Agora

U historických filmů nejrůznějšího žánru obvykle výrazně upřednostňuju co nejrealističtější a skutečnému běhu událostí se blížící ztvárnění. Agora se nedrží věrného obrazu předkládaných událostí, protože složité historické děje zestručňuje a komprimuje tak, že pochody, které trvaly reálně století, odvypráví během několika let. Mimo není ani poznámka mého oblíbeného uživatele flankera27 o skutečném věku Hypatie v době jejího usmrcení. Hlavní hrdinka je celkem zákonitě ztvárněna půvabnou hereckou ženskou hvězdou a charaktery jsou trochu uměle polarizované. A přesto se nakonec přikláním k nejvyššímu hodnocení, protože Amenábar natočil velkolepou podívanou oproštěnou od laciných akčních prvků a přece divácky přitažlivou díky výborné režii, kameře a výpravě. Historický obraz posledních staletí římské říše byl pochopitelně důkladně deformován vítěznou stranou, tzn. křesťany. To, co vítězí, dostává v dějinách právo měnit minulost. A tak se pohled na jednotlivé postavy římské politiky deformoval podle jejich vztahů ke křesťanskému náboženství. Monoteistická náboženství inklinují k šíření svých ideí všemi prostředky - v tom se křesťanství od islámu v dobách své expanze příliš nelišilo. Římští císaři proti křesťanům zasahovali nejen proto, že tito zpochybňovali božský status imperátora, ale i proto, že potřebovali v impériu, kde se střetávaly stovky kultur, jazyků a náboženství, zajistit klid a ten křesťani při svém šíření slova božího systematicky narušovali. Uvažoval jsem jen o čtyřech hvězdičkách, ale když jsem se podíval na nedávnou reprízu Kleopatry a pocítil, jak mi přijde v porovnání s Agorou omšelá, tak se přikláním k pěti hvězdičkám. Celkový dojem: 90 %. (08.03.2011)

Jako dvě hodiny dějepisu asi OK - solidně načrtnuté boje fyzicky i spirituálně. Jakožto filmové médium naprosto selhávající. Dvě hodiny lze protrpět snad jen díky velkorysé výpravě a solidnímu filozofičnu, protože s frigidní Rachel Weisz sympatizovat v jiné než vědecké rovině příliš nejde a ostatní charaktery jsou jeden víc neuchopitelný než druhý. Do toho zmatečné bojové scény, nekonzistentní emoce a neforemný výsledek je na světě. Ještě tam mohla skočit nějaka alegorická haluz, trocha smutných pohledů a myslel bych si, že to točil vrchní filozof Aronofsky. (26.06.2015)

Vývin civilizácie zachytený v určitom období rozmachu krensťanstva, fungovanie spoločnosti, tie rozdiely medzi obyvateľstvom tej doby, jednoduchým zmýšľaním a medzi tým filozofka snažiaca sa pochopiť fungovanie vesmíru. Vizuálna stránka mi absolútne sadla. Presne takéto niečo som už dávno chcel vidieť a Alejandro Amenábar mi tak splnil sen. (26.04.2010)

Na jednu stranu jsem unavená z velkého množství filmů odehrávajících se kolem roku 0, pokud možno se všude alespoň zmiňuje Caesar nebo Ježíš, že ano. Takže jsem doufala v něco úplně jiného, když se podařilo natočit něco z roku 391 n. l., ale ve výsledku je to jen další starý známý střet na téma Quo Vadis? - kam kráčíš křesťanství, když už jsi povolené náboženství? Bohužel paralel se středověkým tmářstvím je mnoho a příběh Hypatie je stejně bezvýchodný, jako Kladivo na čarodějnice. Možná, že to tak mělo být, ale formálně to zas taková sláva není a kromě Rachel Weisz tu nejsou nijak skvělí herci, aby strhli mou empatii. (27.03.2012)

Nádherný historický a realistický film. Po dlouhé době skvělé kulisy a film skládající poctu matičce Antice a všemu, co představovala. Úžasný výkon Rachel Weisz a v podstatě poloviny herců, kteří si alespoň trochu zahráli. Mám rád historii a tento film mě zkrátka naprosto uchvátil. Jednak věrohodným ztvárněním, ale hlavně demonstrativní ukázkou slabosti lidského druhu, oddávajícímu se jakékoliv fanatické formě náboženství. Rozhodně realisticky vykreslení křesťané, kterým se nepochopitelně v drtivé většině západních filmů podsouvají vlastnosti a zásluhy, které nikdy neměli. Vzhlížet ještě dnes k něčemu tak amorálnímu, co vzešlo z tak ubohých základů, je nemoc v pokročilém stádiu. Ano, křesťané nikdy nebyli pokojní pastevci koz, co se modlili k Bohu a milovali všechny okolo, byli to fanatici nebo otroci církví udávajících dogma (ne tempo). Kéž by nikdy pravý Řím nepadl, Konstantin se nezbláznil a tempo Evropě udával pantheon a ne katolická církev. 90% (07.03.2010)