Pád do tmy 2

Tradiční pokračování ‚few hours later‘ sice nepřináší do dějin žánru nic zásadního, navíc se z minula recykluje krom postav taky několik scén (flashbacky), ale paradoxně ničím neurazí. Jeskyně jsou totiž stále stejně svíravé a podzemní skřítci i nadále roztomilí a hladoví. Svým způsobem vlastně není co vyčítat, protože podtitul Part II je naplněn beze zbytku. Jen má chybu v tom, že přišel jako druhý. Vzhledem k očekávání vlastně překvapení. PS: Světla je moc, to je fakt. (17.03.2010)

Inu, zklamání na všech frontách. Nejvíc mě ale překvapilo/pobavilo, že ačkoliv jsou oba dva filmy skoro stejně dlouhé (jednička technicky vzato o pět minut delší), tak dvojka oproti prvnímu filmu působí, jako by se v ní "vůbec nic nestalo". Hlavní hrdinka má sice chvíli ztrátu paměti, ale filmaři poněkud zapomněli, že diváci ji nemají a že možná očekávají něco podobně vymazleného jako jednička, než jen obyč béčkovou vyvražďovačku. Vždycky říkám, že když je pokračování dostatečně sebevědomé a zábavné samo o sobě, tak není fér mu vyčítat, jak moc (dobře/přesně) navazuje nebo nenavazuje na svého předchůdce, ale tady nemám jediný problém stěžovat si, jak tvůrci nepřesně interpretují a pošpiňují "odkaz" prvního filmu. Za prvé se mi nelíbilo, jak změnili osud dvou hlavních postav (protože odmítám uznávat ten americký konec jedničky), ale co hlavně, jak tvůrci udělali z jeskyní mnohem méně potentního nepřítele. U jedničky spousta sledujících neváhá prohlásit, že by jim jeskyně samotné stačily jako jediný antagonista v příběhu, a prostředí opravdu vzbuzuje dojem, že by se tam dalo beznadějně bloudit do nekonečna, zatímco tady člověk během briskní čtvrthodinové procházky obejde všechny lokace, kde se staly všechny důležité události jedničky, a není problém bez vybavení překonat jakoukoliv překážku. Z rozsáhlého a v hlubinách skrytého cizího světa se stalo něco, co působí, jako že by to měl průměrný houbař omylem najít každou sobotu. Možná se to stalo omylem, možná to tvůrci udělali naschvál s myšlenkou na další možné pokračování ságy, ale co se týče vyvolání diváckého zájmu to byl určitě krok špatným směrem. (04.09.2022)

Oproti nudné jedničce je dvojka pojata velmi dynamicky. Spád filmu, více jeskyních masožravých tvorů a brutální zabití jednotlivých pátračů a ne tak zcela předvídatelný konec, jsou největší předností (krev tady vypadá jak mrkvový džus) jinak poměrně naivně vystavěného hororu s množstvím logických kiksů v podobě nelogického jednání postav a všudypřítomná tma byla už po půl hodině velmi otravná. Jednou a dost. 50% (30.04.2010)

Na druhej díl víc než slušný, ale jednička byla pro mě o dost lepší, tady se už hraje, jak je u dvojek tradiční, převážně jen na krev a brutalitu a ta přes malinovku místo krve není až zas tak dobrá, nějaký napětí a atmosféra trosku ustupuje dozadu a to hlavně kvůli neumětelství režiséra, kterej používá dost laciný lekačky a mutanty nám trochu uklidnil a místo agresivních krvelačných nájezdů se tu spíš setkáme jak mutanti řvou, když jsou odhaleni ve tmě a nebo bafaj, ale i tak je to dobrý a důstojný pokračování, který se nesnaží nic revolučně měnit a pokračuje v tom, co bylo započato v jedničce (14.03.2010)

Pokračování Pádu do tmy je další ukázkou z komerčního hlediska pochopitelné, jinak však naprosto zbytečné a marné snahy o něco, co se už z principu zopakovat nedá. Dvojka postrádá nápad, moment překvapení a vlastně i logickou návaznost na jedničku. Na přecitlivělého jedince jako jsem já sice lekačky zabírají dycky spolehlivě, stejně tak detaily hnusností typu "kousni mě do krční tepny a rozpárej mi břicho", nicméně to je málo... Je rozdíl mezí tím být zhnusen detailními záběry na lidská jatka, nebo být pohlcen děsivou atmosférou a setrvat v napjatém očekávání, setrvávat v nejistotě... Horor hororem nedělají jen lekačky a vyprchaná "atraktivita" masek těch milých dvounohých zvířátek... (06.07.2010)