Čas umierať

Moje matka (nyní 90 let) chtěla vždycky být herečkou (asi tak jako já rockovým muzikantem), ale tuto roli by asi dobře nezahrála, spíš by byla na situační komedie (jako já na brnkání u táboráku).... Nádherná dřevěná vila, která má jen tu nevýhodu, že je všude daleko k telefonu) a kterou tupci (dospělí i děti) nazývají chatrčí, vypráví prostřednictvím Aniely (jediného lidského obyvatele - fenku Filomenu nelze samozřejmě opominout) nejen o dobách, kdy bylo více sněhu a psi byli chytřejší, ale i o radostech a strastech doznívání života v plné duševní i tělesné kondici (kdoví, jak by to tam bylo v zimě). Potom i zemřít je radost!... Milý, citlivě natočený film o tom "co jsme, budete i vy" - pokud ovšem budete mít dost štěstí. (20.10.2015)

Výborná představitelka - zahraná i napsaná, ironie vyváženě smíšená se sentimentální nostalgií a hlavně nádherná kamera, která hlavně ve vzpomínkách zcela odpoutala moji pozornost tak dokonale, že vytržení psím štěkotem se pak dalo srovnat s těmi nejpovedenějšími hororovými lekačkami. Poláci začínají být velmi zajímaví, snad se jimi nenecháme zahanbit a stvoříme také tak upřímná a esteticky podmanivá díla. (05.02.2009)

Dorota Kedzierzawska se nepouští do mezigeneračního středu, ale na postavě Aniely ukazuje, jak může být složité vyrovnat se se změnami, které nás pronásledují během celého života. Aniela postupně glosuje svou minulost, nostalgicky se obrací na dobu, kdy byla mladou matkou, a ironicky se zmiňuje o bývalých nájemnících ve svém domě, kteří mu neprokazovali téměř žádnou úctu. Ve svém projevu je občas jízlivá, občas smířlivá, a pokud se cítí ohrožená, rychle vyráží do protiútoku. Snímek je ve svém pohledu poměrně zjednodušující a snaží se ukazovat hlavní postavu v co nejlepším světle, a to i v případě, kdy její jednání není zrovna kouzelné a sympatické. Pomáhá v tom i fakt, že všichni ostatní jsou podlí, a jediné o co jim jde, je získat stařenčin pozemek. Na citovou vlnu brnká Kedzierzawska i kontrastním černobílým vizuálem a druhou nejdůležitější postavou, což je pes, vlastně fena jménem Filadelfia. Ta slouží jen jako prostředek k opodstatnění stařenčina glosování, což však tvůrcům nebrání k neustálým detailům na její roztomilý výraz. Danuta Szaflarska je však ve své roli velmi uvěřitelná, a je třeba uznat, že pokročilý věk a s ním související vrásky jí dodal zvláštní půvab. Její procházení po vile, kdy sní, jak se v ní znovu shledá s celou rodinou a vrátí jí starou krásu má něco málo do sebe. (08.01.2014)

Křišťálově čistý film o stáří, jeden z nejlepších, které jsem na podobné téma kdy zhlédl. Stařenka Aniela se v rodném domě konečně ocitá sama, jen se svým psíkem. Rozlehlá vila je opuštěná, zarostlá keři a obrostlá stromy. Stará majitelka se uzavírá nejen do svého sídla-pevnosti, ale i sama do sebe. Doma zažívá nejrůznější dobrodružství a hry, které si dokáže zinscenovat a při nichž často přemýšlí a vzpomíná na mládí (snové sekvence jsou velmi obratně nasnímány a do filmu zdařile zakomponovány, černobílá kamera se pro tento účel hodí více než dobře). Občasným návštěvníkem stařenky je pouze její syn s rozmazlenou vnučkou, ti ale mají z domem zcela odlišné plány, než má samotná Aniela na mysli. Pomalu ale jistě vystřízliví a "dospěje", naloží s domem po svém, smíří se se životem a dočká svého klidu. [==] Striktně minimalistický film se zaměřuje výhradně na postavu Aniely, jíž vdechla duši Danuta Szaflarská, která ve svých 92 letech podává naprosto výjimečný a ojedinělý herecký výkon. (24.09.2008)

Jedna hláškující babča (pardon, babička :-) s parádním psíkem utáhne, jak vidno, bez problému celovečerní film, který vás navíc bude bavit! Připomíná mi tak trochu postavu Brodského z Babího léta, kdy vtipně a s nadhledem glosuje dění kolem sebe, akorát ona si zde vystačí sama a "dialogy" zvládá téměř výhradně jen se svým psím společníkem. Tato dáma v letech názorně ukazuje, že ne se všemi lidmi jejího věku může společnost zametat, jak se ji zlíbí, a naopak že je musí brát velmi vážně - pokud ne, tak se ji to pak vymstí, což se nakonec také stane v tomto minimalistickém černobílém polském snímku, když se na závěr rozhodne udělit lekci svému nevděčnému a jí pohrdajícímu synovi... (15.02.2011)