Tichý chaos

Název Klidný chaos k tomu filmu a jeho atmosféře myslím sedí, stejně jako troufalkou použitý výraz simpatico. Ten film se na nic nehraje a plyne většinou v poklidu obyčejného života, s pravidelným neklidem uvnitř hlavní postavy muže, který v tísni po smrti nejbližší osoby dokáže si jakoby pro sebe zastavit čas a najít dlouhé chvíli pro to vnímat svět a život tady a teď... a z toho vnímání, rozjímání, dialogů s okolím, včetně posilnění vztahu k malé dceři začne plynout sympatické kouzlo a možná i opětovné nalézání něčeho hezkého. Vše plyne nevtíravě, až jsem po zajímavém úvodu taky neklidně bojoval s chvilkovým nezájmem a dojmem průměru, ale nakonec si mě Klidný chaos s podobně klidným Nannim Morettim a jeho Pietrem celkem získali a ten čas plynul v mezích civilně poetické obyčejnosti stále více hezky. Z míry mě určitě vyvedla nečekaná vášnivá sexuální scéna, která rázem naruší atmosféru a na chvíli v ní i Pietro odhodí svůj jinak velmi poklidný temperament. Ve finále mi však přijde poněkud samoúčelná vzhledem k tomu, že tento akt nemá pak žádné další vyústění, návaznost v dalších scénách či hlubší pointu (mimo samotného jednorázového zblížení) a chvíli mi zase trvalo plně se přeorientovat „jakoby nic“ na původní notu. No jo, holt nevyzpytatelné okamžiky lidského života... zajímavý „malý“ film. [80%] (23.05.2023)

Je to veľmi autentický film bez teatrálneho prehrávania - čo by sme inak mohli od talianskej kinematografie očakávať. No tu práve naopak, pomalé tempo a časté mĺkve scény. Dej je sústreďovaný na hlavnú postavu a tak všetky vedľajšie postavy (snáď s výnimkou dcéry) pôsobia ako rekvizity. Keď si to porovnám s After Life z dielne Gervaisa, ktoré tiež pojednáva o vyrovnávaní sa so stratou manželky, tam tiež boli takéto menšie epizódky s vedľajšími postavami, ktoré smútiaci stretával v parku, interagoval s nimi, rozprával sa, no malo to v konečnom dôsledku pre príbeh zmysel (áno, viem, že to bol seriál, viac časového priestoru, atď, atď, ale aj tak). Tuto vidíme hlavnú postavu flirtovať s atraktívnou, oveľa mladšou ženou (ktorá pravidelne venčí psa) a jediné vyústenie tejto linky je, že sa raz navzájom predstavia menami. Celá vedľajšia linka s fúziou spoločnosti mi prišla len ako predohra na to, aby sa v roli veľkého kapitalistického zvieraťa mohol predviesť Roman Polanski. Naozaj, nedozvedáme sa, ako pokračoval pracovný život hlavnej postavy (či jeho kolegov, o ktorých príbehu tiež film pojednáva). Skutočným vyústením filmu je tak záverečný monológ dcéry, ktorý je nieže dospelácky (ako tu niekto napísal), ale ba priam filozofický. V ňom povie otcovi, že je pekné, že na ňu celý ten čas čakal pred školou (čo je alfa omega filmu), ale teraz by už mohol ísť do práce, lebo sa jej spolužiačky smejú. P.S. Pred zhliadnutím filmu som si prečítal v komentároch, že tam bude sexuálna scéna. A veru nesprávne som odhadol, s ktorou ženou ju bude hlavný hrdina praktizovať. Nemyslím si, že by scéna pôsobila rušivo - divák vždy rád vidí, keď si trpiaci hrdina aspoň poriadne vrzne. (24.08.2023)

Ľudský príbeh s veľmi dobre napísaným scenárom a absenciou hrania sa na intelektuálnu rafinovanú hru umeleckosti. Príjemne sa na to pozerá, neurazí sa ani váš intelekt a vkus a navyše aj o zábavu je postarané. Čo viac si možno želať od filmu pre širokú verejnosť? Možno keby autor posunul rozprávanie mimo high society bizniss triedy, ale to by asi nemohol uveriteľne rozvýjať príbeh v ktorom si hlavný hrdina môže dovoliť pol roka nepracovať a vysedávať v parku.:) 3,5* (06.12.2008)

Komorní drama o ztrátě a hledání. Vztah ovdovělého otce a malé dcery je velmi silný a citový, oba si k sobě hledají cestu, na smutek je však každý sám. A sexuální scéna s přítelkyní, která také zažila zklamání, byla vášnivá a svým způsobem velice dojemná. Návrat do života je pro ty druhé vždy bolestný. (21.02.2023)

dost zvláštní film, dobře vytváří náladu, jak pomalým tempem filmu, tak figurkami, které se ve filmu opakovaně objevují a také použitou muzikou. Úplně mi nesedí, že se člověk toho moc nedozví, ani jak to bylo doopravdy s jeho manželstvím ani pravdu okolo fúze. A pak mi vadila jistá nelogičnost příběhu, kdy za člověkem, který se celé dny motá parkem u školy, dochází lidi z managementu firmy a nabízejí mu lukrativní pozici, místo aby ho vyrazili. Přijde mi zkrátka poněkud zvláštní, že nikdo nemá problém s tím, že nechodí do práce. Rušivá byla i dospělácká promluva do duše od malé holky, úplně mimo realitu. (07.05.2020)