Nebeští jezdci

Zajímavá (a z určitého pohledu i rozumná, vyhýbá se totiž „loutkovému syndromu“, odhlédna od faktu, že se jedná o anime) kombinace hyperrealistického renderu leteckých scén a schematicky kreslených postav. Melancholický příběh vykořeněných duší, potácejících se na okraji mezi neživotem a smrtí. Po delším váhání se přikláním nahoru ke čtyřce, s přihlédnutím k vyjevivší se pointě ohledně původu hrdinů a podstaty války, v níž bojují. (14.11.2011)

Těch 15 minut (víc jich opravdu nebylo) leteckých bitev a manévrů v plně CGI animaci vypadá úžasně, ale tvoří spíš nepodstatný doplněk, protože to důležité se odehrává v komorním prostředí letištní základny, kde se velmi rozvláčně a tajnosnubně řeší nejasné vztahy mezi postavami. Hlavní problém jsem neměl s pomalým, přemýšlivým tempem, ale s naprosto nedostatečně definovaným sci-fi světem (válka jako komerční záležitost dvou společností, v nichž bojují nestárnoucí děti (klony?) na místech pilotů), jehož pravidla jsou nám odhalována pouze v náznacích, přestože největší traumata se vážou právě na jejich poznání a neschopnost se s nimi vypořádat. Samozřejmě šlo o tvůrčí záměr, jenže takto není možné si k postavám vytvořit jakýkoliv vztah, i když zpětně jejich chování dává smysl. (15.11.2012)

Další pro Mamoru Oshiho tak typický, vážný, depresivně laděný film. Tentokrát se příběh točí kolem dvou (výrazově a emočně velice suchých) postav. Na vojenskou leteckou základnu přilétá nový bojový pilot, kde se setkává s velitelkou, která má více tajemství než se zprvu může zdát. A právě o tom je převážná část filmu, příběh je zde podáván opravdu po kouskách většinou totiž, když už si myslíte, že se konečně něco dozvíte, je rozhovor více či méně logicky ukončen a vám tak zůstává jen jistý náznak, kdo co proč, film je také protkán efektními leteckými souboji, které jsou ale spíše jen na efekt, samotný film totiž válku příliš neřeší, dobře je to vidět na závěrečné „epické“ bitvě, která sice vypadá hezky ale s příběhem vlastně nemá nic společného a kdyby se vystřihla, divák by nic nepoznal. Psal jsem o výrazově suchých postavách (viz bowlingová scéna :)) přesto ale právě ony tento film v mých očích zachraňují, nejenom proto, že je to po všech těch přeafektovaných hereckých výkonech příjemná změna, ale také proto, že s koncem filmu a závěrečnou pointou (Pozor! Po závěrečných titulcích je ještě jedna scéna!), mi jich začalo být opravdu líto. (11.03.2009)

Musim říct, že tesně po shlédnutí nevim co si o filmu myslet natož co o něm napsat. Mám rád letecké filmy v jakékoli formě a proto si myslim, že namísto zbytečné omáčky mohlo být ve filmu více soubojů a detailů ze života pilotů. Přesto se mi to líbilo. Zajímavý a nápaditý snímek, ale na mého oblíbence Miyazakiho to stále nemá. (12.11.2011)

PO ÚPRAVĚ: Když jsem se na film dodíval, bylo mi jasné že s hodnocením to bude těžké. Je to podle mě poměrně složitý film na dokonalé pochopení (ostatně jako většina Oshiiho filmů :) ). Ovšem teď jsem se čerstvě vrátil z kina z druhého shlédnutí a mám zcela jasno. Mimořádný film hodný mistra filmaře. Je to velice symbolické dílko, takže všechno dění ve filmu nelze brát doslova. Při druhém shlédnutí se film nese v úplně jiné atmosféře... poprvé máte pocit, že se ve filmu neděje nic jiného, než že si tam lidi pořád dokola jen zapalují cigarety a příběh nikde. Ovšem napodruhé už znáte určitá fakta a symbolika díla začíná vyplouvat na povrch. Víc netřeba dodávat, jen děkuji ještě panu Kenji Kawaiovi za opět dokonalý soundtrack, jak on už to umí. 5* :) (31.03.2009)