Harry Potter a Dary smrti - 2.

Rozhodně nejsem jeden z těch roztěkaných fanatických fanoušků, kteří si kapesní kudličkou vyrývají do čela autentické blesky, nebo kteří bez ochrany šukají veverky, doufajíce ve zplození nějakého zrzavého retarda. Avšak jistými podezřelými a ne úplně legálními okolnostmi jsem byl donucen tuto průměrně kouzelnou ságu shlédnouti a nedobrovolně si na ni utvořit další ze své řady překrásných, interesantních názorů. Osobně jsem tyto fantastické cance tří sexuálně zcela neatraktivních dětí užíval primárně jako zvukovou kulisu během domácích operací svých hemeroidů, takže mně mohly uniknout některé detaily. Co si pamatuju, tak nějakej obří dědula s averzí k žiletkám, přinesl někomu ke dveřím v košíku pár sáčků kokainu, nebo to bylo mimino, kdoví, pak uběhla strašně dlouhá doba, kdy můj břich několikanásobně zvětšil svůj objem, pubické ochlupení se přestěhovalo na bradu, moje ještě nepočaté děti úspěšně odpromovaly a pak to mimino stálo tváří v tvář před svým pohlavním nepřítelem. Před tím kundím ksichtem (to není urážka, to je definice muže, jenž vypadá jako kunda), po kterém šel věčnost krát dva, stál tam před ním, oba drželi ve svých pařátech své malé hůlky a nenávistně si hleděli do očí. Okamžik, na který celá teen generace trpělivě čekala už od dob, kdy silnice ještě brázdila koňská spřežení a kdy kapavka v patnácti byla vzácností. Půlky se mně napětím sevřely tak silně, že bych v nich mohl drtit lomy a co se stalo? Zamířili na sebe hůlkami, z obrazovky vyprýštilo pár epilepťáky způsobujících barev a kundí ksicht jen tak zdechl. Konec. WTF?! Na tohle všichni čekali půl dětství? Rozhořčen a konsternován neepickou úrovní finálního souboje jsem navštívil knihovnu (čti torrenty), abych si koupil (čti stáhl) poslední díl ságy a spravil si chuť grandiózním soubojem alespoň v knižní formě. Veřte nevěřte, tam se souboj nesl v ještě retardovanějším duchu, cituji: "A Harry se spolehlivým umem chytače ji chytil do svých rukou, zatímco Voldemort byl odhozen dozadu, s rukama roztaženými. Tom Raddle dopadl na podlahu, jeho tělo bylo slabé a scvrklé, jeho bílé ruce prázdné a hadí hlava bezduchá a prázdná.". To je vše!!! Navíc, pokud nejste úplný idiot a máte smysl pro četbu, musí vám být záhy jasné, že toto překládal nějaký nevidomý autista. Po prameni jsem v rámci zachování duševního zdraví raději ani nepátral a tak jsem nechal ležet originál ladem. No já nevím, kdybych sepsal nebo zfilmoval včerejší incident, jak mi spadl chleba s nutelou namazanou stranou nahoru, jsem přesvědčen, že by to bylo akčnější a překvapivější víc, než tohle historické faux pas. (27.03.2014)

Překvapivě se zdaleka nejedná o nejlepší díl série, i když závěrečná bitva o Bradavice nahrávala tomu, aby se Yates vyřádil v akčních sekvencích a množství mrtvol mohlo zase vytřískat slušné emoce z diváků. Bohužel nedošlo ani na jedno. Nejsilnější pasáži je tak zakončení Princova příběhu. Osobně vidím největší slabinu v pravidelném dávkování tentokrát absolutně nevhodného humoru, který je prostě v této fázi příběhu naprosto zbytečný. Harry Potter by jednou měl dostat vlastní seriál, kde by všechny postavy měly dostatek prostoru a dostalo by se i na všechny nápady, které Rowlingová do jeho světa vložila. (16.08.2015)

