Vzpomínka na Hamleta (útržek norský) (E07)

I ve své sedmé a poslední hříčce o královnách přichází Oldřich Daněk s novým, osobitým pohledem na známé události. Ale zatímco protagonisty předchozích šesti komorních her jsou historické figury, hrdinka sedmé z nich je postavou čistě literární. V Daňkově Hamletovi "naruby" se překvapivý obraz dánské tragédie rodí z dialogu mladé manželky norského panovníka a vězně Klaudia. Role se začínají měnit. Klaudius vystupuje jako klidný, suverénní muž a od první chvíle je jasné, že jeho hlavním protivníkem bude Horatio. Bývalý král vyvrací všechna obvinění a podává příběh o tragédii na Elsinoru ze svého hlediska. Jeho podání má naprostou logiku a zaznívá z něho skryté obvinění proti Horatiovi, proti tomuto "vlídnému zloduchovi". Ale dějiny změnit nelze... Sedmá hříčka je opět skvělou ukázkou Daňkova scénického rukopisu, v níž způsobem dramatického apokryfu předkládá, "jak to také mohlo být". Z hereckých výkonů si lze doslova pochutnat na neobyčejně sevřeném, bez pathosu ztvárněném Klaudiovi Josefa Vinkláře, který divákům připravil další výjimečnou příležitost spatřit velkého hráče v akci. Postavu Horatia se skrytým napětím přesvědčivě ztvárnil Viktor Preiss, Kateřina Brožová už v předloze nebyla královnou, kolem níž se točí děj a stává se spíše jakýmsi prostředníkem mezi oběma mužskými protivníky. Bohužel jedinou vadou na kráse jsou krátké vsunuté blackouty, připomínající původní hamletovský příběh a převzetím z Macháčkova jevištního nastudování jen rušily a je škoda, že si je autor nevytvořil sám. I tak se Oldřich Daněk k potěše diváka bravurně rozloučil se svými královnami a nezbývá než litovat, že oněch skvělých hříček je skutečně jen sedm. (28.08.2011)

Vzpomínka na Hamleta patří do rodiny Haprdánsů a jiných, kteří rozvíjejí myšlenky z patrně nejoblíbenějšího Shakespearova dramatu. A ačkoli nejsem nijak zvláštní přítelkyní fenoménu shakesperiany a alžbětinské kultury vůbec, shledávám útržek norský nadmíru zajímavým. Drama graduje jako nejlepší detektivka, trojice herců si dává vzájemné příležitosti růst na ukrajování dialogů a atmosféra je také velice příjemná. Ano, nakonec i ta Brožová je hodna Vinkláře a Preisse a tu a tam má příležitost dokázat, že své profesi se nevěnuje jenom na základě okázalého zevnějšku. Je skutečně škoda, že některé jistoty, které se i několik let po revoluci zdály být neotřesitelné, jsou dnes zcela pasé. Nicméně, pakliže bych se měla vyslovit k tomu, který útržek je mi nejmilejší, zůstávám si i po seznámí s celým cyklem na své původní touze a Záskok pro Sissi považuji ve své rozkoši za nepřekonatelný. (28.08.2011)

Z Daňkových historických dramat patrně nejzajímavější a nejvyzrálejší kousek, který využívá alternativního pohledu na legendu o princi Hamletovi. Tato verze sice narozdíl od Shakespearova podání není tak romantická, ale je realističtější a o nic méně tragická. Je to příběh lásky s tragickým koncem. Vynikající výkon Josefa Vinkláře, který jako zajatý Klaudius vytvořil postavu cynického státníka, který si rezignovaně uvědomuje, že prohrál svůj citový vztah i politický zápas, a teď už jen pozoruje, jak se dějiny a politika stále opakují. Celkový dojem: 95 %. (14.04.2009)

Pan Oldřich Daněk si vypůjčil dánského kralevice Hamleta a podíval se na jeho tragický osud očima Klaudiovýma, no páni, to byl brilantní útržek norský na závěr hříček, velmi zajímavý, překvapivý, poutavý.. Josef Vinklář jako nepoddajný vězeň, bývalý král a provinilec byl dech beroucí, moc krásná role.. U mě spokojenost nejvyšší.. (24.05.2020)

budu sice převážně opakovat, co už tu napsali mnozí, ale zkrátka to nejde přejít bez komentáře. Rozhodně nejsilnější z útržků. Překvapivý update s bránícím se národem a armádou, stojící na hranicích. Když se pak děj posune k lásce, která je vidět, jakkoli je to silné, je to skoro krok stranou. Rovněž jsem zírala na Brožovou, kterou jsem tu poprvé viděla jakžtakž dobře hrát. (31.07.2018)