Zažiť Woodstock

ZAŽÍT WOODSTOCK je jednak originálním pohledem na největší a nejliberálnější hudební festival, jednak žánrově a formálně podvratnou podívanou. Spolu s hlavním hrdinou, jehož optikou je nám dění podáváno, se nedostaneme ani na jeden koncert, zato nahlédneme do zákulisí a spatříme kapitalistické základy, na nichž je celá liberální akce postavena. Žánrově (melodrama o dospívání se vším, co k tomu patří) a formálně (polocelky, časté užití split-screenu) by se mohlo zdát, že se jedná o dokonalou nápodobu kovencí filmů doby, ve které se WOODSTOCK odehrává, jenže... Která melodramatická generační výpověď 60. a 70. let by se dala přiřadit ke snímkům s queer tematikou, která je Leeovi "vlastní" (SVATEBNÍ HOSTINA, ZKROCENÁ HORA)? Který novo(novo)hollywoodský počin je ozvláštněn animovanou zhuleneckou vsuvkou? Léto údajně otupuje kritické myšlení (loni to byla MAMMA MIA!, letos PIRÁTI NA VLNÁCH), ale přestože je ZAŽÍT WOODSTOCK ukázkovým letním filmem, není u něj nutné kritické myšlení vypínat. 9/10 (01.10.2009)

Woodstock bez atmosféry. Woodstock bez kvalitní hudby. Woodstock bez Woodstocku. Těšila jsem se, že zažiji ten největší hudební festival v dějinách, místo toho jsem dvě nekonečné hodiny pozorovala uspávající příběh bez sebemenšího tvůrčího nápadu. I když jaký jiný by vlastně mohl být, když jej vidíme z pohledu jedné z nejnudnějších hlavních postav roku 2009?? Ang Lee se soustředí na špatné věci - rodinné problémy (chamtivá matka, otec podpantoflák - oba magoři), komplikace spojené s ubytováním hromady lidí v maloměstě (to by mě samotnou opravdu nenapadlo), stereotypně zpracované téma objevování vlastní sexuality, ale samotný koncert (nebo alespoň náznak) zůstává kdesi za vysokým plotem. Existence většiny postav je pro mě také záhadou. Nemají žádnou historii a nijak se nevyvíjejí. Ony tam prostě jen jsou. Hlavní asi je, aby byly dostatečně květinové a přinejlepším nahé. Kam se podělo kouzlo doby? Mám se snad spokojit s jedním transvestitou, hromadou lidí upatlaných od bláta a 5 minutami zdařilého tripu? Běs! (29.01.2010)

Zažít Woodstock…ale úplně jinak, než bychom čekali. V novém filmu Anga Lee sledujeme tento veleznámý festival z perspektivy hrstky lidí, kteří se zasloužili o jeho uspořádání. Přímý pohled na dění na pódiu se divákovi spolu s hlavní postavou naskytne pouze jedinkrát a to skrze perspektivu pokřivenou účinky LSD (v divákově případě skrze nápaditou grafickou deformaci obrazu). Hlavním tématem Leeova filmu není samotný Woodstock, ale aplikace liberální ideologie na kapitalistické americké městečko právě skrze tento koncert. Lee je v tomto směru umírněný, netvoří nijak velká dramata a spíše se zaměřuje na nabourávání každodenní všednosti, přičemž výsledný film by se dal označit za lokální melodrama lehce se otírající o dobová témata (vietnamské trauma, sexuální revoluce a s ní spojená homosexualita,…), které osciluje mezi několika více či méně výstředními postavami, jejichž příběhy řeší pouze nahodile vzhledem k vývoji děje.___ Formálně je Angův Woodstock velmi uvědomělý, poukazuje na tehdejší dobové filmy a v nemalé míře je v něm užito několikanásobného splitscreenu, který se vyskytoval i v samotném dokumentu Woodstock a Lee s ním pracoval již v nedoceněném Hulkovi. Dobová atmosféra je perfektní, stejně tak i atmosféra probíhající velké události. Ang Lee opět točí po svém bez ohledu na očekávání průměrného diváka, který může Zažít Woodstock označit za vyprázdněnou nudu, já tento názor ale nesdílím Leeho pomalý styl vyprávění oceňuji. 85% (19.01.2010)

V popisu filmu jsou žánry komedie a hudební. Podle mě to není komedie a už vůbec to není hudební film. O hudbu jako takovou tady vůbec nejde, i onen koncert je spíš v pozadí toho šílenství, kdy do bezvýznamného městečka přijela na několik dní půlka Ameriky. Šílenství, co zažehl nevýraznej židovskej kluk, jehož matka se stále nevypořádala s nacistickou minulostí Evropy, i protože její syn je malá snědá židovská bytost a ještě ke všemu buzík, no to by byl pro nácky materiál. (02.06.2013)

Dokonale obyčejné melodrama schematicky podkuřující liberálnímu publiku (viz samoúčelné scény užívání drog a klišovitá povaha generačních konfliktů) se od hromady jiných hippie-filmů liší svou překvapivě bezprostřední svobodomyslností stran sexuálních orientací. Je osvěžující vidět mainstreamový film, kde se nemusí sáhodlouze vysvětlovat, kdo to jak má, ani lajnovat žádné jasně dané kategorie. Ačkoli tedy film titulní happening pojímá naivně a idealisticky, navíc skrze rámec melodramatu, tedy tradicionalistického, až konzervativního žánru, podává unikátně přesný obraz doby sexuální revoluce. Výsledek pak vlastně lze chápat jako hippie-melodrama, tedy film pro generaci hippies v době, kdy ona zestárla a sama vstoupila do konzervativní fáze (film je adaptace stejnojmenných memoárů Elliota Tibera, které vyšly v době, kdy autorovi bylo 72). PS: Český distribuční titul "Zažít Woodstock" je krajně zavádějící, protože film není o Woodstocku coby hudebním festivalu na pódiu a před ním, ale tak říkajíc o pár lidech v zákulisí. Více v recenzi na Aktuálně.cz. (19.08.2009)