Drive

V tomhle městě se stane dva tisíce vloupání za rok. A on se musí přimotat do toho špatnýho...... Neskutočne atmosférická, intenzívna gangsterská romanca a melancholický thriller v jednom. Premyslený film bez klišoidných scén, správne drsný a štýlový. Parádna kamera, hudba...všetko. Film, ktorý sa stal hneď na druhý deň po premiére KULTovým. Jeden z najlepších filmov, čo som za posledné roky videl. (28.09.2011)

Jízda, která tvrdě přibouchne do sedadla a dlouho nechce pustit. Napínavé k prasknutí, akčně-artovější než Michael Mann a jiní subžánroví souputníci a nápady narvané do poslední vteřiny. Gangsterek jsme viděli hodně a mlčenliví hrdinové se na plátně také objevují už nějaký ten pátek. Ale abych na nějaký film zkrátka musel běžet do kina hned druhý den znovu, to se mi ještě nestalo. I kdybych měl jen sledovat návaznost pomalých scén nebo vychutnávat každý tón soundtracku. (17.09.2011)

Nechci úplně shodit příběh, ale podle mě tady hodně práce zařídila hudba, která dost vyčnívá. Celkové uspokojení ale přináší i hlavní hrdina, který nemá úplně vyprofilovaný charakter ve smyslu kladný x záporný, ale s párátkem vypadá fakt dobře. Pár brutálních scén k tomu a je to z toho super biják na páteční večer. (06.10.2011)

Perfektní atmosféru a zajímavé zobrazení současné americké mafie (která je reálnější, než si většina lidí připouští) v mých očích kazí zejména nesmyslně nechutné scény vražd a doslova "poprav" - už se mi dlouho nestalo, že bych musela odvracet zrak od televize, ale Drive to dokázal. Napětí se dá ale krájet (hlavně hned v úvodní scéně) a tichý hrdina Ryana Goslinga rozhodně zaujme, ale jako celek to tak trochu vyšumělo v mých očích do ztracena. Což dohormady s pro mě samoúčelným extrémním zobrazením násilí (pohled na rozdupanou hlavu bych opravdu vidět nemusela a nemyslím si, že by filmu dodal nějakou přidanou hodnotu) hodně silně sráží výsledný dojem. Moje značně přehnaná očekávání nebyla splněna a o to větší je pro mě zklamání z díla, které je originální, opravdu pěkně natočené (co se týče audiovizuální formy), ale na můj vkus hodně roztahané a prostě a jednoduše mi nesedlo. (07.01.2013)

Terapie, díl tři. Hype hraničící s absurditou. Absolutně prázdná nuda, jednou přerušená slušnou honičkou a dvakrát nebo třikrát přehnaně krvavou scénou. Mezi tím chodí Ryan Gosling a vrhá pohled "po tomhle záběru se fakt už pudu vysrat", který tu a tam vystřídá výrazem "paní máte loštomilouškého chlapešta". Možná to není úplně jeho vina, protože mu to předepisuje scénář, ale našlo by se snad pár herců, jejichž charisma by utáhlo málomluvnýho drsňáka, kterej taje pod, ehm, teplými pohledy sousedky a jejího synáčka. O děj tu moc nejde, ten se jen občas prodere zpod deky, pod kterou ho drží - no, to - jo, umění. Pod uměním si zde třeba představit dlouhý zoufale prázdný záběry na dlouhej, zoufale bezvýraznej obličej hlavního postaváka a sem tam obdobně prázdnou větu nebo dialog. Jednání tu nemá logiku - např. nevíme, proč vlastně hlavní hrdina je na šikmý ploše, zjevně ho to nijak netěší, přitom k tomu zároveň neni nijak existenčně nucenej ani mu to nepřináší nějakej echtovní zisk. Stejně tak jeho pozdější protivníci postupujou často v rozporu se zdravým rozumem a korunu tomu nasazuje výtah, jehož cesta mezi čtvrtým patrem a garáží trvá asi třetinu filmu. Jo vono je to vlastně vo melancholii. Tak to prosím zábavu, přátele, v horším případě chlast a a antidepresiva, ne hluboký mlčení. A teď si jdu hrát s angličáky, brm brm. (15.09.2011)