Superman II: Verze Richarda Donnera

Asi i o něco lepší, než Lesterova verze. Místy je mnohem vtipnější, místy dává mnohem větší smysl a asi je i tak nějak komplexnější - a taky je o pár minut kratší. A taky je tu mnohem více Marlona Branda (jen a jen dobře!) a Reeve má větší prostor pro více hereckých poloh. Určitě je škoda, že v této podobě nevznikla, ale na Lestetově verzi jsem vyrostl, miluju ji a líbí se mi minimálně stejně jako vynikající jednička. Na Donnerovu verzi druhého dílu jsem se vlastně podíval jen a pouze ze zvědavosti. Zklamán jsem rozhodně nebyl, k této verzi (stejně jako k té oficiální) se určitě ještě mnohokrát vrátím. 80%. (25.03.2021)

Přes všechny především technické nedokonalosti dané tím, že film vznikal po čtvrt století od natočení (a je to ÚPLNĚ JINÝ FILM než Lesterův Superman II!), je to jasný důkaz, že Donner měl jasnou a funkční vizi, kterou mu Lester a producenti zmršili. Věčná škoda, ale aspoň máme tohle. Je to O MOC LEPŠÍ než původní verze - hodně logických lapsů je zahlazeno, Reeve má větší dramatický prostor, je tu vynikající Brando a Lesterem natočené scény, které se musely použít, jsou aspoň zkráceny, aby jejich campovost neničila atmosféru. Dojaté silné čtyři hvězdy. P.S. Obě verze jsem si dal po sobě, takže rozdíly (kterých je opravdu moc) byly naprosto zřetelné. Víc tu: http://en.wikipedia.org/wiki/Superman_II:_The_Richard_Donner_Cut (29.12.2011)

80%? Nenechte se zmást, je to skoro stejně "špatný" jako původní verze. Že to má tak vysoký hodnocení je jen důsledkem toho, že práci se stažením a čas na shlédnutí tomu věnují především fanoušci série. Změny oproti sestřihu Richarda Lestera tu sice jsou, ale jsou pro celkový vyznění filmu v zásadě nepodstatný. (16.09.2014)

Poslední pokušení Kal-Ela. Výrazný upgrade Lesterovy nechtěné parodie. Podíl komického a tragického je dokonce vybalancovanější než v prvním filmu. Vážné je od nadsazeného zřetelně odděleno. Otázky takřka existenciálního rázu (nesvoboda spasitele odsouzeného k zodpovědnosti nad osudem lidstva) se řeší v romantické linii. K odlehčení slouží trampoty vesmírných návštěvníků, kteří přesto budí více respektu než Luthor a dokáží si postupně podmanit ideologický (média, vláda) i represivní aparát (policie, armáda). Prezident se sice stále dobrovolně podřizuje Supermanovi, ale vlezle patriotistický nádech ve filmu již chybí (ačkoli všechny symboly USA, Washington Monument, Socha Svobody i reklama na Coca-Colu, musí být v závěru uvedeny do původního stavu) – důležitější než vlast je pro vyprávění osud rozpolceného protagonisty. Epilog není zasvěcen nadosobním ideálům, jde v něm o hrdinovu osobní satisfakci. Rozumně dlouhý režisérský sestřih druhého Supermana je mnohem více než jednička ukázkou ekonomického vyprávění. Hlavní dějovou linii něčím obohacuje každá z postav, motivace jsou – vyjma slečny Tessmacherové (která po jedničce nemá důvod Luthorovi dále pomáhat) – zřejmé, paralely výstižné (Luthor se má ke generálovi jako Lois k Supermanovi), v každém prostředí se setrvává tak dlouho, dokud není plně vyčerpáno (čím dialogové scény působí lehce divadelně). Druhý Donnerův Superman není tak bohatý na hloub ukryté významy jako ten první, ale minimálně skutečnost, že otec pro syna představuje překážku v započetí plnohodnotného milostného vztahu, jistou psychoanalytickou hodnotu má… 85% (17.06.2013)

Mno tak existence Donnerovic cutu alespoň pomáhá uklidnit divoké teorie o tom, jak zlé studio sebralo mladému auteurovi jeho nekompromisní vizi ve prospěch prostoduché rodinné zábavy. Připitomnělé jsou totiž obě verze naprosto stejně. Při znalosti obou cutů ale můžeme alespoň studovat ten střet dvou naprosto odlišných režijních přístupů - donnerova dynamického, postmoderního a novohollywoodského a Lesterova veskrze staromódního, odkazujícího svojí tříkamerovou metodou do období Hollywoodu 50. a začátku 60. let. Chybějící příšerné scénické sekvence z Paříže či od niagárských vodopádů, za kterými Lester stojí, budiž největší odebranou hodnotou tohoto sestřihu. Druhý díl jinak zůstává i nadále líně napsanou pitominou, která strádá zejména kvůli špatným záporákům a z toho vyplývajícího nefunkčního spektáklu. Dokud jsme v prvním díle viděli, jak Superman čelí přírodním katastrofám a lidským úkladům, mohli jsme si uvědomovat jeho schopnosti a síly na povědomých elementech. Když se ve vzduchu zpomaleně pere se třemi personifikovanými archetypy zla (touha po moci, touha po násilí, touha po utrpení), naráží akorát na limity tehdejších technologií. Superman II nebyl dobrý film v žádné verzi, ale při znalosti obou střihů alespoň nabízí zajímavý náhled střetu mezi mladou a klasickou režijní vizí. A můžete se zde alespoň rozloučit skrze některé dříve nepublikované scény s přece jen strašně roztomilou dvojicí Christopher Reeve a Margot Kidder. (24.02.2021)