Zažiť Woodstock

Po travičce zelené, s LSD barevnou mlhou před tebou i za tebou. Liberálně o sexuálních orientacích. Pohledem neamerického režiséra na americkou kulturu. O politice a ideologii. O rodičích a dětech. Ang Lee staví laťky vždy vysoko,0 občas i s tématy do nebe volajícími, s výsledky někdy mezi nebem a zemí. To však není příklad tohoto snímku. Pohled na zrození Woodstocku v 69 je značně nehudební, což je na jednu stranu dobré, vidět podnikatelskou mašinérii "tří dnů hudby a míru" reprezentovanou kudrnáčem na koni a kravaťáky v limuzíně, značně zajímavé. Ale stejně, vždyť jde o Woodstock, kam se poděla ta hudba, o kterou tam prý šlo? 75% (09.10.2009)

Kvalita, smích, hudba a perfektní zpracování??? Pokud jsem tohle všechno čekala - a jakože docela jo - tak jsem se HODNĚ spletla. Hudební to možná bylo, protože při rozhovoru jakékoliv postavy s jinou se klidně na plné pecky rozezvučela hudba z šedesátých let jako dělaná pro staré publikum, které jenom čeká kdy si zase nějaké pochybné idividuum sundá jakékoliv oděvy a ukáže tak zhulenému a sjetému světu, že má nejdelší ochlupení v historii. Nechápejte mě špatně...líbí se mi svoboda čišící snad z každé té scény..ale za jakou cenu? Poslouchat denně ty hippie kecy plné míru a lásky a podobných cípovin, když sama vidím, že to není a nikdy takové nebude? Borec, který si celý film hraje na nějakého Jimmyho Morrisona a nemá na něj ani omylem;Liev Schreiber, který si ve filmu hraje na transku mi velice irituje. Nevím snad o ničem co by mě na tomto filmu zaujalo více, než ta barevnost po požití LSD - jinak ani kdybyste postavili do role Elliota Johnnyho Deppa neudělá vám z tohoto paskvilu lepší film. Je mi líto pane Ang Lee či jak se to jeho jméno skloňuje ale tohle je prostě CÍPOVINA! (29.11.2012)

Film je tak nasáklý atmosférou pozdních šedesátek, že kdyby se dal vyždímat, určitě by z něj vypadlo pár jointů, LSD a otřískaná kytara. Autentičnosti je někdy tolik, až působí parodicky (něco jako Berger z Hair, který jezdí na koni se snivým výrazem a plácá nesmysly). Příběh sám je natočený dokumentárním stylem. Má jediný pevný bod – totiž živelně uspořádaný koncert – na který se nabalují jednotlivé epizodky a několik hlavních charakterů. Nijak si mě však vyprávění nezískalo, žádná z postav nebyla sympatická: hamižná matka, nemluvný otec, snaživý synek… snad jen transsexuální námořník by byl fajn, kdyby byl uvěřitelnou postavou, což ale nebyl. Působil jen jako nutné doplnění rozevlátých let hippie. Místo proklamované volné lásky šedesátých let získala ve vyprávění hlavní roli lakota. Hamouní nejenom protivná zlá matka, ale i promotéři koncertu, stejně jako obyvatelé zapadlé vesnice, kde dosud dávaly dobrou noc jen lišky a najednou se sem nahnaly statisíce lidí, které je možné bezostyšně oškubat. SHRNUTÍ: Děj roztříštěný, postavy nesympatické, výpověď o ničem, jen s dobrou atmosférou. /můj hodnocený film č. 7 000/ (21.01.2021)

můžu říct,že mě Ang Lee velmi mile překvapil.Z toho co sem od něj měl zatím možnost vidět,byl každý film úplně jiný a každý měl zatím svoje kouzlo.A platí to i o Woodstocku.Je sice pravdou,že festival,potažmo hlavní aktéři/hudebníci a svým způsobem i samotná hudba jsou značně upozaděni a celé vyprávěni se vydává a je uchopeno jinak než by člověk čekal,ovšem mě tenhle styl nad očekávání sednul (a Liev Schreiber je kočka :-)) 80% (22.12.2009)

Musím říct, že zpočátku (přečtení komentářů zde) mi bylo líto, že ve filmu není žádný opravdový koncert, ani záběr na něterý z úžasných koncertů. Ale při sledování ze mě tato lítost rychle spadla - film je úplně o něčem jiném a přitom stejně zajímavém. Vidíme osobní problémy hlavního hrdiny, jeho pouť za nalezením sebe sama, odpoutání se od rodičů a v neposlední řadě uspořádání koncertu Woodstockovských rozměrů u sousedů na louce. A proč vlastně ne... (11.01.2010)