True Blood: Pravá krv

Bon Temps. To je městečko, kde chlast a všeljaké tělní tekutiny tečou proudem. Je to místo, kde všichni mluví přízvukem, který ubírá aspoň 30 IQ bodů. Je to rodiště spousty ujetých charakterů. Je tu telepatka a hlavní hrdinka Sookie Stackhouse (výtečná Anna Paquin), její BFF, holka od rány Tara, nebo Lafayette, svalnatý zženštilý kuchař Merlotte´s, který hází jednu úžasnou hlášku za druhou. Vedle nich jsou tu taky upíři. Áno, Bon Temps je kdesi v paralelním vesmíru jen pár let po upířím coming outu. Upíři, černoši, gayové, je to jedno, vždycky jde o menšinu proti většině. Diskriminace, rasismus, náboženství, fanatismus, šílenství, tohle všechno v Bon Temps víří pod pokličkou dlouhých zápletek kopírujících systém seriálů jako je Nip/Tuck, Zoufalé manželky či Dexter. Všechno je tak nabité, že by se z toho mohl velice snadno stát odporně překořeněný brakový guláš. Naštěstí ale vařečku v ruce třímá Alan Ball, jeden z nejzkušenějších scénáristů a tvůrce seriálového svatého grálu Six Feet Under. Kdo Six Feet Under zná, toho v True Blood nepřekvapí vybroušené dialogy a černý humor. Ne na takové úrovni jako v SFU, protože True Blood není SFU. Ale ani se jím nesnaží být. Což je dobře. Moc dobře. První čtyři řady bez problémů na 4*, potom to jde dolů, ale který seriál ne, že. (21.10.2009)

Po slabším úvodu (první dva díly, v nichž se především souloží) vynikající záležitost s dobře vykreslenou psychologií postav, dialogy na úrovni a především skvěle vykresleným dějem s mnohými zákrutami. Ball se nezastaví před ničím a na krátké sezónní ploše (skvěle padnoucích 12 epizod o necelé hodině stopáže) servíruje jak trefnou kritiku společnosti okořeněnou popkulturními odkazy, tak osudy jednotlivých postav, z nichž jsou až na ty s otravnou černošku a její chlastající matkou (tyhle dvě bych prostě střílel) všechny neskutečně zábavné a hlavně pohlcující. Nechybí napínavé cliffhangery (přímá návaznost dílů), vyvážené množství romantiky, hororu a humoru a ani hlubka (do detailu promyšlená mytologie upírů, xenofobní chování lidí, naznačení, že v budoucnu nepůjde jen o vztahy vampire-human). Zkrátka další seriál, který nutí diváka sledovat další a další díly, i když by měl dávno spát, anebo pracovat. 8+ a snažně všechny prosím, aby se si sehnali originál a ukázali HBO a jejímu otřesnému dabingu, vraždícímu všechno dobré, prostředníček. (02.03.2009)

Strašlivá krávovina, která je na žánr upírských filmů spíš pitomou parodií než jejím koukatelným zástupcem. Celkově nápad na normální soužití společností upírů a lidí, přičemž oba mají moc rádi krev těch druhých ačkoli ji nutně nepotřebují, by mohl být hodně zajímavý... ale to by musel být v mnohem extrémnější podobě než je tahle velmi umírněná rádobycool teen romantika šitá akorát na míru MTV generaci. Děj a prostředí nemá ani špetku uvěřitelnosti a vlastně to ani moc nedává smysl - lidi v okolí hlavních postav chcípají jedna po druhé a nikoho to přitom moc nevzrušuje, na upíry všichni nadávají a bojí se jich, ale stejně tak je milují a obdivují... a to včetně starých bigotních babiček nad hrobem kterým vůbec nevadí že jí ten nejdůležitější nejspíš žere sousedy a klátí vnučku, ale ještě si s ním ráda nostalgicky zavzpomíná na občanskou válku (WTF?!...) Všechny postavy obecně jsou odporní a vylízaní vidlácí a nenáviděl jsem je od prvního okamžiku, navíc většinou jsou zahrané asi jako postavy v průměrném pornu (nejen tím že vůbec neumí hrát, ale i tím že pořád souloží). No, viděl jsem už i horší seriály a hodně tomu určitě přidal i PŘÍŠERNÝ český dabing, ale každopádně mě to hodně zklamalo a mnohem radši než tohle bych se pustil do nakoukávání imho dosti pitomé Buffy (kterou taky považuji v rámci žánru za pořádný výsměch... byť jsem viděl jen pár dílů). 4/10 (23.02.2009)

Nikdy jsem neměla ráda filmy o upírech a neměla jsem už vůbec ráda jejich celkovou podstatu bytí, styl života a podobně:) Pak jsem na ČT zhlédla jednu epizodu jakéhosi, prý kultovního seriálu, s názvem True Blood. Mé názory na upíry se s touto jedinou, nevinnou epizodou, začaly zcela nečekaně obracet naprosto opačným směrem. Pocítila jsem náklonnost. Přišly další epizody, začala jsem poznávat Billa, Sookie, začala jsem navštěvovat Bar u Merlotta a poznávat ostatní postavy městečka Bon Temps. To už jsem se zamilovala. Naprosto. Nejprve do Billa Comptona. Ten bledý, černovlasý a galantní upír s pronikavým pohledem mě začal dostávat každou epizodu. Pak přišla druhá série a já začala být Billovi nevěrná s vychytralým a okouzlujícím Ericem Northmanem. Zde dostává jeho postava mnohem více prostoru a tak se stalo, že jsem se do ní zamilovala. Zase. Scénář celého příběhu se pohybuje na pomezí mezi promyšleným příběhem s častými dávkami erotiky a sexu, fenomenálními charaktery a jejich hereckými představiteli a zároveň občasnou dávkou klišé, šablonovitosti a patosu. Což mi už ale vůbec nevadí, spíše mi připadá, že to do celkového kontextu vhodně zapadá. Pravá krev se stala po čase mým dalším oblíbeným seriálem. Zkrátka Bill, Eric, Godrick, Sookie, Sam, Jason, Tara a taktéž fenomenální znělka ♫ Bad Things v podání Jace Everetta ♫. A tak, jak Kmotr změnil mé vnímání gangsterských filmů a celého organizovaného zločinu, tak True Blood zcela změnila můj postoj k těm chladným, bledým tvorům se špičáky. A snad poprvé a po dlouhé době jsem začala být hrdá na svou bledou pleť:) (21.05.2011)