Korunný princ

Národnostní princip se opírá o nejprimitivnější zvířecí zásady, je to vítězství tělesné sympatie a instinktu nad duchovními a kulturními výhodami, které lidem přináší idea rovnosti všech národů, kosmopolitismus.Projevy národnostního a rasového nepřátelství považuji za velký úpadek a je dost typické, že všechny pokroku nepřátelské síly v Evropě se hlásí k těmto zásadám a zneužívají je pro své cíle. Slova korunního prince Rudolfa Habsburského PS: V Německu viděl nepřítele nejen Rakouska - Uherska, ale i Evropy. Rudolf se ocitl mezi mlýnskými kameny: na jedné straně nenávist antisemitů a nacionalistů, na druhé straně obdiv liberálů, buržoazní inteligence, Židů. Hezký film (16.11.2010)

Hrozně rád bych filmů z naší historie z c..a k. období viděl víc. Bohužel podunajská monarchie se rozpadla a nikdo jiný asi její příběhy točit nebude. Aspoň by naše obyvatelstvo taky pochopilo, že Rakousko jsme vlastně byli jako "my", a že to nebylo jen národní obrození a divadlo, ale že jsme byli od roku 1526 součástí velkého celku, žili a fungovali v něm. No a že zásadní momenty 19. století jsme prožili pod taktovkou Johanna Strausse a Franty Pepy Jedničky. Film se nás vlastně bezprostředně týká, jelikož Rudolf pobývá v Praze. Jeho příběh je jeden z těch známějších (citován i ve Švejkovi). Natočen je poctivě a na televizní ptodukci i draze. Na můj vkus místy moc melodramatu. ale jinak moc dobré...80% (21.09.2013)

Velmi dobré zpracování tragédie Mayerling. Realistické, věcné a velmi inspirativní. Nechyběla ani kapitola o princově encyklopedii Rakousko-uherská monarchie slovem i obrazem, ani pražská kapitola, ani cokoli dalšího, co podstatně ovlivnilo vykreslení princova charakteru. Pro zájemce o osudy Habsbursko-Lotrinské dynastie ideální volba. Ze starších hereckých hvězd překvapí Omar Sharif, který hrál v Mayerlingu z roku 68 hlavní roli, nyní jako princův učitel, a Klaus Maria Brandauer jako František Josef I., který ideálně zapadá do kolekce televizně filmových monarchů, které známe i my například s tváří Otomara Korbeláře nebo Rudolfa Hrušínského. (30.06.2014)

Herec který hrál Rudolfa nevypadal ani trochu jako Rudolf a pekařka Sára z Prahy spíše měla hrát Mizzi se svou tváří. Nechápu proč nevybrali více podobné herce realitě. Zároveň mi některé dialogy mezi císařovnou a Rudolfem připadají jako by si byli blízcí i když z jeji strany to tak nebylo. Zároveň konec Rudolfa nebyl jako ve filmu - oba byli zavření uvnitř a kočár se měl jen připravit, Mary nešla ven a pak zpátky. Zároveň byla nahá když ji nalezli mrtvou. A nepamatuji si že by hraběnka Larischova jela po Rudolfovi... (04.11.2020)

Třetí příběh korunního prince Rudolfa viděný během dvou dní. Zpracování se na rozdíl od ostatních dvou (viděných o den dříve) věrně drželo historických reálií. Snad až příliš, jen rozloučení s Erzi proběhlo malinko jinak než se zde nastínilo. Na začátku to korunnímu princi následníkovi moc slušelo (v souladu s ostatními zpracováními, tedy zvlášť s tím v Maraisově podání z roku 1948), měl takový ten pohled plaché laně, na konci se na něm zračila jeho nemoc i trpké zklamání ze života (to už tu laň pěkně uštvali). Jenže jsem občas měla pocit jako by někdo (aha, tak Brigitte Hamann) napsal historická fakta a pak požádali Rosamunde Pilcher, aby z toho vytvořila příběh pro scénář... Navíc Marie Vetserová v podání Vittorie Puccini mi připadala jako někdo, koho Rudolf vyhodil dveřmi a ona se mu vrátí oknem...Ale nebyla to zas žádná hrůza, jak by se z předchozích dvou vět mohlo zdát, obzvlášť pak první díl, a musím vzít v potaz i to, že šlo o tv film. Za film uděluji přesně polovinu z hvězdiček (2.5) a jednu za von Thunova Rudolfa, byl nejen velmi koukatelnej, ale podle mě i dobře zahranej. Asterix jako Taaffe byl taky dobrý počin... A Nero z Quo vadis 1985 jako stařičký mocnář (do něhož mu v té době ještě pár let chybělo) jakbysmet. (20.01.2013)