Poslední Potter rozdělením trpí. Zatímco 7 1/2 (úvod) funguje i bez finále, tak 2/2 (finále) bez úvodu už nešmakuje tak dobře (až se podívám na oba díly po sobě, nejspíš ten problém zmizí). Navíc se toho musí hodně stihnout a tak se většina věcí říká místo, aby se ukazovala a tak je například Brumbálovo záporáctví osekáno jen na pár pochybných větiček. To je, ale zase jenom problém scénáře a Klovesova osekávání jak jsme byli zvyklí z dřívějška. Jinak Yates kočíruje poslední zářez malého Harryho celkem slušně, jen je vidět že nemá čas věnovat se všem těm smrtím tak jak by chtěl a důležité postavy padají jako mouchy v bitvách, které nevidíme. Ale ono je to stejně o Harrym. Především o Harrym. Ten kluk došel sakra dlouhou cestu, stejně jako my s ním a finále v podstatě nezklame. Herci výborní, konečně dostal zase trochu prostoru Alan Rickman, který si kradl pro sebe nejlepší kousky filmu a i Ralph Fiennes jako Voldy si to patřičně vychutnává (stejně jako já jsem si vychutnával posmívání Nevillovi - bravůrní, tohle v Potterech vždycky trochu chybělo). No přiznám se, že mě tahle sága nakonec dostala. Kdysi jsem se posmíval knížkám o brýlatém klukovi, než jsem se nechal přesvědčit a před těmi deseti lety šel do Novojičínského kina. Dnes v tom samém kině, ale o deset let později, jsem si řekl, že jsem udělal dobře, když jsem nakonec šel. Choval jste ho jako prase na porážku. (18.07.2011)

Grandiózne finále. Prvá časť (Darov smrti) navnadila na veľkolepé ukončenie fenomenálnej ságy, ktorá možno zo začiatku nevyzerala z môjho pohľadu až tak vábne, každým pokračovaním sa môj interest o potterovskä sériu zvyšoval priamou úmerou. Vďačím najmä režisérom a sčasti aj vygradovanému scenáru, ktorý zakaždým pridal na atmosfére, všetko sa to pekne zatemňovalo až do epického vyvrcholenia, kde mágia a čary nadrali iný rozmer a s prvým filmom série to nemá takmer nič spoločné. A zároveň mnohé má. Dravosť a nekompromisnosť tvorcov si podáva ruky so stále neutíchajúcou hravosťou a infantilnosťou, ktorú som kedysi sérii vyčítal. Možno by som po opätovnom zhliadnutí všetkých častí nebol taký skeptik. Nič to ale nemení na fakte, že tento film dôstojne zavŕšil celú sériu a mne nezostáva nič iné, len nostalgicky zatlieskať a poďakovať celému štábu za roky driny a pani Rowlingovej za skvelú prácu a nekonečnú fantáziu. 90%. (19.11.2014)

A já si těch pět hvězd dovolím dát. Byl jsem s tím nakonec po těch dlouhých deseti letech víceméně spokojený. Trvalo to, prošel jsem si během tím samotným mládím, stárnul jsem s herci, prožíval osobní zážitky a prožitky, štěstí i trápení. Jakmile se ale na scéně objevil nový díl Harryho Pottera, neváhal jsem, a okamžitě za ním běžel za mým kamarádem, kinem. Ten mi vše připravil, stačilo se usadit. Knihy jsem během filmů četl dřív, takže jsem už věděl, co mě bude každý film čekat. Už jsem byl atk zblblej, že mi postavy při čtení v hlavě mluvili stejně, jako jsou nadabovaní u nás a já jsem tím vším jednou za čas prostě žil. Stejně tak jsem ožil, když Harry nedávno dorazil do kin...naposled. Po shlédnutí jsem si ihned uvědomil, že nekončí jenom samotný film, ale také končí kus mého mládí, na které bych mohl nadávat, ale také se k němu vracet. Když se budu vracet, jedna z těch skutečností bude kvůli Potterovi. Je to tak, každá generace má něco a ani ta naše nebyla ochuzena. Co se týče filmu...zkazit se to nemohlo. Kdyby se to, i čirou náhodou, přecijen zkazilo, asi by tvůrcům utrhli koule a nacpali je mozkomorům pod kabát. Tvůrci si to ale nemohli dovolit. Proto jsem očekával obrovskou bitvu a tu jsem taky dostal. Nepřátel bylo kvantum a bylo to epický jako blázen. Humor nechyběl, Ron tradičně moc nemluvil a když už jo, tak to byla jasná hláška, každý v tom příběhu měl svůj řád a tak by to v dobré knize také mělo být. Teď už jenom přemýšlím, na co se do budoucna těšit dál. Moc toho od minulosti není. Nejdřív Hvězdné války a poté Harry Potter s Pánem Prstenů. Všecko už je zakončeno a pochybuju, že se v dosavadním životě setkám s něčím, co bude mít dílů víc a dokáže mě zaujmout jako právě Harry Potter. Nebudu na to mít jak dětství, čas, tak ani myšlenky. Nicméně teď si to ještě užívám. Harry Potter pořád doznívá...asi si půjdu od znova přečíst knížky a zavzpomínat. Teď už s kompletním dabingem v mé hlavě a imaginárním světem Bradavic, který už si nemusím představovat, stačí jen zavzpomínat. (15.07.2011)