Drive

Velmi zajímavý film. Není to teda taková pecka, jakou jsem před projekcí čekal, ale zklamán rozhodně nejsem, spíše naopak. Hned na začátku diváka zaujme vypiplaná scéna útěku, hypnotická hudba spolu s výbornou kamerou a střihem, která vytváří velmi zvláštní, chtělo by se říct skoro magickou atmosféru. Ta však není stála, sem tam ji divák pocítí, pak zase zmizí. Když pominu konec prvního útěku (kde jako skončili ti 2 zloději?), možná největší problémem filmu je romantická linka. Hezounek totiž asi nikdy předtím nepotkal na ulici ženskou, že ho zničehonic uhrane nepříliš atraktivní sousedka ještě k tomu se synkem. Kdyby se vypomohlo scénaristickou berličkou, že hlavní hrdina třeba ztratil svoji ženu/přítelkyni klidně i s dítětem a teď je osamělý, zničený a tahle žena mu ten předchozí vztah/rodinu připomíná, dalo by jeho zájmu o ni docela v klidu věřit. Takhle velmi těžko. Jinak zajímavé je střídání tempa. Vcelku pomalé ubíhání (včetně někdy až překvapivě dlouhých záběrů beze slov) je střídáno hodně napínavými a vypjatými scénami, což překvapivě funguje. Nevadilo mi ani to stupňující se násilí (někdy až překvapivě kruté) a proměna hlavního hrdiny na ultra tvrdého chlapíka. Naštvala mě ale scéna s posledním záporákem, který se střetne s Řidičem úplně sám bez ochranky a náš tvrďák samozřejmě...no, nebýt tohohle zmršeného a klišovitého závěru, možná bych trochu přemýšlel i o slabších 5*, ale ty takhle rozhodně dát nemůžu. Jo a písničku A Real Hero asi jen tak nedostanu z hlavy (při neodfláknutém konci by to mohla být více než skvělá tečka). (05.02.2012)

Tak zas jednou poplavu proti proudu, jelikož jsem asi úplně vymrdaná a nedokážu ocenit krásu veledíla jménem Drive. Rájn zde předvádí více než strhující výron a hlavně pasáže, kde mlčí a čumí do prázda, do zdi, do blba či do prdele, mě vždy dostaly do kolen a snažila jsem se mu skrz obrazovku podstrčit sošku zlatýho panáčka, protože Rájn určitě ztratil své oblíbené dildo a proto je celej film tak kolosálně mimo. Naštěstí v roce 2011 byli Oscaři, přeci jen více normální a tak, zatímco letos by za zírání do blba byl minimálně nominovanej, v roce 2011 se všichni vysrali jak na něj, tak na film, režiséra, scénář, kameru, hudbu...prostě všichni věděli, že ten film je strašná píčovina, která se bude líbit Rájenově mamce, jeho psovi a pak uživatelům CSFD, kde film o hovně, zahranej na hovno směle trčí na 79. místě v kategorii nejoblíbenějších. Název filmu je výsměch, jelikož drivování si užijete asi tolik jako somálci sněhu. Ok, pár drive scén(pokud je jich víc, zaspala jsem je), kde jedna člověka probudí, aby byl chvilku na to znovu uspán. Irenin manžel Standard podává nestandardní výron, jelikož je úplně na piču a smrt jsem mu přála od začátku až do chvíle kdy chcípnul. Sečteno podtrženo bučící láska autisty Rájena a sousedky Irene, mě chytila za rodidla asi tolik jako buzeranta šedesátiletá běhna, co mu nabídne vykouření dásněma za dva tácy. TFUJ (31.03.2018)

Asi mi něco strašně uniká a Tena nestačí. Začátek prima, muzika prima, růžový Mistral prima. Ale pak jsem usnula a zdálo se mi o úplně jiném filmu. Jakmile začala etudka se sousedkou, film (ehm, sen) se zvrhl v nekonečné minuty prázdného koukání (mrtvý voči Gosling), culení, mluvení o ničem a cringe zpívánek (a jako vrchol všeho Hendricks BEZ VÝSTŘIHU). Opěvovaná scéna ve výtahu je z (který asi) půlky epic fail. Proč to aspoň netočil 00's Ritchie neboněkdo. Pusher cool king NWR zklamal jak nikdo. (2,5*) ___ Senato třeba ještě někdy mrknu, jestli dozrálo, nebo pořád hnije. (06.09.2011)

Terapie, díl tři. Hype hraničící s absurditou. Absolutně prázdná nuda, jednou přerušená slušnou honičkou a dvakrát nebo třikrát přehnaně krvavou scénou. Mezi tím chodí Ryan Gosling a vrhá pohled "po tomhle záběru se fakt už pudu vysrat", který tu a tam vystřídá výrazem "paní máte loštomilouškého chlapešta". Možná to není úplně jeho vina, protože mu to předepisuje scénář, ale našlo by se snad pár herců, jejichž charisma by utáhlo málomluvnýho drsňáka, kterej taje pod, ehm, teplými pohledy sousedky a jejího synáčka. O děj tu moc nejde, ten se jen občas prodere zpod deky, pod kterou ho drží - no, to - jo, umění. Pod uměním si zde třeba představit dlouhý zoufale prázdný záběry na dlouhej, zoufale bezvýraznej obličej hlavního postaváka a sem tam obdobně prázdnou větu nebo dialog. Jednání tu nemá logiku - např. nevíme, proč vlastně hlavní hrdina je na šikmý ploše, zjevně ho to nijak netěší, přitom k tomu zároveň neni nijak existenčně nucenej ani mu to nepřináší nějakej echtovní zisk. Stejně tak jeho pozdější protivníci postupujou často v rozporu se zdravým rozumem a korunu tomu nasazuje výtah, jehož cesta mezi čtvrtým patrem a garáží trvá asi třetinu filmu. Jo vono je to vlastně vo melancholii. Tak to prosím zábavu, přátele, v horším případě chlast a a antidepresiva, ne hluboký mlčení. A teď si jdu hrát s angličáky, brm brm. (15.09.2011)

Tak konečně přišlo v této "kulturně-filmově-úpadkové" době do kin něco opravdu kvalitního!! Je to super od první do poslední minuty. Je to zvláštní, pomalý, snivý ... s úžasnou kamerou rýsující naprosto geniálně prostor, s úžasným temným barevným filtrem připomínající drsné 70.kové "ušmudlané" klasiky např. Taxikáře (1976) ... Dějově si to jde však svým vlastním směrem, nevykrádá, nekopíruje, nešablonuje. Naprosto dokonale atmosférické, excelentní postavy, skvěle zahrané. A to vše pomaloučké "dokonalo" beroucí dech a vtahující diváka úplně do prostoru filmu občas vygraduje v extrémní akční násilí, naprosto nekompromisně vymyšlené a natočené. Něco takového se vidí málokdy a něco takového zde nebylo už řadu let ... Téměř dokonalé!!! (ale není pro každého) (06.09.2011)