Zažiť Woodstock

V popisu filmu jsou žánry komedie a hudební. Podle mě to není komedie a už vůbec to není hudební film. O hudbu jako takovou tady vůbec nejde, i onen koncert je spíš v pozadí toho šílenství, kdy do bezvýznamného městečka přijela na několik dní půlka Ameriky. Šílenství, co zažehl nevýraznej židovskej kluk, jehož matka se stále nevypořádala s nacistickou minulostí Evropy, i protože její syn je malá snědá židovská bytost a ještě ke všemu buzík, no to by byl pro nácky materiál. (02.06.2013)

Musím říct, že zpočátku (přečtení komentářů zde) mi bylo líto, že ve filmu není žádný opravdový koncert, ani záběr na něterý z úžasných koncertů. Ale při sledování ze mě tato lítost rychle spadla - film je úplně o něčem jiném a přitom stejně zajímavém. Vidíme osobní problémy hlavního hrdiny, jeho pouť za nalezením sebe sama, odpoutání se od rodičů a v neposlední řadě uspořádání koncertu Woodstockovských rozměrů u sousedů na louce. A proč vlastně ne... (11.01.2010)

Dokonale obyčejné melodrama schematicky podkuřující liberálnímu publiku (viz samoúčelné scény užívání drog a klišovitá povaha generačních konfliktů) se od hromady jiných hippie-filmů liší svou překvapivě bezprostřední svobodomyslností stran sexuálních orientací. Je osvěžující vidět mainstreamový film, kde se nemusí sáhodlouze vysvětlovat, kdo to jak má, ani lajnovat žádné jasně dané kategorie. Ačkoli tedy film titulní happening pojímá naivně a idealisticky, navíc skrze rámec melodramatu, tedy tradicionalistického, až konzervativního žánru, podává unikátně přesný obraz doby sexuální revoluce. Výsledek pak vlastně lze chápat jako hippie-melodrama, tedy film pro generaci hippies v době, kdy ona zestárla a sama vstoupila do konzervativní fáze (film je adaptace stejnojmenných memoárů Elliota Tibera, které vyšly v době, kdy autorovi bylo 72). PS: Český distribuční titul "Zažít Woodstock" je krajně zavádějící, protože film není o Woodstocku coby hudebním festivalu na pódiu a před ním, ale tak říkajíc o pár lidech v zákulisí. Více v recenzi na Aktuálně.cz. (19.08.2009)

můžu říct,že mě Ang Lee velmi mile překvapil.Z toho co sem od něj měl zatím možnost vidět,byl každý film úplně jiný a každý měl zatím svoje kouzlo.A platí to i o Woodstocku.Je sice pravdou,že festival,potažmo hlavní aktéři/hudebníci a svým způsobem i samotná hudba jsou značně upozaděni a celé vyprávěni se vydává a je uchopeno jinak než by člověk čekal,ovšem mě tenhle styl nad očekávání sednul (a Liev Schreiber je kočka :-)) 80% (22.12.2009)

Tenhle snímek se mohl stát ultimátní jízlivou satirou a zároveň skvělou komedií. Námět si přímo říkal o ironické zpracování, protože legenda o Woodstocku jako o jednom ze spouštěčů hnutí hippies vznikla jako kouzlo nezamýšleného. Prakticky všichni organizátoři a místní obyvatelé viděli v koncertu jedinečnou příležitost, jak se pořádně po americku za minimálních nákladů napakovat a jakékoliv ideály jim byly bytostně cizí. Díky neuvěřitelné neschopnosti a podcenění situace došlo k jednomu z největších selhání logistiky v lidských dějinách. Jen šťastnou náhodou a taky proto, že podstatná část účastníků byla v útlumu po předchozích pařbách a kuřbě marihuany, nedošlo k podobné tragédii jako o 3 měsíce později v Altamontu. Ang Lee sice začínal dobře, ale záhy se odchýlí k takové té neškodné oslavě woodstocké legendy a květinových ideálů, takže humor, natož pak jízlivý, se brzy vytrácí a režisér hladí hippiesáckou legendu po hlavičce a moje očekávání na začátku naladěné hodně vysoko bohužel nebylo naplněno. Jestli něco film ukazuje opravdu dobře, pak je to uvolnění sexuální prudérie v 2. polovině 60. let. Spousta ideálů hippies šla do ztracena, ale tahle generace byla mnohem svobodomyslnější a přinesla větší svobodu ženám, homosexuálům a vlastně všem. Tři hvězdičky jen s odřenýma ušima, protože téma se dalo využít nepoměrně účinněji. Celkový dojem: 50 %. (30.12.2012)