Zažiť Woodstock

Líp to natočit nešlo. Far Out. -- Tenhle "pohled z boku" a ještě s hlavní postavou, která se mezi hippies neřadí, se mi líbil moc. Právě proto, že nejede podle toho nejjednoduššího, nejočekávanějšího ( viz koment Che Guevara) a imho taky nejzbytečnějšího konceptu. Ztotožnění s hlavní postavou vysoké, i když má všechny předpoklady abych ho odstřelil jako nezajímavou postavu. A několik magických scén se taky najde. 90%. (06.12.2009)

Ang Lee je režisérský chameleon. Po comicsové pecce Hulk přišel s komorní Zkrocenou horou, pak se přeorientoval na typickou velkovýpravnou filmařinu Touha, opatrnost, a znovu se nebál změnit žánr. Jenže tentokrát přišel s příběhem, se kterým jsem se velmi obtížně ztotožňoval, a o postavách se dá říct to na chlup stejné. Pohled na nejslavnější hudební akci všech dob přináší zevnitř, z jeho organizační stránky. Není to žádný zplošťující výklad té doby, přesto to i přes nepopiratelnou atmosféru nebylo v mých očích ono. (17.08.2014)

Film je tak nasáklý atmosférou pozdních šedesátek, že kdyby se dal vyždímat, určitě by z něj vypadlo pár jointů, LSD a otřískaná kytara. Autentičnosti je někdy tolik, až působí parodicky (něco jako Berger z Hair, který jezdí na koni se snivým výrazem a plácá nesmysly). Příběh sám je natočený dokumentárním stylem. Má jediný pevný bod – totiž živelně uspořádaný koncert – na který se nabalují jednotlivé epizodky a několik hlavních charakterů. Nijak si mě však vyprávění nezískalo, žádná z postav nebyla sympatická: hamižná matka, nemluvný otec, snaživý synek… snad jen transsexuální námořník by byl fajn, kdyby byl uvěřitelnou postavou, což ale nebyl. Působil jen jako nutné doplnění rozevlátých let hippie. Místo proklamované volné lásky šedesátých let získala ve vyprávění hlavní roli lakota. Hamouní nejenom protivná zlá matka, ale i promotéři koncertu, stejně jako obyvatelé zapadlé vesnice, kde dosud dávaly dobrou noc jen lišky a najednou se sem nahnaly statisíce lidí, které je možné bezostyšně oškubat. SHRNUTÍ: Děj roztříštěný, postavy nesympatické, výpověď o ničem, jen s dobrou atmosférou. /můj hodnocený film č. 7 000/ (21.01.2021)

Počáteční obavy z toho, že hlavní hrdina je dement a Emile Hirsch veterán z Vietnamu, naštěstí rychle zahnala ona pohodová atmosféra a všichni ti sluníčkoví lidé. Koukalo se mi na to moc dobře a 15 minut jsem tam dokonce i "byl". Jen bych příště radši víc Woodstocku a víc hudby, než nezajímavou vztahovku otec - syn - matka. Ta nejenže nefungovala, ale navíc i nehezky vytrhávala z kontextu. 3,5* a drogy jsou dobré. (07.12.2009)

Taking Woodstock neni vylozene spatny film, naopak je to pomerne slusny retro pruvodce tvorbou jednoho z nejzasadnejsich festivalu, od okolnosti okolo vyberu lokace, pres pripravy, az po finalni bordel (a povestne blato). Nevyhoda je celkova nesympaticnost hippie feelingu, atmosfery, prostredi a predevsim lidi/hercu. Paradoxne nejlepsi byla ale tripova art pasaz. Oznaceni zanru hudebni je zde take silne zavadejici, protoze o hudbu zde skutecne nejde, je to spise historicka vsuvka, ve ktere si ujasnite jak asi vznikl Woodstock. V ramci filmografie Anga Lee je to zklamani (predevsim uz svym tematem, ne ze by to rezijne zvoral), ktere se radi po bok teplych kovboju jeho americke produkce, na mile vzdalene jeho asijskym klenotum typu Touha, opatrnost, nebo Tygr a Drak. 4/10 (19.12.2010)