Zkalená krev

Kdykoliv kdekoliv zahlédnu v televizi Islandskou produkci, ihned okamžitě a nepředvídatelně zbystřím natolik, abych si takovýto film dokázal užít na minimálně stodvacet procent, protože Island a jeho mystičnost mě pohltila natolik, že všecko z té země prostě musí zákonitostně být dobré i když i výjimky se najdou, přičemž Zkalená krev to rozhodně nebude. Ta se výborným způsobem zaobírá psychologií postav, které ve filmu hrají, zaobírá se hlavně tím, protože příběh je vlastně o vztahu jako takovém a sleduje co se děje, když muž má pokrk rodiny, začne mu hrabat, začne se rodině vzdalovat, začne si užívat. Je to pojato tak nějak normálně a přitom hluboce a zajímavě. Rozhodně jsem se u filmu dobře bavil i když na plný počet to určitě nemá. Příběh je totiž jen hra jednoho ze vztahů a hlavně dokazuje proč je Island jednou ze zemí která se nachází na topce v počtu sebevražd za rok. Zkalená krev zabaví, poučí a hlavně zaujme a to je to hlavní a důležité stanovisko, proč právě tento film vidět. (13.07.2008)

Typicky studený příběh ze severu, kde se nám před očima rozpadá jedno do té doby perfektní manželství. No, když "otec" zjistí, že není biologickým otcem "svého" desetiletého syna, vznikne chaos zřejmě v každém manželství. Sympatičtí herci zachraňovali utahaný, i když naprosto věrohodný děj, ale mnou tolik vyhledávaná severská depka si mě tentokrát nenašla. (22.12.2015)

Ásgeirssonův snímek funguje ve své obyčejnosti natolik dobře, že si vystačí i bez snahy situaci uměle vyhrotit tragickým patosem. Jeho hlavní síla tkví právě a jen v dokonale odpozorovaných situacích a také v tom, že diváka nutí interpretovat a číst ve tvářích i činech postav. Střízlivost a filmařská uměřenost může pro někoho hraničit s nestravitelností. Je však bez debat, že záměr natočit komorní, uvěřitelné a skrz naskrz všední rodinné drama vyšel Árni Asgeirssonovi téměř dokonale – a to včetně finále, které za zdánlivým happy endem zanechává pachuť nezacelitelné trhliny. Jako by ho psal sám život. (24.07.2010)

Ačkoliv jsem se ne ve všech ohledech ztotožnila s jednáním hlavních protagonistů, celý film je tak reálný a výkony herců tak civilní, že nelze než smeknout před čistou filmařinou. Opět položím tu samou otázku, kterou si pokládám s každým skandinávským filmem - jak to ti skandinávci dělají, že točí psychologické filmy takové, jaký je sám život. Bez příkras. Bez stylizací... (30.05.2010)

Islandská kinematografie je pro mne už jaksi automaticky zárukou kvality. A toto islandské drama jen potvrzuje, že na Islandu se točí kvalitní záležitosti. Tento film už hned na začátku přináší velký konflikt, jehož následky pak sledujeme po celý zbytek filmu. Desetiletý chlapec jménem Örn zkolabuje při fotbalovém tréninku. V nemocnici se zjistí, že má jinou krevní skupinu než otec Peter. Peterovi je tedy jasné, že otcem být nemůže a odchází bydlet do hotelu. A po celou dobu filmu se pak divák nedozví, jak to vlastně bylo a jestli Asta skutečně byla nevěrná, toto tajemství zůstává nevyřčeno. Popisovat zbytek filmu nebudu, na to se podívejte sami, jak příběh pokračuje a jak vše skončí. Ale rozhodně je to dějově velice silné a dobře zvládnuté drama, ve kterém se zbytečně nemluví a které si prostě jen tak plyne. Není nouze o dramatické momenty a něco pozitivního byste zde hledali těžko, film jako by chtěl po celou dobu působit depresivně, a tak zde nenajdete příliš optimistických scén. Takže tahle záležitost rozhodně není určena divákům, kteří se chtějí jen pobavit, ale naopak divákům, kteří se chtějí přesvědčit, že nejen oni mají problémy, a nebo těm, kteří se prostě jen chtějí podívat na kvalitní film ze severní Evropy. Zvládnuté to bylo perfektně i po herecké stránce. Uvěřitelné a kvalitní herecké výkony tomuto filmu ještě více dodávají na kvalitě. Bohužel to u mě na pět hvězdiček není, ale i čtyři hvězdičky jsou jistě kvalitní hodnocení. (04.11.2008)