Nine

Jistě vás také navnadil výživný trailer, plný rázných rytmů a řady slavných hereček. Sestříhaný je přímo dokonale. Kostýmů se ujala osvědčená Colleen Atwood, který získala dva Oscary za Chicago a Gejšu. Kulisy a dekorace připomenou (mé milované) Chicago, ještě aby ne – pracoval na nich tentýž člověk. Tímto ale výčet kladů téměř končí. Aby Marshall podtrhl atmosféru Itálie a jejích obyvatel mluvících anglicky, najal si hodně italských herců, Francouzku Marion Cotillard a Španělku Penelope Cruz. Jejich akcenty jsou roztomilé, a to je tak vše. Největší problém Nine je scénář. Nekoná se žádné drama, děj nikam negraduje, jen tak vegetuje a po čase nudí. Taneční a hudební čísla film absolutně nikam neposouvají. Jejich vkládání působí násilně, nedotaženě. Většina písniček je velmi nevýrazných. Day-Lewis zpívá (respektive recituje), seč může, ale já jsem mu jeho rozpolcenost nevěřila ani na chvíli. Když mi v Chicagu při písni Mr. Cellophane o nevěrné manželce Roxie běhal mráz po zádech, tak při písni Luisy o záletném Guidovi jsem cítila naprosto nulové emoce a nudu, byť svůj pěvecký talent herečka předvedla už ve filmu Edith Piaf. A nominaci na Oscara za song Take it all nechápu už vůbec. Tanečnice jsou krásné, kostýmy úžasné, ale k dokonalosti čísla Cell block tango se to ani trochu neblíží. Postavy se rozezpívají naprosto v nevhodných chvílích a jejich intimní citové výpovědi jsou zcela o ničem./// Když zazní už v traileru avizovaná píseň Be Italian, kterou zpívá Fergie, (členka skupiny Black Eyed Peas), začne mít Nine konečně nějaké koule. Fergie má vskutku obdivuhodný hlasový fond (a není na rozdíl od zbytku ženského ansámblu naprosto plochá). Věříte jí, že je jednou z postav, která zásadně ovlivnila nábožensky přísně vychovávaného Guida. Jenže celkový výsledek je upachtěný, suchopárný a bez emocí. (02.03.2010)

Núúúúdaaaa! Film bez duše, muzikál s mizernými písničkami a nulovým tempem. Děj se vleče jako hlemýžď, kterému vyschla slina, nevýrazná hudba mě vůbec nezaujala (čestnou výjimkou jsou "Be Italian" a "Take It All") a o textech písniček radši škoda mluvit. A další faktor, který by k muzikálu měl patřit, je dobrá choreografie... no a opět vyjma dvou již zmíněných písní postrádají taneční výstupy jakoukoliv originalitu, náboj, nápad a ještě ke všemu nechápu, proč ve VŠECH písničkách tančí dámy ve spodním prádle. Vlastně vyjma kostýmů a herců stojí celý tenhle film celkem za nic a docela mě překvapuje, co po výborném Chicagu dokázal Rob Marshall nyní natočit a vypustit do světa... (04.04.2010)

Jasnej čtyřfázák. První fáze, umělcova tvůrči prázdnota, druhá fáze, umělcovo dětství, třetí fáze, umělcovi představy v podobě muzikálových scén a konečně fáze čtvrtá, umělcovi trable s babama. Samozřejmě s takhle svůdnou holčíčí partou, jaká je v tomhle filmu by měl trable i homík v důchodu. Nicméně všechny čtyři fáze se snažili hrát hlavní roli a to byl právě klíč úrazu, protože jedna fáze vytlačovala druhou, tak dlouho až vznikla fáze pátá, divaková emoční prázdnota. Herecký výkony moc chyb neměli, ale bohužel čtyři fáze Nine prostě zavraždily. Původně jsem nechtěl vyvyšovat jednu ženu na úkor druhých, protože všechny herečky co hrají v Nine jsou nádherné a talentované a třeba šarm Sophie Loren je neuvěřitelný, ale nemůžu si pomoc. Při pohledu na Penelope Cruz lituju, že nemám víc očí,abych jí úplně vykoukal. Tak je tak sexy, že z toho snad umřu. (18.03.2010)

Tušila jsem kvůli ''stěru'' hodnotících pohromu, ta se naštěstí nekonala. I když musím se přiznat, že jsem čekala více zvučných písní. Naopak mimořádně se povedly rytmické "Cinema Italiano " s Kate Hudson, chytlavé "Unusual Way " v podání Nicole Kidman a dokonalé Fergiino "Be Italian" s úžasnou choreografií je kapitola sama pro sebe- bezpochyby nejlepší číslo filmu. Každá z věhlasných hereček si vyloženě nekrade film pro sebe, což je způsobeno u všech skoro stejnou dobou výstupu, přirozeně nejvíce prostoru má Daniel Day Lewis který lépe hraje než-li zpívá :) (28.02.2010)

Tomuto filmu by určite viac slušalo hodnotenie 8 a pol, ako 5 a pol (9 už nie, to by bolo príliš). Veľa ľudí asi bude mať problém s tým, že Nine nie je ani zďaleka tak filozofickým dielom, ako Felliniho majstrštyk. Lenže jedná sa o jeho poctu (a Felliniho tvorbe a talianskej kinematografii obecne) a nie o jeho remake, takže zvolený "ľahší" muzikálový štýl je podľa mňa legitímny. No a nezabúdajme, že 8 a pol určite plynul omnoho pomalšie aj jeho obdivovateľom. Asi mám slabosť pre Roba Marshalla, asi mám rád krásne herečky v tých správnych rokoch a možno mi pri muzikále už iba stačí, že sa neodohráva na strednej. Alebo sa mi film jednoducho páčil so všetkým, čo ponúkal. Nebude sa určite postupne uležiavať spoločne s myšlienkami a podtextami v hlave ďalšie hodiny, ako terče jeho pocty, ale toto som od tohoto žánru ani nikdy neočakával. Komu je Nine primárne určený ako film, natočený v roku 2009, nechápem, priaznivci Felliniho už do kina asi masovo nechodia a mládež tie odkazy nepochopí. (06.02.2013)