Vždycky jsem chtěl být gangster

výborné, zábavné, zaujímavo poprepájané, miestami dokonca aj pre mňa dostatočne dynamické. Čiernobiela voľba ešte zvýraznuje komickosť situácií a napriek tomu, že dej sa odohráva v súčasnosti, pocitovo zasadzuje príbehy do ťažko identifikovateľného časopriestoru, ktorý celý dojem "zlváštne" umocňuje. (23.04.2008)

Čtyři příběhy o lidech pohybujících se na hraně zákona, spojené jednou restaurací a krásně smutně lidsky obyčejným a spíše otevřeným koncem. 1. Mladá žena chce restauraci vykrást, ale místo toho se tam stane servírkou, načež přijde mladý muž se stejnou loupeživou myšlenkou. Oba jsou při vykrádání neúspěšní, ale možná tím získávají víc: neúspěch je dal dohromady. 2. Stejně tak únosci vymáhající výkupné za puberťačku, která se chce zabít, vlastně vnesou do jejího nudného života něco nového. Už jen tím, že jsou spolu. 3. Dva hudebníci se při setkání v restauraci snaží jeden před druhým vypadat úspěšněji, ale svým přeháněním spíš znásobují dojem selhání. Jeden obviní druhého, že mu kdysi ukradnul úspěšný text. Když úspěšnější odejde na toaletu, původně okradený se zvedne a odkvapí s kolegovou taškou. Může to však zajistit úspěch?! 4. V poslední povídce se po letech schází pětice zlodějů, aby nemocnému kamarádovi splnili to, co si kdysi slíbili - zkrátit utrpení, které představuje smrtelná nemoc. Snaží se ho odvézt do jejich skrýše. Ta však zmizela. Místo ní stojí restaurace. Rádi by přivolali staré časy, chtějí vykrást banku, kterou kdysi pokořili. Když přijedou na její místo, ani ta už neexistuje. Na jejím místě se nachází McDonald. Při loupežném výpadu na něj se však nemocnému přitíží a tak z akce sejde. Ale i zde - co je vlastně neúspěch a zklamání?! Jedna hvězda za příběhy, jedna za krásný černobílý - gangsterský obraz, jedna za krásnou francouzštinu a jedna za tragikomicky aktuální téma - není leckdy úspěšnější neuspět?! (08.08.2015)

Měla jsem poslouchat svůj filmový instinkt, který po deseti minutách neomylně vycítil, že půjde o ztracený čas, zbytečný odběr energie a prouhloubení nedělního splínu, jenže předtuchy převálcovaly argumenty jako černobílý obraz, povídková forma s propojujícím se efektem a gangsterské téma. Vyhrál instinkt a teď se mi tiše směje, neboť ví, že černobílá art nedělá, groteska je mrtvá, gangsterům ve Francii se naposledy dařilo za Gabina a Delona a aby někdo vypadal jak loser, nemusí být nutně loser. Hvězdička za Jeana Rocheforta. (18.02.2013)

Tento film bych doporučil těm, co mají radi filmy od Jarmusche. Ti co Jarmuschovi filmy rádi nemají, by se na něj raději dívat neměli, podobnost tohoto snímku s nimi je skutečně veliká. Mě se svým celkovým vyzněním film líbil, ale obávám se, že se jeho hodnocení zde bude postupem času s přibývajícími hodnoceními snižovat, na jednu stranu tu nemáte žádnou akci, na druhou stranu se zase nejedná o nějakou vtíravou intelektuálštinu. Vtipné situace tu jsou, ale popadat se za břicho asi většinou nebudete. Spíš bych řek, že nad humorem zde převládá smutek, odevzdanost či nostalgie. Opravdu vtipná je především druhá povídka, která je podle mně i ze všech nejlepší, třetí je příliš krátká, první má opravdu sympatické hrdiny a u čtvrté převládá lehká nostalgie. Druhou povídku pak možná i předčí epilog. (18.03.2012)

Černobílý snímek, doplněný texty stylu grotesky, není špatný. Čtyři příběhy jejíž linie se spojí v kavárně. Suzie servírka kavárny má být přepadena Francem, ten si však celou akci rozmyslí. Sama Suzie ho pak k přepadení přemlouvá, neboť ona sama se k této práci dostala, přes nepovedené vyloupení této kavárny. Druhý příběh je asi nejlepší a únosci Leon a Paul zjistí, že jejich oběť, dcera bohaté průmyslníka má sebevražedné sklony a jejich role se mění. Leon nebyl žádný chytrák, ale Paula bych asi zabil. Pak ještě přichází hudebník, který "krade" díla a partička kriminálníků, kteří nemají ani v důchodu klid. Humor je to ironický, místy až černý. Možná to není scénáristický skvost, ale pobavil jsem se. (27.02.2012)