Cadillac Records

Občas neuškodí nahlédnout do nedávné historie a zjistit, co se dělo v době, o které nevím nic víc, než co jsem slyšel ve škole, v televizi, či jsem si o ní přečetl v knihách a na internetu. Tenhle hudební film mi takovou exkurzi nabídl, a já jsem se tak mohl dozvědět o amerických hudebních hvězdách blues, rock´n´rollu a r´n´b, o kterých jsem dosud (možná trochu ostudně) vůbec nic nevěděl ani neslyšel. Exkurze to byla určitě zajímavá, to nepopírám, po hudební stránce naprosto vynikající film, příběh je totiž doplňován úžasnou melodickou hudbou, která se rozhodně dá poslouchat delší dobu, aniž by jakkoliv unavovala nebo se jí člověk přesytil. Taktéž herecké výkony jsou naprosto vynikající, tam není téměř co vytknout, a stejně jako jsem o všech těch hudebních hvězdách minulé dekády slyšel poprvé, tak i téměř se všemi herci jsem měl tu čest se seznámit ve filmu vůbec poprvé (s výjimkou Adriena Brodyho), a bylo to seznámení velice kvalitní a příjemné. Takže pak už zbývá jen příběh. A tam je podle mě největší kámen úrazu. První hodinka je docela příjemná a utíká pěkně rychle a svižně, ale čím byl film delší, tím se stále více vlekl, až jsem si pokládal otázku, kdy to skončí. Bohužel skutečně ten příběh stále více nudil, až už mi to připadalo neúnosné. A právě díky tomu filmu uděluji jen tři hvězdy, jinak je zde všechno naprosto perfektní. Uvažoval jsem i o čtyřech hvězdách, ale právě ten táhnoucí se příběh způsobil, že jsem se přiklonil k nižšímu hodnocení. (07.08.2010)

Prosté, jednoduché, až primitivní! Ale co naplat, když už to slovo (BLUES) budí takové emoce! Víření kolem Chess Records (založeno 1950, Leonard Chess zemřel 1969) dobře podtrhuje nejen manio-depresivní charakter významných bluesmanů té doby (chybí především Bo Diddley - bájný vynálezce rokenrolu): hudební nadšení, rozhazování peněz, libování s v přepychu, pýcha / existenční úzkost, strach z neúspěchu, závislost na vnějším prostředí a únik do omamných prostředků, ale také popularizaci této hudby (městské chicagské blues, rhythm and blues, rock and roll), na které se dalo dobře vydělat. Název fimu "Cadillac Records" je případný. Ještě před pár lety prohlásil John Lee Hooker (zemřel 2001) před natáčením poslední desky (parafráze): Natočím tu desku, a za to si koupím buď další kadylak nebo další barák. Pořadem (filmem) nás provází Willie Dixon (ta nejlepší volba), zřejmě nejúspěšnější bluesový skladatel (autor např. "Little Red Rooster", "Spoonful", "My Babe" a nesčetně dalších písní, které se mylně považují za tradicionály)... Blues po Lennyho smrti samozřejmě není mrtvou kapitolou, jeho další obohacení bílými hudebníky je nesporné (možná v rozporu s jiným míněním), vzpomeňme si jen na tři kytaristy, skladatele a zpěváky ze skupiny Fleetwood Mac (Peter Green, Jeremy Spencer, Danny Kirwan), kteří mají (v takové síle) v černém světě sotva obdoby - také jednou z mých nejoblíbenějších písní je "Something Inside Of Me" od tehdy mladičkého Dannyho Kirwana - a o něm (nich) nelze říct, že si to nastudovali u černochů, ne, ti to měli v krvi... (16.08.2014)

Ak si aspoň pri mene Chuck Berry spomeniete na nesmrteľný refrén go Johnny go, tak budete každý záber doslova hltať.Často zvyknem písať pri životopisných filmoch, že je takmer nemožné vtesnať do nejakých dvoch hodín celý život jedného génia, no tu to paradoxne vyšlo a životy jedných z najvačších legiend bluesu a rock n rollu sa dokonale preplietli pod hlavičkou jednej nahrávacej spoločnosti.Výborne obsadené a bezchybne zrežírované všetky hudobné čísla, kde vidno že režisér trval aspoň na tom brńkani do rytmu čo mi napríklad pri Still Crazy chýbalo a často mi to pripomenulo, že je to predsa len film.Beach Boys sucks! (06.05.2009)

Poliak a černoch si založia nahrávaciu spoločnosť, jeden má talent na obchody, druhý na hudbu, a tak sa im darí. V tom období v Amerike rasová segregácia ešte prekvitala, takže sa potýkajú s mnohými problémami. Ale keď ide o hudbu, na pódiu a pod ním problémy miznú. Občas som si pripadal ako u Gumpa, keď sa objavili začínajúci Rolling Stones, alebo príde reč na nejakých Angličanov Beatles, a títo všetci sa vraj inšpirovali Muddyho hudbou. Hudba mi vo filme po krátkom čase pripadala monotónna a stále o tom istom, takže som len čakal na príchod Beyoncé. Počkať si treba hodnú chvíľu, viac ako hodinu, ale oplatí sa, popri úlohe producentky celého filmu si asi veľmi rada zaspievala pár starých hitov, a to sakramentsky dobre. Film ako taký ma veľmi nezasiahol, takže len silnejšie tri hviezdy. –––– Zajímala ho jen barva bankovek. Stačí mít pořádnej balík zelených papírků a už nejsi židák. A ani barevnej už nejsi. Jsi jen chlápek s cadillacem. (06.10.2016)

První hodina, která se soustředí převážně na vstup slavných rock'n'rollových hudebníků na scénu a na jejich hudbu, je opravdu dobrá a má šťávu, ale pak to začne jít z kopce, začíná se řešit kdo koho miluje, opakují se nikam neústící hádky o peníze, snad jen posledních pár minut filmu je zase dobrých. Ale celkově jde určitě o nadprůměrný film. (01.07.2009)