Bitka o Hadithu

,,Why we here?'' -- Zlo plodí zlo a násilí plodí násilí... Znovu mne napadá věta, kterou jsem už použil v Rumor of War (1980) ,, Netušíte, jak brutální umí být mladý devátenáctiletý Američan. '' Nasazení mladých kluků v Iráku ve jménu svobody a demokracie, v krajině, která je v lecčemž o několik set let zpět musí takhle zákonitě dopadat... Frustrovaní a vystreslí vojáci s žáhou pálící po pomstě za mrtvé a zmrzačené druhy se pak při průchodu citů chovají jako vlci v ohradě ovcí... Nezabíjejí pro hlad, trhají a rdousí jen z té vůně čerstvé kouřící krve... Těžko to však hodnotit a je soudit, když tam člověk nebyl. Jaké to je, když se k vám někdo zašátkovanej blíží s podivnou věcí v ruce. je to rolník s motyčkou, nebo kájdista omotanej vestou plnou kuliček z ložisek s detonátorem v dlani? Čekat a riskovat, nebo střílet bez jistoty? Film nakousl velmi složitou věc, která se děje v každém konfliktu. To že to většinou schytají hlavně civilisté můžeme vidět třeba dnes v Gaze. Pár bubáků ze střechy školy (místní jistě o nich vědí ale bojí se Hamásu) odpálí pár kássámů a za chvilku je z celého baráku již jen hromada železobetonu, protože Izrael tam švihnul cosi svého mnohem sofistikovanějšího... To, že v té škole byly děti je jaksi vedlejší pro obě strany... Já vidím na vině především náboženské fanatiky, kteří ve jménu Alláha, udělají z nic netušících civilistů mučedníky (bez jejich vědomí ovšem)... Tam je asi zakopáno to největší zlo. Vždy říkám, že je dobře, že tyto filmy vznikají. Vzpomeňme třeba Svědka války (1987), My Lai (2011) atd... Film jsem viděl v HD na BR a byla to co se týče ostrosti opravdu paráda. Také jsem si uvědomil, jak moc velký je rozdíl mezi ním a seriálem Over There, který nyní také postupně sleduji... Tam někde - tomuto filmu zatím nesahá ani po paty. To to je více přirozené, kamera je téměř reportážní, film je nabit v klíčových momentech opravdu silnou akcí, prostě stojíte ve dveřích a dejcháte mariňákovi před vámi na záda...... Co s Irákem? Zavádět tam západní styl demokracie? Nebo je tam nechat napospas a divit se, že přijde nový Saddám, ještě horší? PS. jinak souhlas s ostatními Bloody Sunday byla ještě o píď lepší. * * * * (05.08.2014)

Opět jeden hodně chtěně realistický filmeček z dosti populárního Íráckého popraviště. Občas hodně emocí, jindy zase sklamání z toho jak bylo vidět neautentičnost, při projevech neamerických herců. Ukazuje jak mocná můžou být média a nejhorší na tom je, že často to ani nemusí být uplná pravda. Chápu obě strany, jako rozzlobené Íráčany, kteří tím ztratili své rodiny, tak vojáky, na které bylo zaútočeno. Ale ja pravdou, že takovéto vendetty jsou tím pravým pro teroristy a jejich náběrové akce z řad normálních obyvatel. Snad za obamovské éry už nebudou vznikat takové věci. (27.04.2009)

Z hlediska obsahu je to masakr a navozená autenticita tohoto polodokumentárního stylu připomíná spíše rys literatury faktu než hraný film. Zachycené zásadní momenty krutosti ani trochu diváka nešetří. Od začátku je jasné, že přesvědčivou stránkou filmu je to, že je natočen podle skutečných událostí a dobře. Z filmu lze vytušit určitou nestrannost pohledu a není důvodů tomu nevěřit. Nevím, jestli je potřeba ještě něco dalšího dodávat, ale znovu bych už tenhle zážitek určitě nemusel. (16.11.2009)

Jako dokument vypovídající o těžké situaci v Iráku výborný. Podařilé vylíčení jasného selhání mariňáků, kteří v podstatě mají za to, že jde jen o nějakou hru a celkem dobře se baví, ale pokud dojde na lámání chleba, tak se sesypou, veškeré myšlení je v cukuletu pryč, jedninná věc, která sem jim honí hlavou je pomsta padlého vojáka a v důsledku toho pak také nejprve střílí a až poté se ptají... (12.04.2008)

Tak tohle byla hodně silná nálož, působilo to na mě tak autenticky, že jsem to nemohla rozdejchat a to je už co říct. My si tady žijeme relativně v klídku a nemáme ani ponětí a představu o tom, co prožívají postavy, o kterých byl právě tenhle film. Jestli se to stalo skutečně přesně do puntíku takhle, to nám asi už nikdo neřekne, ale jen to málo co jsem viděla a slyšela, se mnou zase po dlouhé době silně otřáslo. Fanatismus, strach, ale i otupělost, zkrátka žádná pozitivní emoce na vás nedýchne ani omylem. Jen bezmoc, beznaděj a jak tam říká jeden americkej voják, stejně to nikdo nepochopí. A má pravdu, já to fakt nejsem schopná jako normální lidská osoba, za kterou se považuju pochopit. Už jen když jsem slyšela jakými hesly se vojáci hecují při cvičení a před nástupem na místo, kde budou odsouzeni k boji, tak z toho mrazí : Já jdu muž proti muži. Bodnu tě do oka svým nožem. Já jdu muž proti muži, Praštím tě do hlavy svou E2. A z té opačné strany zní pochopitelně něco podobného, jen v bledě modrém. A kolik to odnese obyčejných lidí, je jen hrůzná kapitola, která se nese celým filmem. (03.07.2015)