Náš vodca

Zaujímavý a myšlienkovo podnetný film o tom, ako to môže dopadnúť, keď niekto prevezme rolu "vyvoleného", aj keď len na pedagogickej pôde a v súčasnosti. Die Welle je modelová situácia, mrazí však tým, aká je vlastne reálna. Autokracia a extrémizmus prepojené v historickom a súčasnom kontexte... Celkový dojem z filmu je viac než výborný, aj keď trošku mu škodí ten vygradovaný záver, ktorému dal Dennis Gansel svojskú dramatickosť (film by sa úplne bez toho zaobišiel). Priznám sa, že som čakala viac priestoru pre zoznámenie sa s charakterom učiteľa, ktorý celý "experiment" potiahol, takto sme sa dozvedeli len o jeho pedagogických zručnostiach, menej o jeho egu. Istotne je rovnako udivujúce, ako môže šikovne riadená manipulácia zafungovať na študentov tak rýchlo...Ale to nie je až také podstatné. Na filme je najzaujímavejšie hlavne to, že pochádza z nemeckej produkcie a ponúka pôsobivú adaptáciu historických a spoločenských faktov do dnešnej éry. V neposlednej rade chcem spomenúť aj prekvapivo dobré herecké výkony. (27.02.2011)

Diktatura? To se nemůže opakovat. Neznalost historie a omylů našich předků je největší chybou generace, která tyto chyby zopakuje. Die welle není nijak přelomový snímek, ale využívá velmi zajímavou událost (ano, troch krvavou...), která dokazuje, že i přes mnoho tvrzení o naší historii a chybách, které lidstvo udělalo, se vše může kdykoliv zopakovat. Bohužel jsem si představoval rozvedení nejen této, ale i dalších myšlenek trochu originálněji a možná ještě více do hloubky a klidně i s horšími následky. Chápu, že použití slov "podle skutečné události" u někoho vyvolá hlubší vnímání a více emocí, ale u mě se to nekonalo už jen z faktu, že dnešní filmaři točí filmy dle skutečnosti z trochu zvláštního pohledu, který nebývá příliš často tak blízko realitě, jak by mohl. Přesto by tento film mohl patřit například vedle estonského Klass mezi "povinnou četbu" na všech (nejen) základních školách. Chtěl bych vidět ty obličeje a pak by jsme si mohli zkusit takový malý pedagogický experiment i v Česku, nemyslíte? Vždy´t něco podobného se nemlže opakovat... (05.11.2008)

Byl tam kantorský führer bez koncepce, pomatený Hess se zbraní, ministři propagandy se spreji i odboj Sophie Schollové. Jen škoda, že režisérem byl Von Stauffenberg provádějící atentát na vlastní film.. Z rukou vymknutý školní projekt trpí nejen na televizní režii a ochotnické výkony gymnazistů, ale i na celkovou nevěrohodnost. Že je týden příliš krátká doba na vznik podobného hnutí, že drtivá většina jeho členů nežila v podmínkách vysvětlujících tak snadný proces zmanipulování a že studenti zastupovali snad úplně kompletní sociální spektrum (chyběla jen emo dívka a uhrovitý nerd s popelníkama na očích) bych ještě v rámci dramatizace přešel, ale jejich fanatická soudržnost, aniž by měli nějaký společný cíl či motiv (nenávist, nespokojenost, pocit křivdy či v tomto případě to mohlo být uklizení školního dvora od odpadků) už zaváněla konstruktem, kostrbatě navlečeným na kostru principů fašistických ideologií. Pokud to ovšem nebylo gymnázium, ale zvláštní škola, tak prosím.. Němci se ve své sebereflexi musí snažit upřímněji.. (07.10.2014)

Chritiane Paul je jedna z nejšťavnatějších německých kostí, proto když jsem vedle fascinujícího námětu viděl i její jméno v úvodních titulcích, úplně jsem se rozzářil. Jenže ona tan hraje jen nicmoc hezkou a nevýraznou manželku hlavního führera. To bylo teda docela zklamání, pak mě ještě zklamalo, že už od prvního záběru na mírně labilního blbečka bylo jasné, že tenhle kokot to všechno posere, a překvapení se nekonalo. Jo a ještě mi vadilo, že se to celý odehraje během jediného týdne, tomu se dá těžko věřit. Jinak ale nemám co vytknout, Vlna se přes mě přelila silou větší vlny a já dez dechu sledoval i chápal, co se na plátně děje. (14.03.2009)

Zajímavý film, v mnoha ohledech podobný Kultu hákového kříže, především tím, že může bez problémů sloužit jako snímek určený pro školní představení, nad kterým se lze zamýšlet a diskutovat v hodinách občanské nauky. Bohužel, stejně jako jeho americký bratříček, trpí určitým zjednodušením a schématičností a to mu ubírá na přesvědčivosti a autentičnosti. Našemu vůdci neubírám působivost a to, co chce sdělit, sděluje jasně a efektně. Jenže v reálu by to takhle nefungovalo. Jde o to, že podobný patologický proces by mohl probíhat někde v uzavřené komunitě bez přístupu médií a rušivých vlivů příbuzenstva, kamarádů a státní moci. Dnešní doba vůbec nepřeje totalitním ideologiím založeným na masové účasti, protože je díky informační explozi a všudypřítomnému působení médií hodně atomizována. Ti žáci jsou různé národnosti, náboženství i kultur a tmel se v takovém případě hledá hůř než ve 30. letech. Snímku Dennise Gansela navíc škodí ten přepálený závěr se zápachem střelného prachu a želízky na rukou. Je to nejspíš proto, že to poselství teenagerům mělo být co nejúdernější, ale méně by v tomto případě znamenalo více. Celkový dojem: 65 %. (05.05.2011)