, a o postavách se dá říct to na chlup stejné. Pohled na nejslavnější hudební akci všech dob přináší zevnitř, z jeho organizační stránky. Není to žádný zplošťující výklad té doby, přesto to i přes nepopiratelnou atmosféru nebylo v mých očích ono. (17.08.2014)

Woodstock bez atmosféry. Woodstock bez kvalitní hudby. Woodstock bez Woodstocku. Těšila jsem se, že zažiji ten největší hudební festival v dějinách, místo toho jsem dvě nekonečné hodiny pozorovala uspávající příběh bez sebemenšího tvůrčího nápadu. I když jaký jiný by vlastně mohl být, když jej vidíme z pohledu jedné z nejnudnějších hlavních postav roku 2009?? Ang Lee se soustředí na špatné věci - rodinné problémy (chamtivá matka, otec podpantoflák - oba magoři), komplikace spojené s ubytováním hromady lidí v maloměstě (to by mě samotnou opravdu nenapadlo), stereotypně zpracované téma objevování vlastní sexuality, ale samotný koncert (nebo alespoň náznak) zůstává kdesi za vysokým plotem. Existence většiny postav je pro mě také záhadou. Nemají žádnou historii a nijak se nevyvíjejí. Ony tam prostě jen jsou. Hlavní asi je, aby byly dostatečně květinové a přinejlepším nahé. Kam se podělo kouzlo doby? Mám se snad spokojit s jedním transvestitou, hromadou lidí upatlaných od bláta a 5 minutami zdařilého tripu? Běs! (29.01.2010)

Ang Lee nikdy nezažil Woodstock a z jeho filmu ho nezažije ani nikdo jiný. Suchý a nudný jest Zažít Woodstock. Jediné plus je pak, že během pár minut už budete vědět jak film bude vypadat. Woodstock zazní jen jako slovo, muzikanti se ani nemihnou a ba co více nejsou slyšet. K tomu přidejte jednu z nejnudnějších postav filmové historie a jeho nekustečně nezáživnou rodinu. Jedna scéna v blátě nezachrání křečovitý pokus o vytvoření atmosféry tehdějších "květinových dětí". To už mi atmosféra přišla lepší i ve Waynově světě při přípravě Waynestocku. Kdo mi uvízl v hlavě je věčně (asi mimo roli) zhulený Emile Hirsch a pak Schreiber v ženských šatech. Bohužel ani ta zhulená atmosféra ve filmu není. Tohle je jedno z nejhoriších věcí a zklamání v roce 2009! (30.01.2010)