Drive

Ryan Gosling je řidič. Má nabušenou káru, milou sousedku a kladivo, se kterým bude možná muset vyřešit spoustu problémů. Nicholas Winding Refn natočil jeden z nejúchvatnějších filmů letošního roku, který není snadné hodit mezi ostatní akčňáky. Svým atmosférickým pojetím totiž trhá na kusy jejich případnou adrenalinovost, a ještě u toho stíhá servírovat řadu nezapomenutelných scén. Není to film pro každého. Pokud si k němu ale najdete cestu, připravte si zatraceně vysoké hodnocení. (9/10) (24.08.2011)

Velmi zajímavý film. Není to teda taková pecka, jakou jsem před projekcí čekal, ale zklamán rozhodně nejsem, spíše naopak. Hned na začátku diváka zaujme vypiplaná scéna útěku, hypnotická hudba spolu s výbornou kamerou a střihem, která vytváří velmi zvláštní, chtělo by se říct skoro magickou atmosféru. Ta však není stála, sem tam ji divák pocítí, pak zase zmizí. Když pominu konec prvního útěku (kde jako skončili ti 2 zloději?), možná největší problémem filmu je romantická linka. Hezounek totiž asi nikdy předtím nepotkal na ulici ženskou, že ho zničehonic uhrane nepříliš atraktivní sousedka ještě k tomu se synkem. Kdyby se vypomohlo scénaristickou berličkou, že hlavní hrdina třeba ztratil svoji ženu/přítelkyni klidně i s dítětem a teď je osamělý, zničený a tahle žena mu ten předchozí vztah/rodinu připomíná, dalo by jeho zájmu o ni docela v klidu věřit. Takhle velmi těžko. Jinak zajímavé je střídání tempa. Vcelku pomalé ubíhání (včetně někdy až překvapivě dlouhých záběrů beze slov) je střídáno hodně napínavými a vypjatými scénami, což překvapivě funguje. Nevadilo mi ani to stupňující se násilí (někdy až překvapivě kruté) a proměna hlavního hrdiny na ultra tvrdého chlapíka. Naštvala mě ale scéna s posledním záporákem, který se střetne s Řidičem úplně sám bez ochranky a náš tvrďák samozřejmě...no, nebýt tohohle zmršeného a klišovitého závěru, možná bych trochu přemýšlel i o slabších 5*, ale ty takhle rozhodně dát nemůžu. Jo a písničku A Real Hero asi jen tak nedostanu z hlavy (při neodfláknutém konci by to mohla být více než skvělá tečka). (05.02.2012)

Drive se chce stavit do pozice filmu stojícího mimo hlavní proud svého žánru. Nechce být jen lacinou nebo třeba i drahou popkornovkou, která staví na efektech, rozpočtu a hvězdách. Je to pozér, kterému záleží na image, rád se nechává vídat ve společnosti těch, co se považují za vytříbené estéty, za znalce pravého umění a nikoliv pouhé konzumenty zábavy. Celkem se mu to i daří, především díky hypnotické hudbě a pomalé kameře, které spoluvytváří napětí a sugestivní atmosféru. Pokud si ale dáte práci a vysvléknete drive ze slušivého kabátku, najdete tuctový příběh, překvapivě neoriginální a snad až triviální, s postavami, které se snaží být cool na úkor své uvěřitelnosti a vnitřní logiky. Pochopitelně coolovitost Drive nemá nic společného s tím, jak coolovitost chápe například série Kurýr určená pro popkornovější publikum. Eticky dost pochybná je zřejmá estetizace brutálního násilí a především - tvůrci vnímají svého hrdinu jako pozitivní protiváhu mocných padouchů a jejich poskoků, jako ochránce a svého druhu romantickou postavu z podsvětí. Z mého pohledu vypadá a jedná Řidič spíš jako ukázkový psychopat - jeho neschopnost prožívat a sdílet lidské emoce, odbourání etických zábran, sklon k asociálnímu chování a výbuchy násilí ho jasně demaskují. Na místě Irene bych se svého ctitele spíš bál. Chování hlavních protihráčů je plně v zajetí rituálů, bohužel ale konstruovaných scénáristou, než vyplývajících z reality amerického podsvětí a povahy střetu filmových postav. Celkový dojem: 60 % za vizáž snímku, nikoliv jeho obsah. (31.05.2014)

Nevím, jestli to bylo mou neposednou náladou nebo prostě tím filmem, že mi přišel až zbytečně pomalý. Někdy jsem si dokonce říkala, jestli se nezasekl obraz. Svoje kouzlo a atmosféru to ale má. Možná je to i svým způsobem umění, ale chybí tomu vzrušení. Ryan Gosling se podle mně předvedl už i lépe. Samozřejmě to není jeho chyba. Scénář mu bohužel neumožňuje ukázat se v plné kráse. Bohužel to vidím jen jako průměr...3* (22.03.2012)

Drive je sice na papíře poměrně tuctová kriminální story, která vyloženě svádí ke konverzi ve stylu zaměnitelných Rychle a zběsile (a trailer taková očekávání vyloženě neodmítá), ale nakonec se v rukou dánského filmaře mění v pravý opak – pomalý, hypnotický a atmosférický skvost s archetypální postavou bezejmenného Řidiče v hlavní roli. Goslingův štír v Chevroletu (kterého navíc pro potřeby natáčení sám přestavěl!) je tady klíčem k celému filmu. Přes den filmový kaskadér a automechanik, v noci nájemný řidič pomáhající zlodějům při vloupačkách – ten člověk snad nikdy nespí. A vlastně ani není užitečné o něm jako o skutečném člověku vůbec přemýšlet; film jeho stoickou postavu záměrně stylizuje do až příliš dokonalé modelové figurky kluka z plakátu, rytíře na bílém koni. Celý ten melancholický retro háv, kterým se Drive ohání minimálně od úvodních titulků, totiž není ani tak bohapustým vzpomínáním na staré dobré časy osmdesátkových thrillerů, ale subjektivním pohledem hlavního hrdiny na svůj život. Tohle je příběh o kaskadérovi, který by hrozně rád byl jednou sám akčním hrdinou, a proto si tak sám sebe alespoň představuje. Jeho akce dávají největší smysl, pokud se na ně budeme dívat optikou někoho, kdo tak jedná, protože „tak se to ve filmech dělá“. Řidičovo opojení sebou samým se zároveň přenáší na samotný film, který se vyžívá ve fetišistických zpomalovačkách a v soundtracku zpívá o „skutečných lidech a skutečných hrdinech“. Drive však říká, že hrdinové filmoví jsou odsouzeni k trvalé samotě, k permanentnímu bytí na okraji společnosti, v říši snů. My k nim sice můžeme vzhlížet, ale buďme rádi za to plátno (obrazovku), která nás od nich odděluje. Je to tak pro všechny lepší. (06.09.2011)