Drive

(1001) Už když jsem slyšela písničku k úvodním titulkům, tak jsem si říkala, že to bude průser. A taky že jo. U slow-mow záběrů už jsem si chtěla vyrvat oči z hlavy a tento pocit už mě neopouštěl. (Ryan jako retard pouze ve Světě podle Lelanda.) Opět jsem jednou šokována obecným vkusem. Opět se mi chce psát pamflety o tom, že takhle podané násilí ve filmu je problematické. I kvůli tomu, že film je plytký a absolutně bez nadhledu. (01.09.2012)

Warning: Trailer obsahuje dva velké spoilery. Střihači, styďte se.../// Absolutně grandiózní, avšak skromný film, jehož vizuální stránka a každičký element (snad i včetně barvy volantu) jsou excelentní. Snímek, u kterého mi tekly slzy, nikoliv dojetím, ale z intenzivního pocitu, že sleduji nový kinematografický skvost, který nemá obdoby a stane se v rámci žánru kultem. (Kdo mě zná, tak ví, že se nesnažím o hype). Kvůli takovému zážitku jsem si znovu uvědomila, jak moc miluji film. Film, který mě v poslední letech tak často zklamával. Edit. Podruhé je zážitek ještě silnější. Bomba. Opětovné zhlédnutí umožňuje mnohem více si vychutnat výbornou nekonvenční kameru (ty filtry!) a soustředit se na texty songů, které spoludotváří příběh a umocňují atmosféru filmu. Tracklist soundtracku je znamenitý. Na jazyk dere pouze a jenom slovo "genialita". Výtku mám však k postavě Mulliganové, které jsem matku zkoušenou život zkrátka nevěřila. Gosling svými pitomoučkými úsměvy a de facto neherctvím vytvořil nesmírně zajímavou postavu, u které se sice může zdát, že jedná nelogicky, ale po delší úvaze mi Řidič připadá jako nesmírně plastická (ne každý ihned osouloží objekt svého sexuálního zájmu) a uvěřitelná persona (od motivace chování až po oblečení). Perfektní scénář, který se vyvarovává klišé a neustále si hraje s divákem a testuje jeho očekávání. 95 % [Kino] (12.08.2011)

Nicolasovi Windingu Refnovi jsou očividně žánrové mantinely až příliš těsné a zrazují ho od výraznějšího přesahu. Ve výsledku, tak Drive působí spíše jako odtažitá instalace násilí, kdy se jen pasivně posunujeme po ose explicitní krutosti. Pokud uhrančivá atmosféra zmaru velkoměsta, tak Taxikář, a pokud fatalistický kruh násilí, tak Coeni. Refn by měl zůstat v Evropě. (18.09.2011)

Srovnávat toto s Kurýrem může jen někdo, komu straší v bývalém londýnském vězení u řeky Temže a jelikož mně tam straší taky, nabízím jiný příměr: Dánský táta Refn adoptoval nedomrlé nedochůdče Rychle a zběsile a tomu po letech soužití s bratry Taxi Driverem a A History of Violence dorostly koule i charisma.. Hypnotická záležitost dokonalého souznění hudby, ruchů i ticha s obrazem, úsporným a přitom naprosto přesným Goslingem a krásně civilními scénami sbližování v protikladu drsného ultranásilí. Člověk může odtušit, kam to celé směřuje a přitom každá další scéna, každý další záběr, překvapí svou stylovostí a originalitou. A co víc, duch asfaltové džungle z Mannovy perly Heat prostřednictvím taktovky dánského kralevice filmové formy zase nabyl vědomí.. Závěrem mi dovolte trochu vše shrnující rytmicky organizované poetiky: „V neblahém úmyslu zkřížíš-li cestu Driverovi v bundě se štírem vyšitým tmavě žlutou nití - jsi v řiti..“ (22.09.2011)

Jízda, která tvrdě přibouchne do sedadla a dlouho nechce pustit. Napínavé k prasknutí, akčně-artovější než Michael Mann a jiní subžánroví souputníci a nápady narvané do poslední vteřiny. Gangsterek jsme viděli hodně a mlčenliví hrdinové se na plátně také objevují už nějaký ten pátek. Ale abych na nějaký film zkrátka musel běžet do kina hned druhý den znovu, to se mi ještě nestalo. I kdybych měl jen sledovat návaznost pomalých scén nebo vychutnávat každý tón soundtracku. (17.09.2011)