Vždycky jsem chtěl být gangster

Neobyčejně milá pocta americké nezávislé scéně, která úvodní scénou odehrávající se v motorestu připomene Tarantinův magnum opus - konec konců, Tarantinova tvář jako legenda téhle části kinematografie se objeví i na plakátě onoho podniku. Mnohem více než Tarantina ale připomene Jima Jarmushe, dalo by se říct, že kdyby člověk nevěděl, že jde o francouzský snímek evropského režiséra, z fleku by ho zařadil do Jarmuschovy černobílé kinematografie. Čtyři příběhy doplněné apendixem v podobě dohry první epizody jsou ne o velkých zločincích a zločinech plnících média, jako spíš o lidech, kteří si (už) jen na součást galerky hrají. Je to poetické, vtipné a hravé, v rozvláčném tempu a s herci, kteří se baví možná stejně dobře jako diváci. Trochu posmutnělé, nostalgické a náladové. Rozhodně nejde o kriminálku v pravém smyslu slova a ten, kdo k tomu bude přistupovat jako k běžné žánrovce, pohoří. Pro mě jde o autorský film, kde výborným způsobem funguje chemie mezi hereckými dvojicemi. Konec konců, prazvláštní romance mezi servírkou a zkrachovalým lupičem je zahraná partnerskou dvojicí ze skutečného života. Celkový dojem: 85 %. (04.07.2014)

„Vážně chcete, abych vás vyloupil?“ - „Za pokus nic nedáte. A když to nevyjde, máte u mě ještě jedno kafe.“ První tragikomická, absurdní povídka, během které se lupič skoro není schopný dostat bez úhony na místo činu a ani potom to z jeho strany není žádná sláva, mě pobavila i nadchla originálním zakomponováním němé grotesky. Bohužel je docela násilně useknutá a epilog to moc nevylepšil, spíš vyvolal další otázky. Druhá povídka mě rozesmála už zpackanou sebevraždou na pozadí nápisu „Shit happens“. A profesionální únos mě bavil i dál. Škoda menší ztráty tempa v průběhu a (znovu) slabšího ukončení, i když jakási pointa by se v tom najít dala. Třetí z povídek (vyloženě podprůměrná) jakoby k ostatním ani nepatřila, a trochu úsměvu vyvolá až na konci. Závěrečná povídka vzpomínající na staré, dobré časy trochu pobaví, ale s první a druhou se už moc srovnávat nedá. Celkově vidím soubor povídek na slabší 4*, humor téhle „nezávislárny“ jistě nebude pro každého. „Copak se dá vyloupit mekáč?“ - „Vyloupit se dá všechno.“ - „Tak dem?“ - „Jo!“ (12.12.2021)

Zoufale utahané cosi, co usilovně předstírá jakýsi absurdní humor. Absurní to je sice až do nebes, o tom žádná, humoru je však divákovi servírováno minimum. A jak minuty ubíhají, je to čím dál horší. Nemůžu tomu ale vzít jistou naději v lepší zítřky a velmi dobré herecké obsazení - a navíc Salma El Mouissi je velmi sympatická fena, s tou bych se s radostí oběsil na jednom provaze. Inspirace slavnějším a (z nějakého záhadného důvodu) kultovnějším snímkem se zkrátka moc nepovedla. 60% (17.11.2015)

Gangsterská mozaika z jednoho motorestu u francouzské dálnice. Některé scény jsou humorné (scéna na záchodě, sebevražda), ale jako celek je to celé takové trochu utahané. Úspora na barvách je dobrá, ale chtělo by to lepší propojenost a přece jen trochu to celé dotáhnout. Závěr je jen částečný závěr. Výsledkem jsou ode mě slabší tři hvězdičky. (10.03.2012)

Vlastně vcelku nevýrazný snímek, který se kultovních Tatantinovek dotýká jen velmi opatrně. Nebarevnost nevadí, některé dialogy potěší i pobaví, zaujme statický pohled kamery i když děj se odehrává mimo záběr, což samozřejmě není originální, ale potěšilo. Herecké výkony 0 a to i ten Rochefortův, ale popravdě, o hercích tento film opravdu není, takže celkově slabší průměr. (28.10.2020)